Plný text
27 Cdo 1662/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci oprávněných a) R. K., a b) M. V., obou soudem ustanovených likvidátorů společnosti G. I. L., obou zastoupených JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti povinnému R. Š., za účasti manželky povinného J. Š., oběma zastoupeným JUDr. Janem Langmeierem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, za účasti vydražitelky Cash Gate, s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 118 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Martou Ondačkovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 118 00, pro vymožení 240.962.784,21 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2023, č. j. 27 Co 9/2023-1058, ve spojení s usnesením soudního exekutora Mgr. M. T., Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 16. 11. 2022, č. j. 094 EX 03144/16-796, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 27 Co 9/2023, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. 5 Co 61/2024-1040, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 1. 3. 2024, č. j. 27 Co 9/2023-1000, zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání povinného v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), změnil je ve výrocích II. a IV. tak, že se o náhradě nákladů řízení mezi oprávněnými a povinným nerozhoduje (druhý výrok), změnil je ve výroku III. jen ohledně výše náhrady nákladů řízení mezi povinným a vydražitelkou (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali povinný a manželka povinného dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že měl posoudit podanou žalobu pro zmatečnost jako přípustnou, neboť „limitace důvodů pro podání žaloby pro zmatečnost v § 254 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 229 odst. 4 o. s. ř. je přehnaným formalismem“. Tato námitka však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť odvolací soud postupoval v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, ze kterého se podává, že:
1) Protože ve vztahu k žalobě pro zmatečnost zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, „nestanoví jinak“, je v exekučních věcech žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 o. s. ř., tedy jen jestliže byla podána proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost, podaná proti jinému usnesení soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu vydanému v exekučních věcech proto musí být bez dalšího zamítnuta, aniž by bylo potřebné k rozhodnutí o ní nařizovat jednání (srov. § 235f o. s. ř.).
2) Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že v dikci § 229 odst. 4 o. s. ř. je použito slovo „rovněž“. Uvedené slovo totiž vyjadřuje jen obsahovou návaznost tohoto ustanovení na předchozí odstavce § 229 o. s. ř. a nelze z něho úspěšně dovozovat, že by představovalo „rozšíření možnosti, kdy žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí“ nad rámec případů vyjmenovaných v ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř.
[5] Závěr odvolacího soudu, podle něhož je v projednávané věci žaloba pro zmatečnost nepřípustná, neboť proti rozhodnutí vydanému v řízení o výkonu rozhodnutí, resp. v exekučním řízení, lze podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu podle § 229 odst. 4 o. s. ř., vyplývá bez jakýchkoliv pochybností z § 254 odst. 2 o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu a z citované judikatury. Nejedná se tak o „přehnaný formalismus“, jak se domnívají dovolatelé, nýbrž o zákonný postup.
[6] Návrh dovolatelů na podání návrhu k Ústavnímu soudu na „posouzení ústavnosti § 254 odst. 2 o. s. ř.“ dovolací soud neshledal jako opodstatněný, neboť dovolatelé nepředkládají žádnou ústavněprávní argumentaci, z níž by vyplývala protiústavnost citovaného ustanovení.
[7] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelů, že se odvolací soud „nevypořádal se všemi tvrzenými důkazními prostředky“ a nezabýval se ani „celým průběhem dražebního jednání“. Není-li v projednávané věci žaloba pro zmatečnost přípustná, nelze se ani věcně zabývat dovolateli tvrzenými vadami zakládajícími zmatečnost.
[8] Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2026
JUDr. Marek Doležal předseda senátu