Usnesení ze dne 20. 11. 2019
Plný text
27 Cdo 192/2018-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Hollandsche IRS B. V., se sídlem v Barendrechtu, Oslo 1, 2993 LD, Nizozemské království, registrační číslo osoby 24338244, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, za účasti 1) ČKD Kutná Hora, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Františkem Steidlem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, a 2) KPMG Česká republika, s. r. o., se sídlem [adresa] a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby [IČO], o jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. Nc 6909/2015, o dovolání ČKD Kutná Hora, a. s., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2017, č. j. 31 Co 214/2015-112, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2017, č. j. 31 Co 214/2015-112, jakož i usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 3. 2015, č. j. Nc 6909/2015-16, ve znění usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne ze dne 24. 1. 2017, č. j. Nc 6909/2015-101, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 26. 3. 2015, č. j. Nc 6909/2015-16, ve znění usnesení ze dne 24. 1. 2017, č. j. Nc 6909/2015-101, jmenoval podle § 85 a § 86 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], pro účely přezkumu zprávy ČKD Kutná Hora, a. s. (dále též jen „společnost“), ze dne 26. 3. 2014 o vztazích mezi propojenými osobami za období od 29. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „zpráva o vztazích“) znalcem znalecký ústav KPMG Česká republika, s. r. o., se sídlem [adresa] a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby [IČO] (dále též jen „znalecký ústav“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
[2] Krajský soud v Praze k odvolání společnosti v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Vyšel přitom z toho, že:
1) Zpráva o vztazích byla vypracována dne 26. 3. 2014.
2) Společnost má 2 akcionáře, přičemž navrhovatelka je akcionářkou vlastnící 35 % akcií společnosti.
3) Znalecký ústav je zapsán v seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti pro obor ekonomika (včetně přezkoumávání zpráv o vztazích).
4) Navrhovatelka podala návrh na jmenování znalce ve lhůtě jednoho roku „ode dne, kterým je zpráva o vztazích datována“.
[4] Na takto ustaveném základě odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, když ustanovil znalecký ústav pro přezkoumání zprávy o vztazích. Návrh na jmenování znalce byl podán včas, a to kvalifikovanou akcionářkou ovládané společnosti. Soud sice není návrhem na ustanovení konkrétního znalce vázán, pokud však navrhovatel znalce označí a ustanovení takového znalce nic nebrání, není třeba, aby se soud vypořádal s tím, proč nezvolil jiného z vhodných znalců. V reakci na odvolací námitku společnosti odvolací soud uvedl, že mu není zřejmé, jak by mohlo společnost poškodit samotné vypracování znaleckého posudku.
[5] Podle odvolacího soudu „zákon o obchodních korporacích na rozdíl od předchozí právní úpravy [§ 66a odst. 13 a § 182 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“)] nepodmiňuje ustanovení znalce na návrh kvalifikovaného akcionáře existencí závažných důvodů nebo existencí určitých výhrad či informací ve zprávě o vztazích. Kvalifikovaný akcionář ovládané osoby se proto může s úspěchem domoci ustanovení znalce k přezkoumání zprávy o vztazích jen na základě svých pochybností o tom, zda zpráva o vztazích byla vypracována řádně, pokud návrh učiní včas. Je věcí kvalifikovaného společníka, zda o jmenování znalce požádá“.
[6] Námitku společnosti, podle níž navrhovatelkou zvolený znalecký ústav patří k nejdražším na trhu, odvolací soud nepovažoval za důvodnou s tím, že „pokud vyjde ze znaleckého posudku najevo, že zpráva o vztazích byla vypracována řádně a návrh byl zjevně zneužívající, může společnost navrhnout, aby soud určil, že náklady na znalečné ponese navrhovatelka. Na výši odměny a účelně vynaložených nákladů se společnost (v případě, že nebude postupováno dle § 87 odst. 2 z. o. k.) se znalcem dohodne, případně výši odměny a hotových výdajů znalce určí soud, a to v obvyklé výši, nikoli ‚nad hranicí trhu v České republice‘ “.
