Plný text
27 Cdo 1141/2025-361
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Bytového družstva Borovského 682+683+684, se sídlem [adresa] PSČ 734 01, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Gabrielou Kaprálkovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 710 00, proti žalovaným 1) Z. V., zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, 2) N. K., zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Karviné, Masarykovo nám. 91/28, PSČ 733 01, o zaplacení 2.449.549 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského 28611594soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 181/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2024, č. j. 8 Cmo 145/2024-302, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení 22.445,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 22.445,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 7 Cm 181/2022-243, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení 2.449.549 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II., III. a IV.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaní při uzavírání a plnění smluv o dílo jednali s péčí řádného hospodáře, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, ze které se podává, že:
1) Jednatel společnosti s ručením omezeným odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla [srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, a ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012].
2) Pro posouzení, zda rozhodnutí, která jednatel společnosti s ručením omezeným přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti jednatele nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že jednatel postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že jednatel společnosti s ručením omezeným nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5036/2015 a ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
3) Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je jednatel společnosti s ručením omezeným povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které jednateli byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí jednatele nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno (srov. již citované rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5036/2015 a sp. zn. 29 Cdo 3325/2016).
4) Při posuzování, zda určité jednání jednatele společnosti s ručením omezeným bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3235/2016, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5279/2016).
[5] Uvedené závěry se uplatní rovněž v poměrech bytových družstev, neboť se týkají obecné úpravy povinnosti členů volených orgánů obchodních korporací jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře.
[6] Soud prvního stupně i odvolací soud postupovaly v souladu s citovanými závěry, když posuzovaly „toliko rozhodovací proces při uzavírání předmětných smluv o dílo“. Soudy posuzovaly jednání žalovaných komplexně a ve vzájemných souvislostech na základě zjištěného skutkového stavu (srov. zejména odst. 83. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odst. 23. a 27. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Na jejich závěru, že žalovaní jednali při uzavírání sporných smluv o dílo informovaně a pečlivě, nemohou ničeho změnit ani námitky dovolatele. Jednak se s nimi soudy vypořádaly v průběhu řízení, a jednak dovolatel svými námitkami pouze polemizuje se skutkovým stavem, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů.
[7] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[8] Jelikož žalovaní neporušili svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, což je, jak vyplývá ze shora citovaných judikatorních závěrů, jedna z nezbytných podmínek pro vznik jejich odpovědnosti za škodu, není dovolání přípustné pro řešení v něm otevřené otázky příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním jednání žalovaných. Řešení této otázky se totiž nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím.
[9] Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka dovolatele týkající se právního posouzení vlastnictví tepelných čerpadel. Dovolatel totiž touto otázkou ve skutečnosti zpochybňuje výsledek výkladu konkrétních ustanovení smlouvy o dílo učiněný odvolacím soudem, aniž by v této souvislosti (formulací předpokladu přípustnosti dovolání a důvodu dovolání) otevíral otázku samotného výkladu právního jednání. Právě na základě výkladu právního jednání soudy učinily závěr, podle něhož si smluvní strany ujednaly, že objednatel se stane vlastníkem tepelných čerpadel k okamžiku jejich zhotovení (pořízení).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 3. 8. 2026
JUDr. Marek Doležal předseda senátu