Plný text
26 Nd 118/2023-611
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) I. D., narozené XY, bytem XY, b) L. N., narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Veronikou Grebeňovou, advokátkou se sídlem ve [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa] IČO [IČO], o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 14 C 251/2015, o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Olomouci uplatněné žalobci v řízení o námitce podjatosti proti soudci Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. Nco 1/2023, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Eustasie Rutarová, JUDr. L. D. a JUDr. M. V. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. Nco 1/2023.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Přerově je pod sp. zn. 14 C 251/2015 vedeno řízení o žalobě o náhradu škody a nemajetkové újmy.
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 13. 5 2022, č. j. 14 C 251/2015-346, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podali oba žalobci odvolání, o kterém je vedeno řízení u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 69 Co 376/2022.
Žalobci vznesli námitku podjatosti (viz podání na č. l. 393 a 421) soudců Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci Mgr. J. S., JUDr. K. M. a Mgr. M. T., jimž podle rozvrhu práce příslušelo ve věci rozhodnout. V uvedených podáních žalobci namítali podjatost rovněž dalších soudců Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, mj. také soudce Mgr. Jana Nováka.
O zmíněné námitce podjatosti rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 12. 2022, č. j. Nco 36/2022-461, tak, že první dva jmenovaní soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedení u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 69 Co 376/2022 a že soudkyně Mgr. M. T. je vyloučena z projednávání a rozhodnutí téže věci.
Místo vyloučené soudkyně Mgr. M. T. byl podle § 15 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v souladu s platným rozvrhem práce k projednání věci určen soudce Mgr. Jan Novák.
Následně byla Vrchnímu soudu v Olomouci věc předložena (č. l. 559) k rozhodnutí o námitce podjatosti soudce Mgr. Jana Nováka. Podle rozvrhu práce přísluší o této námitce podjatosti rozhodnout senátu 4 Cmo ve složení JUDr. Eustasie Rutarová, JUDr. L. D. a JUDr. M. V.. Věc je vedena pod sp. zn. Nco 1/2023.
Podáním datovaným 9. 2. 2023 (č. l. 560) vznesli žalobci námitku podjatosti shora uvedených soudkyň Vrchního soudu v Olomouci.
Věc byla proto předložena Nejvyššímu soudu, a to spolu s vyjádřením k námitce podjatosti dotčených soudkyň senátu 4 Cmo, které shodně uvedly, že nemají žádný vztah k projednávané věci ani k účastníkům a že jim není známa žádná skutečnost, která by byla důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ustanovení § 15a odst. 1 věty první o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 2000, pod číslem 33, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise, sešit č. 3, ročník 2002, pod číslem 48) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudkyň Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Eustasie Rutarové, JUDr. L. D. a JUDr. M. V.. Nevyšlo najevo nic, co by nasvědčovalo tomu, že tyto soudkyně mají k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům vztah významný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.
Co se týče námitek žalobců, že dotčené soudkyně Vrchního soudu v Olomouci se v minulosti prokazatelně podílely na upírání a potlačování základních lidských práv a svobod a práva na spravedlivý proces, lze konstatovat, že ač jsou tyto námitky expresivně vylíčené, žalobci neuvádějí žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly svědčit o tom, že soudkyně, jejichž nepodjatost je v řízení posuzována, mají poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, pro který je důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Olomouci uvedené ve výroku tohoto usnesení, jimž podle rozvrhu práce přísluší ve věci rozhodnout, nejsou v souzené věci vyloučeny z jejího projednávání a rozhodnutí.
Žalobci však své výhrady směřují i vůči řadě dalších soudců Vrchního soudu v Olomouci, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování ve věci.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti jiným soudcům soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 4. 2023
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu