Plný text
27 Cdo 3123/2019-467
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce P. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Klárou Papouškovou Hulswitovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 460 05, proti žalovanému W. C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 186 00, o zaplacení 2.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 75/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2019, č. j. 15 Co 34/2019-409, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 21.731,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 115 C 75/2015-348, zastavil řízení v části o zaplacení 66.824 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobci 2.331.380 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení 1.796 Kč (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV., V. a VI.).
[2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 15 Co 34/2019-409, k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II., IV., V. a VI. potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Dovoláním otevřenou otázku výkladu § 61 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že souhlasu příslušného orgánu obchodní korporace podléhá pouze plnění poskytované členu voleného orgánu obchodní korporace v souvislosti s výkonem jeho funkce; ustanovení vyžadující tento souhlas nedopadá na plnění poskytovaná za činnosti nesouvisející s výkonem funkce člena voleného orgánu (např. na plnění podle platně uzavřené pracovní smlouvy).
[5] Srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2126/2009, i ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2049/2009, ze dne 18. 12. 2018, sen. zn. 27 ICdo 62/2017, či ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1355/2018, anebo nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2856/2017, jejichž závěry se v tomto směru prosadí i při výkladu § 61 odst. 1 z. o. k. (srov. i závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5340/2017).
[6] Jestliže činnosti, jež žalobce vykonával podle pracovní smlouvy, nespadaly do působnosti úvěrové komise dovolatele (jejímž byl žalobce současně členem), pak na mzdu podle této smlouvy ustanovení § 61 odst. 1 z. o. k. nedopadalo.
[7] Přípustným pak dovolání nečiní ani otázka, zda mzdu žalobce měla schválit členská schůze dovolatele podle § 61 odst. 3 z. o. k., neboť (záporná) odpověď na ni se podává zcela jednoznačně ze znění označeného ustanovení. Nebyl-li žalobce členem statutárního orgánu dovolatele ani osobou blízkou členu statutárního orgánu dovolatele, nelze o aplikaci § 61 odst. 3 z. o. k. vůbec uvažovat. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř.
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 3. 2. 2021
JUDr. Petr Šuk předseda senátu