Plný text
26 Nd 303/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně J. Z., P., zastoupené JUDr. Karlem Frimlem, CSc., advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) J. S., P., adresa pro doručování P., zastoupenému Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem [adresa] a 2) R. T., T., zastoupenému JUDr. Vojtěchem Hrozou, advokátem se sídlem [adresa] o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 37/2013, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 37/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. spis Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalobkyně, aby věc, která je u něj vedena pod sp. zn. 24 C 37/2013, byla přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze.
Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný 1) má trvalé bydliště v P., stejně jako ona a její manžel (jehož výslech bude nezbytný), jenž ze zdravotních důvodů nemůže sám cestovat. Dále uvedla, že z P. jsou i další svědkové a lékaři, kteří jejího manžela léčí a jsou o věci podrobně informováni, přičemž náklady spojené s jejich účastí při jednáních v B. by řízení nepřiměřeně prodražily. Poukázala rovněž na skutečnost, že případný znalecký posudek o zdravotním stavu jejího manžela bude vyžadovat jeho důkladnou prohlídku, což bude pro znalce ustanoveného v B. znamenat značné cestovní náklady a časovou ztrátu.
Žalovaní s návrhem na delegaci nesouhlasili a především uvedli, že to byla samotná žalobkyně, která – přesto, že jí byl znám zdravotní stav jejího manžela – podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně jako věcně a místně příslušnému k projednání a rozhodnutí této věci. Přitom se ztotožnili s názorem citovaného soudu, vyjádřeném v jeho usnesení ze dne 1. 4. 2014, č. j. 24 C 37/2013-43, kterým zamítl její námitku své nepříslušnosti, že žalobce podáním vyjadřuje svou volbu při výběru soudu místně příslušného. Poukázali rovněž na to, že oba již mají právní zástupce sídlící v B. a snahu žalobkyně přesunout věc k projednání Městskému soudu v Praze označili za postup narušující rychlost a hospodárnost řízení. Žalovaný 1) navíc uvedl, že přestože má bydliště vedeno v P., pobývá pracovně pravidelně v B.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji, hospodárněji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť okolnosti, na které poukazuje žalobkyně ve svém návrhu, nelze považovat za dostatečně závažné důvody, jež by odůvodňovaly odnětí přikázání věci jinému než dosavadnímu příslušnému soudu. Je tomu tak především proto, že veškeré žalobkyní tvrzené okolnosti jí musely být zjevně známy již v době zahájení řízení, kdy podáním žaloby učinila volbu místně příslušného soudu (§ 11 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže žalobkyni – jak se podává z obsahu spisu – byla při podání žaloby známá rovněž okolnost, že bydliště žalovaného 1) se nachází v P., mohla na základě svého uvážení podat žalobu právě u soudu, k němuž přikázání věci navrhuje. Ostatně nic nebrání ani tomu, aby žalobkyní navržení svědci byli v projednávané věci vyslechnuti prostřednictvím dožádaného soudu (§ 122 odst. 2 o. s. ř.), nebo aby byl případný znalecký posudek vypracován znalcem zapsaným na seznamu znalců vedeném jiným krajským soudem, než u kterého je nyní věc vedena.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu