Plný text
26 Cdo 587/2025-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci žalobce JUDr. J. B. MJur, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], insolvenčního správce dlužníka T. B., bytem [adresa] . MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) BOHEMIA ENERGY entity s.r.o., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem se sídlem [adresa] 2) MR COMMUNICATIONS, s.r.o., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem se sídlem [adresa] 3) H. P., bytem [adresa] . M. M. Millerovou, LL.M., advokátkou se sídlem [adresa] 4) Ing. J. P., bytem [adresa] . Petrem Kuhnem, advokátem se sídlem [adresa] o určení společníka obchodní společnosti, o předběžném opatření, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 98/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2024, č. j. 1 Cmo 45/2023-277, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) k rukám Mgr. Petrem Kuhna, advokáta se sídlem [adresa] a žalované 3) k rukám JUDr. M. M. Millerové, advokátky se sídlem [adresa] na náhradě nákladů dovolacího řízení každé z nich částku 2.750 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi ostatními účastníky žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalovaná 1) se žalobou pro zmatečnost domáhala zrušení usnesení ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363, jímž Vrchní soud v Praze nařídil předběžné opatření, kterým žalované 1) uložil povinnost zdržet se dispozice s obchodním závodem či jeho částmi a povinnost zdržet se dispozic s majetkem nad rámec obvyklý běžnému hospodaření; zároveň společnosti BOHEMIA ENERGY Group a. s. zakázal výkon konkurenční činnosti ve vztahu k ní.
2. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 7. 3. 2023, č. j. 73 Cm 98/2018-233, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).
3. Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 18. 9. 2024, č. j. 1 Cmo 45/2023-277, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363, zrušuje (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
4. Nejvyšší soud dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
6. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363, je usnesením, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření. Žaloba pro zmatečnost podaná proti usnesení, kterým se rozhoduje o předběžném opatření, je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení o předběžném opatření, takže i rozhodnutí soudu o žalobě pro zmatečnost je (stále) rozhodnutím o předběžném opatření, u něhož je přípustnost dovolání vyloučena § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sen. zn. 29 ICdo 35/2022, nebo i usnesení v této věci ze dne 26. 7. 2022, č. j. 33 Cdo 1118/2022-197).
7. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
8. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako objektivně nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
9. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobce na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozsudku [§ 243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
10. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 6. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu