Plný text
26 Cdo 909/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné SMART Capital, a.s., se sídlem [adresa] IČO [IČO], proti povinnému J. H., zastoupenému Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem v Bohumíně-Záblátí, Na Úvoze 392, pro 45.250 s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 50.484 Kč, vedené u soudní exekutorky Mgr. Ing. M. M., Exekutorský úřad v Novém Jičíně pod sp. zn. 163 EX 928/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 66 Co 693/2014-72, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odvolací soud zrušil usnesení soudní exekutorky ze dne 21. 10. 2014, č. j. 163 EX 928/13-67, kterým (poté co usnesením ze dne 19. 9. 2014, č. j. 163 Ex 928/13-64, byla exekuce zcela zastavena) rozhodla, že žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení (odstavec I. výroku) a že soudní exekutorce se právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznává (odstavec II. výroku).
Dovolání povinného proti části výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zrušeno usnesení soudní exekutorky v odstavci I. výroku o nákladech řízení účastníků, není přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (§ 237, § 238 odst. 1 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./, dále jen „o. s. ř.”);
Pro posouzení, zda napadeným usnesením bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, je totiž určující výše nákladů řízení, které soud povinnému odepřel (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala sazby odměny za zastupování účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb., dnem 7. 5. 2013, je třeba určit náklady zastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, dále jen „AT“ (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Náklady povinného, které by podle obsahu spisu přicházely v úvahu, tvoří mimosmluvní odměna advokáta ve výši 7.410 Kč za 3 úkony právní služby - příprava a převzetí zastoupení, sepsání návrhu na zastavení exekuce, sepis odvolání [při tarifní hodnotě 95.734 Kč a sazbě za jeden úkon 2.470 Kč - § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. e), odst. 3 AT], a dále 3 x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), tj. celkem 8.310 Kč.
Dovolání proti další části výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zrušeno usnesení soudní exekutorky v odstavci II. výroku o nákladech exekuce, je subjektivně nepřípustné, neboť tímto výrokem nebyla dovolateli způsobena újma odstranitelná změnou či zrušením této části napadeného usnesení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2589/2010, uveřejněný pod číslem 41/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. a podle § 218 písm. b) ve spojení s § 243c odst. 3 věta první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu