Plný text
26 Cdo 5593/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné Českomoravské stavební spořitelny, a. s., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Olejárem, advokátem se sídlem [adresa] proti povinné J. W., L., pro peněžité plnění, vedené u soudního exekutora JUDr. M. Z., Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 144 EX 462/14, o dovolání soudního exekutora, zastoupeného JUDr. M. Z., advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2015, č. j. 9 Co 963/2015-77, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Soudní exekutor napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě (odvolacího soudu) ze dne 29. 10. 2015, č. j. 9 Co 963/2015-77, jímž změnil jeho usnesení ze dne 5. 6. 2015, č. j. 144 EX 462/14-71, tak, že se celé vymožené plnění vydává insolvenční správkyni povinné.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Podle ní je soudní exekutor povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení jím v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněné pod č. 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázka, zda je soudní exekutor povinen vydat výtěžek exekuce do majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení bez odpočtu nákladů exekuce, není ani dovolacím soudem rozhodována rozdílně (jak tvrdí dovolatel). Poukazuje-li dovolatel na to, že se Nejvyšší soud touto problematikou v minulosti již zabýval (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011), přehlíží, že danou otázku toto rozhodnutí věcně neřeší, ani nevykládá ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších přepisů. V dané věci totiž dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 přípustné, a proto ho – aniž by se mohl vyslovit k správnosti napadeného rozhodnutí - odmítl. Toto rozhodnutí proto nemůže být v rozporu s citovaným rozhodnutím R 32/2015. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla nyní posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu