Plný text
27 Cdo 244/2025-634
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky M. K., zastoupené Mgr. Patrikem Altnerem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 100 00, za účasti Jablonecké, a. s. - v likvidaci, naposledy sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], vymazané z obchodního rejstříku dne 20. 8. 2004, zastoupené opatrovníkem Mgr. S. N., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 120 00, o zrušení výmazu a obnovení likvidace společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 187/2010, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, č. j. 19 Cmo 3/2023-583, ve znění usnesení ze dne 28. 2. 2024, č. j. 19 Cmo 3/2023-586, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. 76 Cm 187/2010-546, ve znění usnesení ze dne 21. 11. 2022, č. j. 76 Cm 187/2010-578, zamítl návrh na zrušení výmazu Jablonecké, a. s. - v likvidaci (dále též jen „společnost“), obnovení její likvidace a jmenování likvidátora (výrok I.), rozhodl o odměně opatrovníka (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I., III. a IV. (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[3] Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Usnesením ze dne 7. 4. 2015, č. j. 7 Cmo 342/2012-190, Vrchní soud v Praze zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2012, č. j. 76 Cm 187/2010-78, kterým soud prvního stupně návrh zamítl, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dalším usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. 7 Cmo 334/2016-351, Vrchní soud v Praze zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 76 Cm 187/2010-267, ve znění usnesení ze dne 7. 12. 2016, č. j. 76 Cm 187/2010-322 (potvrzeného usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2017, č. j. 7 Cmo 19/2017-339), kterým soud prvního stupně návrh opětovně zamítl, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[5] Dovolatelka v dovolání předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku výkladu § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dála též jen „o. z.“), konkrétně pojmu „jiného právního zájmu hodného právní ochrany“. Podle dovolatelky tento zájem zahrnuje i „majetkovou hodnotu bagatelního charakteru“ umožňující obnovení likvidace společnosti, v jejímž důsledku se bude moci sama společnost „domáhat náhrady újmy, která jí byla způsobena konáním či opomenutím likvidátora“.
[6] Při formulaci této otázky však dovolatelka opomíjí, že podle ustálené judikatury dovolacího soudu případná odpovědnost likvidátora za řádné vedení likvidace není sama o sobě důvodem k postupu podle § 209 odst. 1 o. z. Nepostupoval-li likvidátor při likvidaci společnosti s péčí řádného hospodáře, odpovídá za škodu tím způsobenou věřitelům společnosti nebo jejím společníkům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2143/2017, uveřejněné pod číslem 128/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 24. 7. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1664/2024).
[7] Ve vztahu k námitce, že se odvolací soud „dostatečně nevypořádal s argumentací dovolatelky obsaženou v podaném odvolání a dále s argumentací opatrovníka společnosti“, dovolatelka nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání. Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16).
[8] Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že závěr, podle něhož nově objevený majetek „nemůže být důvodem pro zrušení výmazu a obnovení likvidace“ společnosti, jelikož by „nepostačoval ani k úhradě nákladů likvidace“, dovolatelka nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tudíž neotevírá.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2026
JUDr. Marek Doležal předseda senátu