Plný text
26 Cdo 619/2025-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Tělovýchovné jednoty B. P. z. s., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupeného Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České přístavy, a.s., se sídlem [adresa] a, IČO [IČO], zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem [adresa] o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro P. 5 pod sp. zn. 8 C 463/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2024, č. j. 91 Co 268/2024-102, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.750 Kč k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro P. 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 8 C 463/2023-67, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, že z exekuce vedené oprávněným: České přístavy, a. s., IČO [IČO], proti povinnému: Tělovýchovná jednota B. P. z. s., IČO [IČO], sp. zn. 36 EXE 1959/2021, jejímž provedením byl pověřen Mgr. M. T., soudní exekutor, se vylučuje vyklizení těchto věcí: sociálního zařízení včetně sauny, inženýrských sítí, tj. rozvody elektřiny, vody a kanalizace včetně všech drobných obslužných staveb, štětové stěny a plovoucího zařízení nepodléhajícího evidenci umístěného ve veřejném ochranném přístavu P.-Smíchov, vyvázaného ke štětové stěně, ve vlastnictví žalobce z pozemku parc. č. [parcela] a pozemku parc. č. [parcela], oba v k.ú. [k.ú.], obec P. (výrok I), ve zbývajícím rozsahu, a to šlo-li o vyloučení vyklizení klubovny, řízení částečně zastavil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 10. 2024, č. j. 91 Co 268/2024-102, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud uvedl, že dle § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) lze uplatnit právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části citovaného zákona a tuto vylučovací (excindační) žalobu tak neprojednává soud v řízení exekučním, nýbrž v řízení sporném podle třetí části o. s. ř. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a komentářovou literaturu dospěl k závěru, že aktivně legitimovanou osobou k uplatnění vylučovací žaloby je třetí osoba, které bylo výkonem rozhodnutí zasaženo do jejích majetkových práv, a vylučovací žaloba tak podle § 267 o. s. ř. představuje nástroj obrany osob odlišných od povinného, jímž mají tyto osoby možnost bránit se proti postižení majetku výkonem rozhodnutí. Žalobce tudíž není v daném případě aktivně věcně legitimován.
3. Nejvyšší soud dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět „o. s. ř.“), přičemž dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť odvolací soud posoudil otázku aktivní legitimace v případě vylučovací (excindační) žaloby v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
4. V soudní praxi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20Cdo 1977/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2012, sp. zn. 20 Cdo 339/2012) ani v teorii [srov. např. LEVÝ, Jiří. § 267 [Vylučovací žaloba]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). P.: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.) nebo DAVID, L., IŠTVÁNEK, F., JAVŮRKOVÁ, N., KASÍKOVÁ, M., LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. Dostupné z: www.aspi.cz.] není pochyb, že smyslem (účelem) vylučovací (excindační) žaloby je podle § 267 o. s. ř. poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám), jenž byl postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného. Rozhodnutí, kterým soud žalobě vyhověl, je důvodem zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postihujícího tento majetek [srov. § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř., § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. K podání vylučovací (excindační) žaloby je tak aktivně věcně legitimována třetí osoba odlišná od oprávněného i povinného, jejíž věc, majetkové právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv má k postiženým majetkovým hodnotám hmotněprávní vztah, který výkon rozhodnutí nepřipouští.
5. V projednávané věci bylo zjištěno, že byla nařízena exekuce podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro P. 5 ze dne 3. 2. 2021, č. j. 6 C 164/2017–460, že exekuce je vedena soudním exekutorem Mgr. M. T., exekutorský úřad Plzeň-město, na základě pověření č. j. 36 EXE 1959/2021–19, že žalobce, který je vlastníkem věcí uvedených v žalobním petitu podané žaloby, jejichž vyloučení z exekuce se podanou žalobou domáhá, má v tomto exekučním řízení postavení povinného a žalovaná má v uvedené exekuční věci postavení oprávněné. Vzhledem k tomu, že vylučovací (excindační) žaloba poskytuje ochranu třetím osobám (tedy osobám rozdílným od oprávněného a povinného) v případě, že bylo výkonem rozhodnutí nepřípustně zasaženo do jejich práv (nařízením výkonu byla postižena jejich věc nebo právo, které výkon rozhodnutí nepřipouští), je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu závěr nižších soudů, že žalobci nesvědčí aktivní legitimace k podání vylučovací (excindační) žaloby.
6. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
7. Dovolací soud nepřehlédl, ani sdělení dovolatele, že dovolání „podává proti všem výrokům“ rozsudku odvolacího soudu. Napadá-li dovolatel tedy rovněž i výrok o nákladech řízení (výrok II), činí tak zřejmě jen formálně, neboť ve vztahu k tomuto výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění, a navíc by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
8. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozsudku [§ 243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
9. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 11. 6. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu