Plný text
26 Cdo 6033/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce Bytového družstva vlastníků domů Praha 12, Pejevové 3118 -3120, se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupeného JUDr. Milenou Valouškovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované D. Ž., P., zastoupené Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, advokátkou se sídlem [adresa] a, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 245/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. října 2015, č. j. 28 C 245/2015-27, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2016, č. j. 53 Co 89/2016-56, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. října 2015, č. j. 28 C 245/2015-27, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2016, č. j. 53 Co 89/2016-56, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 6. 2016, č. j. 53 Co 89/2016-56, potvrdil rozsudek (pro uznání) Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 21. 10. 2015, č. j. 28 C 245/2015-27, jímž uložil žalované do jednoho měsíce od právní moci rozsudku vyklidit tam blíže specifikovaný byt a zaplatit žalobci náklady soudního řízení, současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaná napadla dovoláním rozsudky soudů obou stupňů.
Řízení o dovolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 243b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem jen proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první (ve spojení s § 243f odst. 3) o. s. ř. odmítl, neboť dovolání trpí vadami (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), jež nebyly ve lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí dovolání (mimo obecných náležitostí podání podle § 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí soudu směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vymezení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v textu dovolání nenachází a nelze je zjistit ani z celého jeho obsahu. Dovolatelka navíc brojí proti právním závěrům odvolacího soudu, aniž by vymezila jakoukoli právní otázku, kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. března 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu