Plný text
27 Cdo 3553/2018-730
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. V. B., se sídlem v [adresa] jako správce konkursní podstaty úpadkyně SHARK Brno, s. r. o., se sídlem [adresa] PSČ 602 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 639 00, proti žalovanému J. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Bc. Ivem Nejezchlebem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, o zaplacení 325.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 86/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2018, č. j. 5 Cmo 23/2018-648, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 9. 2017, č. j. 19 Cm 86/2010-594, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 325.600 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o odměně zástupce ustanoveného žalovanému (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání žalovaného proti výroku III. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), k odvolání žalovaného „potvrdil ve správném znění“ rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. (ve skutečnosti výrok I. změnil co do příslušenství) [druhý výrok] a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu institutu odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinnosti jednatele jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře podle § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), se podává:
1) Je-li v řízení vedeném proti jednateli společnosti s ručením omezeným (jako žalovanému) posuzováno, zda jednatel způsobil společnosti škodu porušením povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese jednatel důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře. Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti – tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním – nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6035/2016).
2) Jestliže žalující společnost s ručením omezeným tvrdí a prokáže, že žalovaný jakožto jednatel společnosti vybral z jejího účtu či z pokladny postupně peněžní prostředky, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto prostředky využity, je žalovaný jednatel podle § 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5 obch. zák. povinen tvrdit a prokázat, že tyto peněžní prostředky byly využity ve prospěch společnosti. Dokazování toho, že žalovaný peněžní prostředky využil pro společnost, není důkazem vzniku škody. Jde o otázku jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6035/2016, a judikaturu v něm citovanou).
3) Uvedené závěry se uplatní obdobně i v případě, že žalobu podala insolvenční správkyně poškozené společnosti s ručením omezeným (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017, jehož závěry se plně prosadí i v situaci, kdy za poškozenou společnost jedná správce její konkursní podstaty).
[5] Z rozhodnutí soudů obou stupňů se podává, že v projednávané věci nebylo sporné, že peněžní prostředky, se kterými dovolatel disponoval, z majetku úpadkyně ušly jeho jednáním (dovolatel je vybral z účtu úpadkyně). Uzavřel-li odvolací soud, že dovolatel neprokázal, že jednal s péčí řádného hospodáře, neboť nedoložil, že vybranou částku použil ve prospěch úpadkyně (respektive bylo prokázáno, že část peněžních prostředků dovolatel poskytl personálně propojené obchodní společnosti bez právního důvodu), je jeho rozhodnutí v souladu s výše citovanou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5279/2016, na něž dovolatel poukazuje).
[6] Předkládá-li dovolatel Nejvyššímu soudu otázku, zda je jednatel společnosti s ručením omezeným povinen jednat s péčí řádného hospodáře i po prohlášení konkursu na majetek společnosti (respektive zda za jeho jednání v takovém případě odpovídá správce konkursní podstaty), maje tuto otázku za Nejvyšším soudem dosud neřešenou, přehlíží, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. nezávisí (odvolací soud se jí nezabýval). Přípustnost dovolání proto jejím prostřednictvím založit nelze.
[7] O otázku Nejvyšším soudem dosud neřešenou nadto nejde. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že jednateli společnosti s ručením omezeným v důsledku konkursu prohlášeného na majetek této společnosti nezaniká jeho funkce. I po dobu probíhajícího konkursu je tudíž povinen ji vykonávat s péčí řádného hospodáře (byť v důsledku účinků prohlášení konkursu na majetek společnosti dochází ke změně náplně funkce), a za porušení této povinnosti jej stíhá odpovědnost podle § 194 odst. 5 obch. zák. Skutečnost, že v důsledku prohlášení konkursu na majetek společnosti přechází oprávnění nakládat s jejím majetkem na správce konkursní podstaty [§ 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání], totiž neznamená, že statutární orgán (jeho člen) nemůže společnosti způsobit škodu neoprávněným nakládáním s tímto majetkem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1657/2009). Skutečnost, zda byl probíhající konkurs a osoba správce konkursní podstaty zapsány v obchodním rejstříku, či nikoli, nemá na odpovědnost dovolatele žádný vliv.
[8] A konečně, namítá-li dovolatel s poukazem na judikaturu Ústavního soudu údajné vady řízení (opomenutí odvolacích námitek), přehlíží, že uvedená námitka není způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Filip Cileček předseda senátu