Plný text
27 Cdo 2220/2026-491
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) M. F., b) J. L., d) P. B., e) AD Real Invest s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 466 05, identifikační číslo osoby [IČO], f) D. S., g) C.T.C. holding, a. s., se sídlem [adresa] PSČ 466 05, identifikační číslo osoby [IČO], žalobci e), f) a g) zastoupeni Mgr. Martinem Šoulou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 101 00, h) P. K., i) J. Č., j) P. S., a k) P. S., žalobci h), j) a k) zastoupeni Mgr. Ing. Martinem Holubem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalovanému Hlavnímu městu Praha, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupenému Mgr. Janem Hrabou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 181 00, za účasti Pražské služby, a. s., se sídlem [adresa] PSČ 180 77, identifikační číslo osoby [IČO], jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, o dorovnání protiplnění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 38/2019, o dovolání žalobců h), j) a k) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2026, č. j. 7 Cmo 92/2025-437, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2024, č. j. 77 Cm 38/2019-354, uložil žalovanému zaplatit žalobcům (ve výrocích blíže specifikované) částky s (ve výrocích blíže specifikovaným) příslušenstvím (výroky I. – X.), složit do soudní úschovy 51.561.894 Kč s (ve výroku blíže specifikovaným) příslušenstvím (výrok XI.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky XII. – XXIII.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců a), h), j), k) a žalovaného v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání žalobce a) proti rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích XI., XVIII., XX. a XXI. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí až pátý výrok).
[3] Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud změnil výroky XVIII., XX. a XXI. rozhodnutí soudu prvního stupně, podali žalobci h), j) a k) společné dovolání.
[4] Podle § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
[5] Právě o tento případ jde v posuzované věci, když dovolatelé brojí pouze proti výpočtu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.
[6] Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 10. 2026
JUDr. Marek Doležal předseda senátu