Plný text
26 Cdo 804/2026-259
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a) P. K., a b) A. K., zastoupených Mgr. Ing. Jaroslavou Sodomkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek domu XY, zastoupenému JUDr. Davidem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 70.650 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 234/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, č. j. 21 Co 207/2025-225, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.311,90 Kč k rukám Mgr. Ing. Jaroslavy Sodomkové, advokátky se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 11. 2025, č. j. 21 Co 207/2025-225, změnil (zamítavý) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 16. 6. 2025, č. j. 39 C 234/2023-178, tak, že uložil žalovanému zaplatit 70.650 Kč s úrokem z prodlení, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a zastavil řízení o odvolání žalobců proti výroku o vrácení zbývající části zaplacené zálohy na znalecký posudek žalovanému.
2. Dovolání žalovaného proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť otázku, zda lze vskutku po žalovaném spravedlivě požadovat, aby řádně vyhotovil vyúčtování služeb podle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do 31. 12. 2022 (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), existují-li v domě společné prostory výlučně užívané jen vlastníky některých jednotek, v nichž je (mj.) odebíráno teplo a teplá voda, a právní předpisy (zejména vyhláška č. 269/2015 Sb.) takovou situaci při stanovení pravidel pro rozúčtování nákladů neupravují, posoudil odvolací v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
3. Předně je třeba zdůraznit, že dovolatel zpochybnil správnost závěru, zda lze po něm spravedlivě požadovat vyhotovení řádného vyúčtování rovněž prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a hodnocením provedeného dokazování a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nadto ohledně jeho tvrzení, že žalobci zasáhli do topné soustavy, již odvolací soud uzavřel, že mělo-li k zásahu dojít v roce 2024 a pokuta je požadována za prodlení s vyúčtováním služeb za rok 2020, 2021 a 2022, je takové tvrzení pro posouzení věci nevýznamné, a navíc žalovaný ani netvrdil, že by nesprávné vyúčtování zavinila tato skutečnost.
4. Závěr odvolacího soudu, že stanovení způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky patří do působnosti shromáždění, je v souladu jak se zákonnou úpravou – § 1208 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), tak i judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3535/2022, uveřejněný pod č. 97/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
5. Dovolateli lze sice přisvědčit, že umístění jednotek č. 101 – 103 v domě s výlučným užívaním společných prostor a odebíráním služeb jen vlastníky těchto jednotek, je nestandardní, ale i kdyby právní předpisy (např. vyhláška č. 269/2015 Sb.) pravidla pro rozúčtování nákladů pro tuto atypickou situaci výslovně neupravovaly, měl je v souladu s § 1208 písm. d) o. z. stanovit sám (o což se v předmětném období ani nepokusil). Za okolnost, která by ho zprostila povinnosti zaplatit pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., lze stěží považovat to, že je právnickou osobou, která vznikla ze zákona, či jeho obavy, že pokud by nějaký způsob rozúčtování služeb mezi předmětné jednotky zvolil, nemusel by být správný.
6. Závěr odvolacího soudu, že pravidla pro rozúčtování služeb měl především stanovit rozhodnutím shromáždění žalovaný, a nikoliv sami vlastníci jednotek č. 101 – 103, je tak v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, stejně jako závěr, že doručil-li žalovaný žalobci vyúčtování, které nebylo řádné, dostal se do prodlení se svou povinností stanovenou v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, nebo ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020).
7. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 6. 8. 2026
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu