Plný text
27 Cdo 3439/2017-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele K. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Virágem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 130 00, za účasti Rybářství Přerov, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Jiřím Oblukem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 156/2016, o dovolání Rybářství Přerov, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2017, č. j. 5 Cmo 56/2017-104, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2017, č. j. 5 Cmo 56/2017-104, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 21. 12. 2016, č. j. 30 Cm 156/2016-85, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Rybářství Přerov, a. s., identifikační číslo osoby [IČO] (dále též jen „společnost“), konané dne 9. 6. 2016, „kterým doc. Ing. M. Š., CSc., nebyl odvolán z funkce člena představenstva“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Navrhovatel byl ke dni 9. 6. 2016 akcionářem společnosti. Dalšími akcionáři byli (mimo jiné) doc. Ing. M. Š., CSc. (člen představenstva společnosti, dále jen „M. Š.“), a společnost PROTON, spol. s r. o., identifikační číslo osoby [IČO] (nyní „PROTON, a. s.“), jejímž jednatelem byl M. Š.
2) Na žádost navrhovatele (kvalifikovaného akcionáře) se 9. 6. 2016 konala valná hromada společnosti, jež pod bodem 3 svého pořadu jednala o odvolání členů představenstva pro porušení povinností při správě cizího majetku (které navrhovatel spatřoval v tom, že představenstvo za společnost uzavřelo smlouvu o pachtu závodu bez stanovami vyžadovaného souhlasu valné hromady) a o volbě nových členů představenstva.
3) Valné hromady se zúčastnili navrhovatel (17.028 hlasů), společnost PROTON, spol. s r. o. (40.523 hlasů), M. Š. (3.892 hlasů), M. P. (15 hlasů) a OSMA - ČR - OJ021 (9 hlasů).
4) Před hlasováním o návrhu na odvolání doc. Ing. M. Š., CSc., z funkce člena představenstva společnosti podal navrhovatel protest s námitkou, že při tomto hlasování nemůže být podle § 426 písm. c) a § 427 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále též jen „z. o. k.“), přihlédnuto k hlasům akcionáře M. Š. a společnosti PROTON, spol. s r. o., která s ním jedná ve shodě.
5) Pro návrh na odvolání M. Š. z funkce člena představenstva společnosti bylo 17.028 hlasů (tj. 27,70 %), proti jeho odvolání 44.415 hlasů (72,258 %), 24 hlasů se zdrželo.
6) Dne 8. 9. 2016 navrhovatel podal u soudu prvního stupně návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, kterým M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti, neboť při hlasování o tomto usnesení byly v rozporu s § 426 písm. c) a § 427 odst. 1 z. o. k. započítány i hlasy odvolávaného člena a společnosti jednající s ním ve shodě.
Soud prvního stupně - poté, kdy dovodil, že návrh na zahájení řízení byl podán včas aktivně legitimovaným navrhovatelem - dospěl k závěru, podle něhož v projednávané věci není naplněn základní předpoklad věcného přezkumu v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, a to samotná existence usnesení dle § 421 z. o. k., neboť valná hromada hlasovala o návrhu na odvolání M. Š. z funkce člena představenstva a tento návrh nebyl přijat.
Dle soudu „v zápisu z valné hromady je sdělení výsledku hlasování o návrhu na odvolání M. Š. uvedeno poněkud mystifikujícím způsobem („usnesení č. 1: M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti“), když je zjevné, že takové usnesení nebylo schváleno, nebylo o něm hlasováno a nebylo ani na pořadu jednání valné hromady“. Jednalo se tak o pouhé „vyjádření nepřijetí“ návrhu usnesení.
Konečně případné vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o neodvolání člena představenstva by na výkon jeho funkce nemělo žádný vliv, doplnil soud prvního stupně a konstatoval, že navrhovatel má k dispozici jiné možnosti obrany, např. řízení o zneužití hlasovacích práv dle § 212 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“).
Ve výroku uvedeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud, poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, a ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4820/2010, se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně týkajícími se aktivní legitimace navrhovatele a zachování prekluzivních lhůt k podání návrhu.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud uzavřel, že pokud akcionáři na valné hromadě společnosti hlasovali o odvolání M. Š. z funkce člena představenstva a jmenovaný nebyl v důsledku tohoto hlasování z funkce odvolán, bylo přijato usnesení valné hromady „o neodvolání člena představenstva z funkce“. Toto „negativní“ rozhodnutí přitom lze podrobit soudnímu přezkumu dle § 428 z. o. k.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, zda lze v řízení podle § 428 z. o. k. přezkoumat platnost „negativního“ rozhodnutí valné hromady; tj. v tom smyslu, že navržené „pozitivní“ usnesení nebylo valnou hromadou přijato.
Dovolatelka, poukazujíc na závěry soudu prvního stupně v projednávané věci, má za to, že hlasovala-li valná hromada o (navrhovaném) usnesení o odvolání člena představenstva z funkce, ale nepřijala-li jej, není zde žádné usnesení valné hromady, jehož platnost by mohla být v projednávané věci přezkoumávána.
Předmětem přezkumu v řízení dle názoru dovolatelky nemůže být ani usnesení valné hromady ve znění „M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti“, neboť návrh takového usnesení nebyl uveden v pozvánce na valnou hromadu, valná hromada o něm nehlasovala a ani jej nepřijala. Skutečnost, že zmíněné „usnesení“ je uvedeno v zápisu z valné hromady pod bodem 3 pořadu jednání, je dle dovolatelky „pouhým oznámením informačního charakteru o faktickém výsledku hlasování valné hromady o nepřijetí navrženého usnesení č. 1 pod bodem 3 jejího pořadu“.
Citujíc nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, a ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 1235/11, dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (neboť odvolací soud řádně neodůvodnil své právní posouzení věci), jakož i extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými. Dovolatelka je přesvědčena, že vytýkané vady mají za následek zásah do jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Navrhovatel se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání společnosti zamítl či odmítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené (a v rozhodování Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky možnosti soudního přezkumu usnesení, které valnou hromadou akciové společnosti nebylo přijato.
Dovolání je i důvodné.
Podle § 151 odst. 1 o. z. zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.
Podle § 421 odst. 1 z. o. k. valná hromada rozhoduje usnesením.
Z § 428 z. o. k. se podává, že každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).
V usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 548/2013, Nejvyšší soud - v poměrech zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) - dovodil, že jestliže společníci nehlasují, nemůže zde být ani projevu vůle - usnesení valné hromady - jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 131 odst. 1 obch. zák.
Uvedený závěr se uplatní přiměřeně v poměrech úpravy kapitálových společností (viz § 1 odst. 2 z. o. k.) v zákoně o obchodních korporacích; tedy i v poměrech akciové společnosti.
Usnesení valné hromady jako projev vůle pak absentuje nejen za situace, kdy společníci (akcionáři) na valné hromadě vůbec nehlasovali, ale i v případě, kdy společníci (akcionáři) o určité otázce hlasovali, navržené usnesení však nebylo přijato.
Taková situace nastala právě v projednávané věci.
Jak plyne ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, pro přijetí usnesení o odvolání M. Š. z funkce člena představenstva společnosti hlasovalo 27,70 % hlasů, proti jeho přijetí 72,258 % hlasů a 24 hlasů se zdrželo hlasování. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že rozhodnutí o odvolání jmenovaného z funkce nebylo přijato, pročež zde není žádné usnesení valné hromady utvořené prostřednictvím daného hlasování, jež by bylo možné podrobit přezkumu podle § 428 a násl. z. o. k.
Skutečnost, že výsledek hlasování byl promítnut do zápisu z valné hromady nepřesně, slovy: „usnesení č. 1: M. Š. nebyl odvolán z funkce člena představenstva společnosti“),“ na uvedeném ničeho nemění. Jinak řečeno, z toho, že nebylo přijato usnesení o odvolání člena představenstva, nelze usuzovat, že valná hromada přijala usnesení „o neodvolání člena představenstva“, jehož platnost by mohla být přezkoumána postupem podle § 428 a násl. z. o. k. (nepřijetí usnesení o odvolání člena představenstva z funkce nezakládá existenci usnesení opačného).
Ostatně dovolatelce (a soudu prvního stupně) lze přisvědčit i v tom, že (hypotetické) vyslovení neplatnosti případného („negativního“) usnesení valné hromady o tom, že určitý člen představenstva nebyl z funkce odvolán, by nemělo za následek jeho odvolání a nijak by se nepromítlo do vnitřních poměrů akciové společnosti. Nedošlo by jím tedy k odstranění protiprávního stavu, jehož existenci navrhovatel tvrdí.
Navrhovatel přitom má k dispozici způsobilé prostředky právní ochrany. Jednak se může domáhat podle § 80 o. s. ř. určení, že valná hromada přijala usnesení o odvolání M. Š. z funkce člena představenstva (má-li za to, že akcionáři M. Š. a PROTON, s. r. o. měli sistována hlasovací práva, a k jejich hlasům proto nelze přihlížet), jednak může iniciovat řízení ve věci zneužití hlasovacího práva k újmě celku podle § 212 odst. 2 o. z. (dovozuje-li, že akcionáři M. Š. a PROTON, s. r. o. zneužili svá hlasovací práva k újmě celku, a proto by se k jejich hlasům nemělo přihlížet).
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky existence usnesení valné hromady a možnosti jeho soudního přezkumu v řízení dle § 428 z. o. k., na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 29. 9. 2017), podle něhož Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm, se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2018
JUDr. Filip Cileček předseda senátu