[7] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny následující otázky, na kterých spočívá napadené rozhodnutí:
1) „zda právo na jmenování znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích za rok 2013, která byla zpracována a ověřena podle právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, a otázka vzniku tohoto práva má být posuzována podle právního předpisu platného a účinného v době, které se zpráva o vztazích 2013 týká, tedy podle obchodního zákoníku, nebo zda má být otázka vzniku práva na jmenování znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích za rok 2013 posuzována podle právního předpisu účinného od 1. 1. 2014, tedy podle zákona o obchodních korporacích“, a
2) „zda má soud návrhu na jmenování znalce podle § 85 z. o. k. bez dalšího posuzování vyhovět, a i co do jména konkrétního znalce, nebo zda má soud návrh na jmenování znalce přezkoumat jako celek, a to i co do vhodnosti znalce navrženého navrhovatelem“.
[8] Podle přesvědčení dovolatelky otázka 1) úzce souvisí i s posouzením aktivní věcné legitimace navrhovatelky k podání návrhu na jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích. Zákonodárce oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 podstatně rozšířil právo společníků a akcionářů na přezkum zprávy o vztazích znalcem, a to tak, že k podání návrhu na jmenování znalce pro účely přezkumu zprávy o vztazích jsou oprávněni ti společníci, kteří mají pochybnosti o správnosti údajů ve zprávě obsažených (splňují-li kritéria uvedená v § 85 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 187 z. o. k.), neboť v poměrech nové právní úpravy není nikým ověřována správnost zpráv o vztazích. Právo společníka podle § 66a odst. 12 obch. zák. ovšem vzniklo pouze za předpokladu, že byly splněny podmínky uvedené v § 66a odst. 13 obch. zák.
[9] Dovolatelka uvádí, že správnost údajů obsažených ve zprávě o vztazích za rok 2013 byla v souladu s § 66a odst. 11 obch. zák. ověřena auditorem a ten k ní neměl žádných výhrad. Jelikož nebyla splněna žádná z podmínek uvedených v § 66a odst. 12 obch. zák., nevzniklo navrhovatelce právo na jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích.
[10] Citujíc § 775 z. o. k., dovolatelka uvádí, že povinnost zpracovat zprávu o vztazích vznikla ovládané osobě nejpozději dnem 31. 12. 2013. Týkala-li se zpráva o vztazích období roku 2013, „byla-li zpracována za dodržení právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013 a současně byla-li i podle dosavadních právních předpisů ověřena, pak je na místě, aby se i případný přezkum zprávy, a to včetně posouzení vzniku práva na jmenování znalce pro tyto účely, řídil příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Nic na tom nemění ani skutečnost, že zpráva byla zpracována až v roce 2014, a tedy i lhůta k podání příslušného návrhu počala v tomto roce běžet. S tímto ostatně počítá i zákon o obchodních korporacích, který výslovně uvádí, že dosavadními právními předpisy se řídí i lhůty, které počnou běžet podle dosavadních právních předpisů po 1. 1. 2014, tedy po dni, v němž nabyl účinnosti zákon o obchodních korporacích (§ 778 z. o. k.)“.
[11] Dovolatelka se tak domnívá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když právo navrhovatelky na jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích za rok 2013 neposuzoval podle § 66a odst. 12 a 13 obch. zák., ale pouze podle § 85 a násl. z. o. k.
[12] Jde-li o otázku 2), dovolatelka má za to, že je na místě přezkoumání návrhu na jmenování znalce jako celku, a to i pokud jde o osobu znalce, když „soud není podle § 86 z. o. k. vázán návrhem osoby znalce, je tedy na soudu, aby vhodnost či správnost návrhu na jmenování znalce, co do určení osoby, soud prověřil a následně podle toho rozhodl a rozhodnutí náležitě zdůvodnil“, což odvolací soud podle přesvědčení dovolatelky neučinil.
[13] Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[14] Navrhovatelka ani znalecký ústav se k dovolání společnosti nevyjádřily.
[15] Dovolání není přípustné pro zodpovězení dovolatelkou otevřené otázky 2), neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 701/2018). Jestliže se odvolací soud v poměrech projednávané věci zabýval osobou navrženého znaleckého ústavu a po vypořádání se s námitkami dovolatelky dospěl k závěru, podle něhož znalecký ústav splňuje podmínky pro jmenování, odpovídá jeho právní posouzení ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
[16] Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení dovolatelkou otevřené otázky výkladu přechodných ustanovení zákona o obchodních korporacích ve vztahu k právu společníků požádat soud o jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích zpracované po 31. 12. 2013 za účetní období skončené do 31. 12. 2013, v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené.
[17] Podle § 66a obch. zák. není-li uzavřena ovládací smlouva, je statutární orgán ovládané osoby povinen ve lhůtě 3 měsíců od skončení účetního období zpracovat písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající a ovládanou osobou a o vztazích mezi ovládanou osobou a ostatními osobami ovládanými stejnou ovládající osobou (dále jen "propojené osoby"), je-li ovládané osobě jednající s péčí řádného hospodáře známa ovládající osoba, popřípadě touto ovládající osobou ovládané osoby. Ve zprávě se uvede, jaké smlouvy byly uzavřeny v posledním účetním období mezi propojenými osobami, jiné právní úkony, které byly učiněny v zájmu těchto osob, a všechna ostatní opatření, která byla v zájmu nebo na popud těchto osob přijata nebo uskutečněna ovládanou osobou. Pokud bylo ovládanou osobou poskytnuto plnění, je ve zprávě nutno uvést, jaké bylo poskytnuto protiplnění, u opatření jejich výhody a nevýhody, a zda z těchto smluv nebo opatření vznikla ovládané osobě újma, zda byla tato újma v účetním období uhrazena, anebo zda byla uzavřena smlouva o této úhradě podle odstavce 8. Jestliže ovládaná osoba zpracovává výroční zprávu podle zvláštního právního předpisu, musí být zpráva o vztazích mezi propojenými osobami připojena k výroční zprávě. Společníci nebo členové ovládané osoby musí mít možnost seznámit se se zprávou o vztazích mezi propojenými osobami ve stejné lhůtě a za stejných podmínek jako s účetní závěrkou (odstavec 9).
Má-li ovládaná osoba dozorčí radu či jiný obdobný orgán, přezkoumá tento orgán zprávu podle odstavce 9 a o přezkoumání zprávy informuje valnou hromadu, popřípadě jiné obdobné shromáždění či schůzi členů ovládané osoby a seznámí je se svým stanoviskem (odstavec 10).
Pokud podléhá účetní závěrka ovládané osoby ověření auditorem, je auditor povinen ověřit i správnost údajů uvedených ve zprávě podle odstavce 9 (odstavec 11).
Každý společník nebo člen ovládané osoby má právo požádat soud, aby jmenoval znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, a to do jednoho roku ode dne, kdy bylo zveřejněno oznámení o uložení této zprávy do sbírky listin. Na jmenování a odměňování znalce platí obdobně ustanovení § 59 odst. 3 s tím, že místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu je sídlo společnosti. Návrh každého dalšího společníka na jmenování znalce pro účely přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami podaný dříve, než je řízení pravomocně skončeno, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Jakmile řízení o jmenování znalce bylo pravomocně skončeno jmenováním znalce, nejsou návrhy dalších oprávněných osob na jmenování znalce přípustné (odstavec 12).
Právo podle odstavce 12 vzniká pouze v případě, že
a) ve zprávě auditora podle odstavce 11 jsou uvedeny výhrady ke zprávě statutárního orgánu podle odstavce 9,
b) stanovisko podle odstavce 10 obsahuje výhrady ke zprávě statutárního orgánu podle odstavce 9, nebo
c) zpráva statutárního orgánu podle odstavce 9 obsahuje informaci o tom, že ovládané osobě v důsledku uzavření smlouvy nebo uskutečnění určitého opatření podle odstavce 8 vznikla újma a že tato újma nebyla ovládající osobou uhrazena ani nebyla uzavřena dohoda o jejím uhrazení podle odstavce 8 (odstavec 13).
[18] Podle § 182 odst. 3 obch. zák. akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 mohou požádat soud, aby jmenoval znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi ovládanou osobou a propojenými osobami podle § 66a odst. 12, jsou-li pro to závažné důvody, i když nejsou splněny předpoklady uvedené v § 66a odst. 13.
[19] Podle § 82 odst. 1 z. o. k. statutární orgán ovládané osoby vypracuje do 3 měsíců od skončení účetního období písemnou zprávu o vztazích mezi ovládající osobou a osobou ovládanou a mezi ovládanou osobou a osobami ovládanými stejnou ovládající osobou (dále jen „zpráva o vztazích“) za uplynulé účetní období.
[20] Podle § 85 odst. 1 z. o. k. každý kvalifikovaný společník podle § 187 nebo 365 ovládané osoby, který se domnívá, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně, může navrhnout soudu, aby pro účely jejího přezkumu jmenoval znalce.
[21] Podle § 775 z. o. k. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne jeho účinnosti.
[22] Jelikož zákon o obchodních korporacích neobsahuje zvláštní přechodné ustanovení vztahující se k právní úpravě zprávy o vztazích, je pro posouzení dovolatelkou otevřené otázky 1) nutné zabývat se výkladem § 775 z. o. k.
[23] Důvodová zpráva k návrhu zákona o obchodních korporacích (sněmovní tisk č. 363, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010–2013), uvádí:
„Zákon nepřichází s retroaktivitou, tedy změna podstaty seskupení neovlivní jejich práva nabytá v dobré víře, a stávající společníci (akcionáři) tak o svá práva nepřijdou – ostatním je pak dána jiná plejáda možností ochrany.“
[24] Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odůvodnil a formuloval závěr, podle kterého:
1) Právní teorie a praxe rozeznává zpětnou účinnost pravou (pravou retroaktivitu) a nepravou (nepravou retroaktivitu). O pravou zpětnou účinnost (pravou retroaktivitu) jde tehdy, jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu (poměru) a práv a povinností účastníků (stran) z tohoto vztahu (poměru) také v případě, kdy právní vztah (poměr) nebo práva a povinnosti z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu. Nepravá zpětná účinnost (nepravá retroaktivita) znamená, že novým právním předpisem se sice mají řídit i právní vztahy (poměry) vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů (poměrů) a práva a povinnosti z těchto vztahů (poměrů), vzniklé před účinností nového právního předpisu, se spravují dosavadní právní úpravou.
2) Pravá zpětná účinnost (pravá retroaktivita) není v českém právním řádu přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů (poměrů) v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (pravé retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví (včetně právní úpravy soukromoprávních poměrů) dovodit z článku 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, a v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).
[25] Požadavky na náležitosti zprávy o vztazích uvedené v § 66a odst. 9 obch. zák. byly zákonodárcem stanoveny s ohledem na konkrétní právní úpravu obchodních společností a družstev účinnou do 31. 12. 2013, uvedenou v § 56 a násl. obch. zák., a zejména pak na právní úpravu odpovědnosti vlivných osob za újmu podle obchodního zákoníku (§ 66 odst. 6 obch. zák.) a na právní úpravu podnikatelských seskupení uvedenou v § 66a obch. zák. Řídily-li se právní vztahy týkající se podnikatelských seskupení do 31. 12. 2013 obchodním zákoníkem, musí se zpráva tyto vztahy popisující řídit také obchodním zákoníkem. S účinností od 1. 1. 2014 zákonodárce stanovil nové definice podnikatelských seskupení, zejména osoby ovládající a ovládané (§ 74 až 78 z. o. k.), nově (odlišně od předchozí právní úpravy) upravil též právní vztahy mezi těmito osobami a v návaznosti na tuto skutečnost též určil nové obsahové náležitosti zprávy o vztazích (§ 82 z. o. k.) a režim jejího přezkumu (§ 83 až 88 z. o. k.).
[26] Vztahují-li se na posuzování náležitostí zprávy o vztazích za účetní období, které skončilo nejpozději 31. 12. 2013, pravidla uvedená v § 66a odst. 9 obch. zák., je nutné na přezkoumání takové zprávy znalcem aplikovat pravidla na ně navazující, a tudíž s nimi tvořící vzájemný logicky propojený celek, uvedená v § 66a odst. 12 a 13 a v § 182 odst. 3 obch. zák., a to i přesto, že zpráva o vztazích byla vypracována až po 31. 12. 2013. Opačný závěr by totiž znamenal pravou zpětnou účinnost pravidel uvedených v § 83 a násl. z. o. k. přijatých pro právní vztahy vzniklé po 1. 1. 2014, tj. pro přezkum zprávy o vztazích vypracované podle § 82 z. o. k. za účetní období trvající po 31. 12. 2013.
[27] Posuzoval-li proto odvolací soud, zda navrhovatelce svědčí právo na jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, nikoliv podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
[28] Lze dodat, že napadené usnesení by neobstálo ani v případě, že by se přezkum zprávy o vztazích měl řídit pravidly obsaženými v zákoně o obchodních korporacích. Přes nepřesné vyjádření ustanovení § 85 z. o. k. je totiž nutné aktivní legitimaci kvalifikovaného společníka vázat nikoliv na jeho subjektivní přesvědčení či pocit, že zpráva o vztazích není vypracována řádně, ale na objektivní (navrhujícím společníkem v návrhu tvrzené a dokládané) nedostatky (vady) zprávy o vztazích, jež zakládají důvodné pochybnosti o jejím řádném vypracování. Opačný závěr by odporoval principu proporcionality; pro přezkoumání zprávy o vztazích znalcem, s nímž jsou spojeny nemalé náklady, nemůže postačovat pouhé ničím nepodložené přesvědčení kvalifikovaného akcionáře, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně. Z téhož principu se pak podává, že tyto nedostatky musí být dostatečně závažné (a způsobilé zasáhnout do práv společníků) [v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1522/2006, ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3887/2008, či ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3701/2012].
[29] Jelikož řešení dovoláním otevřené právní otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[30] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[31] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
[32] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2019
JUDr. Marek Doležal předseda senátu
Usnesení ze dne 28. 2. 2018
Plný text
27 Cdo 192/2018-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Hollandsche IRS B. V., se sídlem v Barendrechtu, Oslo 1, 2993 LD, Nizozemské království, registrační číslo osoby 24338244, zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, za účasti ČKD Kutná Hora, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Františkem Steidlem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, a KPMG Česká republika, s. r. o., se sídlem [adresa] a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby [IČO], o jmenování znalce, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. Nc 6909/2015, o dovolání ČKD Kutná Hora, a. s., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2017, č. j. 31 Co 214/2015-112, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2017, č. j. 31 Co 214/2015-112, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. března 2015, č. j. Nc 6909/2015-16, ve znění usnesení ze dne 24. ledna 2017, č. j. Nc 6909/2015-101, se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 26. března 2015, č. j. Nc 6909/2015-16, ve znění usnesení ze dne 24. ledna 2017, č. j. Nc 6909/2015-101, jmenoval podle § 85 a § 86 zákona č. 90/2012, o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), pro účely přezkumu zprávy ČKD Kutná Hora, a. s. (dále jen „společnost“), ze dne 26. března 2014 o vztazích mezi propojenými osobami za období od 29. ledna 2013 do 31. prosince 2013 znalcem znalecký ústav KPMG Česká republika, s. r. o., se sídlem [adresa] a, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby [IČO], a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze k odvolání společnosti rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), uložil společnosti zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9.512 Kč (druhý výrok) a rozhodl, že ve vztahu mezi společností a znalcem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání a navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. března 2015, č. j. Nc 6909/2015-16, ve znění usnesení ze dne 24. ledna 2017, č. j. Nc 6909/2015-101.
Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Vzhledem k tomu, že podle dovoláním napadeného prvního výroku rozhodnutí ve věci samé a třetího výroku rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci a že neprodleným výkonem nebo exekucí dovoláním napadeného druhého výroku rozhodnutí o náhradě nákladů řízení dovolateli nehrozí závažná újma na jeho právech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016), Nejvyšší soud návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí zamítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2018
JUDr. Marek Doležal předseda senátu