Plný text
26 Cdo 903/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně m. č. P., a 1/35, zastoupené advokátkou , proti žalovaným 1) O. B., zemřelému a 2) L. Š., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 23/2003, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2006, č. j. 12 Co 451/2005-145, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. V poměru mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádná z těchto účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. března 2006, č. j 12 Co 451/2005-145, změnil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. ledna 2005, č. j. 13 C 23/2003-127, tak, že vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalovaných O. B. a L. Š. k „bytu , o velikosti 2+1 s příslušenstvím, v pátém podlaží domu v ulici V. M. , P. – L.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že tříměsíční výpovědní lhůta začne běžet prvního dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovaným uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný. Z úmrtního listu vystaveného Městským úřadem O. V. vyplývá, že žalovaný (dovolatel) po podání dovolání dne 24. června 2006 zemřel.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. března 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srov. čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání
a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o.s.ř.”).
Podle § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením (má ji i počaté dítě, narodí-li se živé) a zaniká smrtí. Podle § 107 odst. 1 věty první o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle § 107 odst. 5 o.s.ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Řízení zastaví soud zejména tehdy, zemře-li manžel před pravomocným skončením řízení o rozvod, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo; bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší. Podle § 243c odst. 1 o.s.ř. pro řízení
u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a 95 až 99 a 107a však pro řízení
u dovolacího soudu neplatí.
Pro další postup v řízení a pro určení, zda a případně s kým lze po úmrtí žalovaného (dovolatele) v řízení pokračovat, je rozhodné posouzení povahy uplatněného nároku.
V dané věci se žalobce domáhal přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu. V citovaném rozsudku odvolací soud mimo jiné dovodil, že žalovaným jako manželům svědčilo právo společného nájmu předmětného bytu manžely. Pak ovšem nelze ztratit ze zřetele, že zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu (v daném případě žalovaný), stane se jediným nájemcem pozůstalý manžel (viz § 707 odst. 1 obč. zák.), tj. v daném případě žalovaná (která dovolání nepodala). V důsledku úmrtí žalovaného se ze zákona (§ 707 odst. 1 obč. zák.) stala jedinou nájemkyní předmětného bytu žalovaná; neexistuje zde proto právo, jež by bylo způsobilé přejít v důsledku úmrtí žalovaného na jeho právní nástupce a jež by umožňovalo pokračování dovolacího řízení s těmito nástupci. Je proto nerozhodné, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. srpna 2007, č. j. 20 D 872/2006-72, bylo potvrzeno nabytí dědictví po zemřelém dovolateli dědičkám ze zákona L. Š. (žalované) a pozůstalé dceři nezletilé [nezletilý], u každé z nich stejným dílem.
Z uvedeného vyplývá, že v dovolacím řízení nelze vzhledem k povaze věci pokračovat; Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil (§ 19, § 107 odst. 5, § 243c odst. 1 o.s.ř.).
Žalobkyni a žalované nevznikly podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady; tomu odpovídá výrok, že žádná z těchto účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu