Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské3× citováno

Spisová značka

27 Cdo 1560/2018

Téma · generováno AIZneužití akcionářské žaloby a náhrada soudního poplatku

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 29. 1. 2020Zpravodaj: JUDr. Marek DoležalECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1560.2018.1
Další údaje
Předmět řízení: Akcionář Bezdůvodné obohacení Náhrada škody

Shrnutí · generováno AI

Společnost požadovala vrácení částky zaplacené za soudní poplatek v dřívějším řízení zahájeném akcionářskou žalobou. Nejvyšší soud odmítl dovolání druhé strany, protože nebylo prokázáno, že žaloba byla podána ke zneužívajícímu, zákonem nepředpokládanému účelu. Námitka náhrady škody neuspěla, jelikož chyběla protiprávnost.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Akcionář, který podal žalobu jménem společnosti podle § 182 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., nemá nárok na úhradu zaplaceného soudního poplatku, jestliže toto právo zneužil. Samotný neúspěch společnosti v řízení zneužití práva neprokazuje; rozhodné jsou okolnosti při podání žaloby a sledování zákonem předpokládaného cíle, zejména podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. a § 265 zákona č. 513/1991 Sb.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Akcionář, jenž zneužil svého práva podat jménem společnosti žalobu podle § 182 odst. 2 obch. zák. , se nemůže úspěšně domoci přiznání nároku na úhradu soudního poplatku, který za společnost v řízení o této žalobě zaplatil.
    Zobrazit v textu
  • Případný neúspěch společnosti v řízení podle § 182 odst. 2 obch. zák. bez dalšího ničeho nevypovídá o otázce zneužití práv akcionáře v tomto ustanovení upravených.
    Zobrazit v textu
  • Pro posouzení existence rozporu výkonu práva akcionáře s § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném do 31. 12. 2013, či § 265 obch. zák. jsou rozhodující zejména okolnosti podání žaloby, jež zde byly již v době zahájení řízení, např. to, zda akcionář podáním žaloby skutečně sledoval cíle ustanovením § 182 odst. 2 obch. zák. předpokládané.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

27 Cdo 1560/2018-133

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně KKCG Industry B. V., se sídlem v Amsterdamu, Herikerbergweg 292, 1101CT, Nizozemské království, registrační číslo 27271144, zastoupené Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem [adresa] a, PSČ 140 00, proti žalované VÍTKOVICE, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 104/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2017, č. j. 8 Co 309/2017-112, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 6. 2017, č. j. 22 C 104/2016-82, uložil žalované zaplatit žalobkyni 2.000.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

[2] Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se příslušenství změnil tak, že ve výroku uvedeném rozsahu týkajícím se části příslušenství žalobu zamítl, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení, neboť podáním akcionářské žaloby nezneužila svého práva a „náklady řízení iniciovaného akcionářskou žalobou podle § 182 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen ‚obch. zák.‘), nese společnost sama“, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[5] Z té se podává, že:

1) Akcionář, jenž zneužil svého práva podat jménem společnosti žalobu podle § 182 odst. 2 obch. zák., se nemůže úspěšně domoci přiznání nároku na úhradu soudního poplatku, který za společnost v řízení o této žalobě zaplatil.

2) Případný neúspěch společnosti v řízení podle § 182 odst. 2 obch. zák. bez dalšího ničeho nevypovídá o otázce zneužití práv akcionáře v tomto ustanovení upravených.

3) Pro posouzení existence rozporu výkonu práva akcionáře s § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, či § 265 obch. zák. jsou rozhodující zejména okolnosti podání žaloby, jež zde byly již v době zahájení řízení, např. to, zda akcionář podáním žaloby skutečně sledoval cíle ustanovením § 182 odst. 2 obch. zák. předpokládané.

[6] Za všechna rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5944/2016, a judikaturu v něm uvedenou, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3284/2012, a ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016.

[7] Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka netvrdila konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že se žalobkyně akcionářskou žalobou ve skutečnosti nedomáhala náhrady újmy způsobené jednáním členů statutárního orgánu, nýbrž usilovala o jiné, zákonem nepředpokládané, cíle.

[8] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož pro uplatnění kompenzační námitky dovolatelky na náhradu škody ve smyslu § 373 a násl. obch. zák., schází již první z hmotněprávních předpokladů, a to protiprávnost, a proto je tato námitka nedůvodná, je rovněž v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, ze které se podává, že základní předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou zejména porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody (za všechna rozhodnutí viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004, uveřejněný pod číslem 82/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2020

JUDr. Marek Doležal předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací