Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

27 Cdo 2323/2025

Téma · generováno AISmluvní pokuta za prodlení s kupní cenou

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2026-09-29ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.2323.2025.1
Další údaje
Předmět řízení: Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Smluvní pokuta Smlouva Podíl v obchodní korporaci [ Obchodní korporace ]

Shrnutí · generováno AI

Stát požadoval smluvní pokutu za pozdní zaplacení kupní ceny za obchodní podíl. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože závěr odvolacího soudu o platně sjednané smluvní pokutě odpovídal ustálené judikatuře. Nepřisvědčil ani námitce, že měl být proveden další navržený výslech.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ujednání o smluvní pokutě bylo podle § 35 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a § 266 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. vyloženo jako vážné, určité a srozumitelné a založilo právo převodce na smluvní pokutu při prodlení nabyvatele s kupní cenou. Soud při výkladu zohlednil všechny zjištěné okolnosti. Podle § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. soud nemusí provést každý navržený důkaz, jsou-li rozhodné skutečnosti dostatečně zjištěny jinak.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Obecně platí, že soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy ( § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. a např. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, či ze dne 8. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009, ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2638/2015, či ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 27 Cdo 2325/2024).
    Zobrazit v textu
  • Vysvětlil-li odvolací soud, proč nepovažoval za potřebné provést důkaz výslechem R. B. (uzavíraje, že rozhodné skutečnosti byly dostatečně zjištěny jinak), nejde ani o tzv. opomenutý důkaz (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSCR 91/2014).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

27 Cdo 2323/2025-474

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně České republiky –Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa] PSČ 128 00, identifikační číslo osoby [IČO], proti žalovanému V. B., zastoupenému JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1936/19, PSČ 602 00, o zaplacení 3.780.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 99/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2025, č. j. 8 Cmo 8/2025-431, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 450 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 14. 4. 2020 (ve znění následné změny a částečného zpětvzetí) se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.780.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8. 8. 2020 do zaplacení, na niž měl vzniknout nárok právnímu předchůdci žalobkyně R. B. (dále jen „R. B.“) z důvodu prodlení žalovaného (trvajícího od 14. 4. 2016 do 7. 6. 2017) se zaplacením kupní ceny za obchodní podíl o velikosti 25 % ve společnosti ZLÍNSAT, spol. s r. o., k jehož převodu došlo na základě smlouvy uzavřené dne 24. 10. 2012 (dále jen „smlouva“) mezi R. B. jako převodcem a žalovaným jako nabyvatelem.

[2] Žalobkyně je právní nástupkyní R. B., neboť R. B. byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 To 55/2016-9823, uznán vinným ze spáchání tam uvedených zvlášť závažných zločinů a byl mu (mimo jiné) uložen trest propadnutí majetku podle § 66 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

[3] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 8. 2024, č. j. 18 Cm 99/2020-382, žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.780.000 Kč za období od 8. 8. 2020 do 27. 9. 2020 zamítl (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 3.780.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 28. 9. 2020 do zaplacení (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) a o povinnosti žalovaného zaplatit poměrnou část soudního poplatku (výrok IV.).

[4] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně do výroků I. a III. a k odvolání žalovaného do výroků II. a IV. rozhodnutí soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek Krajského soudu v Brně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil (první výrok), výrok III. změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 227.108 Kč (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[6] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byl článek III bod 3 smlouvy (obsahující ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení nabyvatele s úhradou kupní ceny) sjednán vážně, určitě a srozumitelně, a založil právo převodce na zaplacení smluvní pokuty pro případ prodlení nabyvatele (dovolatele) se zaplacením kupní ceny, odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu k pravidlům výkladu právních úkonů upravených v § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (za mnohá rozhodnutí srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3139/2018, ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3349/2023, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011, nebo ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 5597/2017, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03).

[7] Odvolací soud posuzoval všechny v řízení zjištěné okolnosti (nikoliv pouze znění vykládaného smluvního ujednání, jak namítá dovolatel – viz zejména odstavce 24 až 26 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), včetně dalších tvrzení předestíraných dovolatelem. Nezjistil-li žádné okolnosti zpochybňující vážnost projevené vůle smluvních stran, nelze jeho závěru ničeho vytknout.

[8] Na řečeném pak ničeho nemění ani dovolatelem vytýkaná skutečnost, že soudy nevyslechly R. B. (syna dovolatele).

[9] Obecně platí, že soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy (§ 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. a např. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, či ze dne 8. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009, ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2638/2015, či ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 27 Cdo 2325/2024).

[10] Vysvětlil-li odvolací soud, proč nepovažoval za potřebné provést důkaz výslechem R. B. (uzavíraje, že rozhodné skutečnosti byly dostatečně zjištěny jinak), nejde ani o tzv. opomenutý důkaz (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. 29 NSCR 91/2014).

[11] Lze dodat, že posouzení žalobou uplatněného nároku v projednávané věci odpovídá i závěrům, které soudy přijaly ve sporu týchž účastníků (za Českou republiku vystupoval Celní úřad pro Zlínský kraj) o zaplacení smluvní pokuty podle téže smlouvy za porušení téže povinnosti (toliko za odlišné období – od 9. 6. 2017 do 20. 11. 2018); viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2021, sp. zn. 20 Cdo 928/2021, a zejména pak usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 2794/21, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dovolatele, uzavíraje, že „celkové posouzení jeho věci lze považovat za spravedlivé“ a „rozhodnutí obecných soudů“ (vystavěná na obdobných závěrech jako je tomu v projednávané věci) „jsou spravedlivá, důsledně promyšlená a z ústavněprávního hlediska tak zcela akceptovatelná“.

[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 9. 2026

JUDr. Petr Šuk předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací