Plný text
26 Cdo 563/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobce J. Š., P., zastoupeného Dr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému REAL, spol. s r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupenému Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem [adresa] částky 1.500.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 1/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2014, č. j. 96 Co 4/2013-114, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17.666,- Kč, k rukám Mgr. Stanislava Němce, advokáta se sídlem [adresa] od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, č. j. 96 Co 4/2013-114 (k němuž bylo podáno vyjádření), Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/[PSČ obec].) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tak tomu však v dané věci není a potřebné údaje nelze dovodit ani z obsahu dovolání.
Kromě toho – s přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek – nelze ani ztratit ze zřetele, že nesprávná skutková zjištění (dovolatelem uplatněná) nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř. a contrario).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. října 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu