Plný text
26 Nd 375/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci navrhovatelky PREFY MAJETKOVÉ a.s., se sídlem v Rosicích nad Labem, U Prefy 579, o určení místní příslušnosti soudu, takto: Návrh navrhovatelky, aby Nejvyšší soud určil místní příslušnost soudu, který věc projedná a rozhodne, se zamítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podáním došlým Nejvyššímu soudu dne 10. 12. 2013 žádala o určení místní příslušnosti soudu, který rozhodne o žalobě, jejíž návrh připojila, v níž žalovaného označila jako „orgán České republiky“. Domáhala se, aby Nejvyšší soud rozhodl o místní příslušnosti podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a tím současně „určil“, kdo bude ve věci pasivně legitimován. Podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Návrh na určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř. může podat Nejvyššímu soudu přímo i účastník, aniž by předtím podal u věcně příslušného soudu žalobu. V takovém případě je však třeba, aby k návrhu žalobu, jíž se návrh týká, připojil, tak aby bylo nepochybné, jaký je okruh účastníků řízení a jaký má být předmět řízení, a že jsou tedy splněny podmínky pro rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř. - jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale nelze zjistit podmínky místní příslušnosti.
Rozhodnutím podle § 11 odst. 3 o. s. ř. nemůže Nejvyšší soud určovat (za žalobce) okruh účastníků řízení, takovým rozhodnutím je oprávněn (je-li dána pravomoc soudů v ČR) jen určit místně příslušný soud tam, kde buď podmínky místní příslušnosti úplně schází, nebo je nelze určit. Zejména se jedná o případy, kdy pravomoc soudů ČR založili účastníci dohodou, aniž by tato dohoda obsahovala označení místně příslušného soudu, kdy žalovaný nemá na území České republiky bydliště či své sídlo, apod.
Domáhá-li se navrhovatelka určení místní příslušnosti, protože neví, proti komu by měla směřovat svou žalobu ve věci (kdo by měl být zavázán k úhradě žalované částky), a ve skutečnosti tak chce, aby Nejvyšší soud svým rozhodnutím určil okruh účastníků, od něhož se bude odvíjet i místní příslušnost soudu, nejsou splněny podmínky, za nichž může Nejvyšší soud rozhodnout podle § 11 odst. 3 o. s. ř., a proto návrh zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á předsedkyně senátu