Plný text
27 Cdo 3083/2025-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelů a) Sport klubu Prostějov z. s., se sídlem [adresa] PSČ 796 01, identifikační číslo osoby [IČO], b) Sportovní akademie Olomouc z. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], c) Box Clubu Krnov, z. s., se sídlem [adresa] PSČ 794 01, identifikační číslo osoby [IČO], d) ČESKÉ FEDERACE BOXU, spolku, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, identifikační číslo osoby [IČO], e) Boxing clubu Viking, z. s., se sídlem [adresa] PSČ 130 00, identifikační číslo osoby [IČO], a f) Sportovního Centra Nové Strašecí z. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], všech zastoupených Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 796 01, za účasti České boxerské asociace, z. s., se sídlem [adresa] PSČ 169 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Danielem Vidunou, LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 169 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valného shromáždění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 209/2023, o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2025, č. j. 9 Cmo 322/2024-242, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. 66 Cm 209/2023-151, ve znění usnesení ze dne 14. 8. 2024, č. j. 66 Cm 209/2023-160, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2025, č. j. 9 Cmo 322/2024-242, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 6. 2024, č. j. 66 Cm 209/2023-151, ve znění usnesení ze dne 14. 8. 2024, č. j. 66 Cm 209/2023-160, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti (ve výroku rozhodnutí uvedených) usnesení přijatých na mimořádné valné hromadě České boxerské asociace, z. s. (dále jen „spolek“), konané dne 25. 6. 2023 (dále též jen „usnesení valné hromady“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, kterou soud zamítl návrhy navrhovatelů a), c), d), e) a f) [první výrok a.], jakož i v části, kterou zamítl návrh navrhovatele b) na vyslovení neplatnosti (ve výroku blíže specifikovaných) usnesení valné hromady [první výrok b.], zrušil usnesení soudu prvního stupně v části, kterou soud zamítl návrh navrhovatele b) na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o schválení stanov spolku, a vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení [první výrok c.], a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi navrhovateli a), c), d), e) a f) a spolkem [druhý výrok].
3. Proti prvnímu výroku a. a proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně (v příslušném rozsahu) podal navrhovatel a) dovolání.
4. Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
5. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti usnesení soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč., anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, a ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2483/2018).
6. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, Nejvyšší soud dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) a § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné. Je tomu tak proto, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
7. V rozsahu, v němž dovolání navrhovatele a) směřuje proti prvnímu výroku a. usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
8. Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel ztratil aktivní věcnou legitimaci v projednávané věci z důvodu jeho vyloučení ze spolku v průběhu řízení, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
9. Z té se podává, že navrhovatel musí být členem spolku, resp. musí mít zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, nikoliv (pouze) v době zahájení řízení, nýbrž především v době vyhlášení rozhodnutí soudu ve věci samé (ať už jde o rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího; viz § 211 o. s. ř.). Ztratí-li v průběhu řízení takový zájem, přestává být osobou aktivně věcně legitimovanou, což se projeví v rozhodnutí o zamítnutí podaného návrhu. Zanikne-li navrhovateli v průběhu řízení členství ve spolku, může být i přes tuto skutečnost s návrhem úspěšný, prokáže-li, že má na vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí orgánu spolku zájem hodný právní ochrany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 458/2019, ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2873/2020, ze dne 27. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 228/2022, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3381/2023).
10. Na uvedeném ničeho nemění argumentace dovolatele, podle níž je rozhodnutí, kterým byl ze spolku vyloučen (výslovně) pro neslučitelnost členství (stejně jako výzva ke zjednání nápravy zaslaná dovolateli spolkem před vyloučením a oznámení o jeho vyloučení) zdánlivým právním jednáním pro neurčitost podle § 553 o. z., neboť z něj nevyplývá, pro účast v jakých konkrétních jiných subjektech provozujících oblast sportu box (Olympijský box, Amatérský box) na území České republiky byl dovolatel vyloučen. Je tomu tak proto, že dovolatelem vytýkaná vada rozhodnutí (absence určení subjektů, členství v nichž bylo s členstvím ve spolku neslučitelné) není vadou působící neurčitost rozhodnutí o vyloučení, pro kterou by se na rozhodnutí orgánu spolku hledělo, jako by nebylo přijato (§ 245 o. z.). Uvedené nedostatky odůvodnění rozhodnutí (výzvy ke zjednání nápravy, oznámení o vyloučení) mohou být toliko důvodem pro vyslovení neplatnosti vyloučení v řízení dle § 242 o. z. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019, odstavec 33). Jelikož návrh dovolatele na vyslovení neplatnosti jeho vyloučení ze spolku Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2024, č. j. 65 Cm 73/2024-11, pravomocně zamítl pro opožděnost, je jeho vyloučení platné, byť by bylo stiženo (tvrzenými) vadami odůvodňujícími vyslovení jeho neplatnosti.
11. Namítá-li dovolatel, že má na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o schválení stanov zájem hodný právní ochrany, neboť v takovém případě by měla uvedená neplatnost vliv i na schválení změny stanov spolku ze dne 5. 11. 2023, jakož i na vyloučení dovolatele ze spolku, přehlíží, že neplatnost usnesení valné hromady soud vyslovuje konstitutivně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1407/2019, ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2873/2020, či ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3769/2021); rozhodnutí v projednávané věci se – oproti mínění dovolatele – nijak neprojeví v jeho poměrech, resp. v otázce (ne)platnosti jeho vyloučení ze spolku (jež lze přezkoumávat pouze v řízení dle § 242 o. z.).
12. Konečně, dovolání nečiní přípustným ani tvrzená nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), samostatným dovolacím důvodem však nejsou. Ostatně vytýkanou vadou nepřezkoumatelnosti napadené rozhodnutí ani netrpí; srov. v podrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele a) bylo odmítnuto a žádnému z účastníků podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2026
JUDr. Filip Cileček předseda senátu