Plný text
27 Cdo 3070/2023-465
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně ENVI a. s. v likvidaci, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 370 01, proti žalovaným 1) Ing. F. H., bytem [adresa] . Svatomírem Mlčochem, advokátem, se sídlem v [adresa] 2) JUDr. Svatomíru Mlčochovi, bytem [adresa] o zaplacení 314.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1646/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. 6 Cmo 76/2022-444, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 1. 2022, č. j. 13 Cm 1646/2009-402, zamítl žalobu o zaplacení 314.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.).
[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 6 Cmo 76/2022-444, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Otázka, zda odvolací soud mohl zamítnout návrh dovolatelky na provedení důkazu znaleckým posudkem k obvyklé výši nájemného v situaci, kdy dovolatelka neunesla důkazní břemeno ke svému tvrzení (že nájemné sjednané ve sporné nájemní smlouvě bylo příliš nízké), nečiní dovolání přípustným již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá (srov. § 237 o. s. ř.). Odvolací soud žalobu nezamítl pro neunesení důkazního břemene dovolatelkou; naopak, uzavřel (shodně se soudem prvního stupně), že nájemné sjednané ve sporné nájemní smlouvě bylo obvyklým v daném místě a čase.
[5] Otázku, zda k tomuto skutkovému závěru soudy dospěly v souladu s § 132 a násl. o. s. ř., dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředestírá a dovolacímu přezkumu ji tak neotevírá (k tomu, že Nejvyšší soud nemůže posoudit jiné než dovolatelem otevřené otázky, srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, bod 12).
[6] Bez ohledu na výše řečené pak Nejvyšší soud podotýká, že otázka obvyklé výše nájmu byla v projednávané věci bez právního významu (k výpočtu ušlého zisku v obdobných souvislostech srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2004). Neměla-li dovolatelka v rozhodné době reálnou možnost nemovitost za určité (vyšší) nájemné pronajmout a nelze-li uzavřít, že by se tak při normálním běhu událostí stalo, pokud by zde nebylo tvrzeného protiprávního jednání prvního žalovaného (uzavření sporné nájemní smlouvy za údajně neadekvátní nájemné), nemůže být dovolatelka se svým nárokem na úhradu ušlého zisku (jenž dovolatelka konstruuje zcela hypoteticky a abstraktně) úspěšná (srov. ke škodě v podobě ušlého zisku viz dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2963/2009, ze dne 12. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2434/2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2004, či ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2193/2014).
[7] Není-li zde tvrzené škody (jejíž náhrady se dovolatelka domáhá), jsou bez právního významu další otázky předestírané dovolatelkou (otázky platnosti sporné nájemní smlouvy a výkladu § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku); jejich řešení se nemůže projevit v jejích poměrech založených napadeným rozhodnutím, neboť nemůže vést k jeho kasaci ani v případě, že by odvolací soud tyto otázky vyřešil nesprávně. Dovolání proto není přípustné ani k jejich zodpovězení.
[8] Přesto Nejvyšší soud dodává, že v poměrech projednávané věci není pochyb o tom, že první žalovaný byl oprávněn, v souladu se způsobem jednání jménem dovolatelky uvedeným ve společenské smlouvě a zapsaným v obchodním rejstříku (dle něhož za dovolatelku jednal každý z jednatelů samostatně), nájemní smlouvu jménem dovolatelky uzavřít. Ostatně ani kdyby tomu tak nebylo, nevedlo by takové pochybení k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, jak dovolatelka dovozuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 760/2019, a judikaturu v něm citovanou).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 143f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 9. 2024
JUDr. Petr Šuk předseda senátu