Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekKategorie C - standardní význam

Spisová značka

27 Cdo 629/2026

Téma · generováno AIOdpovědnost členů představenstva za zvýhodněný prodej vozidel

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 1. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.629.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Péče řádného hospodáře Družstvo Představenstvo

Shrnutí · generováno AI

Družstvo požadovalo po bývalých členech představenstva náhradu škody za prodej vozidel za údajně nevýhodné ceny. Nejvyšší soud zrušil potvrzující rozsudek, protože odvolací soud sám bez tvrzení a důkazů žalovaných dovodil, že zvýhodněné prodeje byly v zájmu družstva. Věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

V řízení o náhradě škody vůči členům voleného orgánu nese žalobce břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti, kdežto žalovaní podle § 52 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. prokazují, že jednali s péčí řádného hospodáře. Musí proto tvrdit a prokázat konkrétní okolnosti svědčící o loajálním, informovaném a pečlivém jednání v zájmu korporace. Soud nemůže absenci těchto tvrzení nahradit vlastní obecnou úvahou bez opory ve zjištěných okolnostech.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Za této situace pak bylo na žalovaných, aby v řízení tvrdili rozhodné skutečnosti (a označili k nim důkazy), že při rozhodování o uzavření konkrétních kupních smluv jednali korektně, tj. v zájmu společnosti, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016).
    Zobrazit v textu
  • Při absenci relevantních tvrzení ze strany žalovaných k tomu, zda jejich jednání bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, bylo úkolem soudu tyto vyzvat, aby tvrdili a prokázali konkrétní skutečnosti vedoucí k závěru, že při rozhodnutí o uzavření smluv o prodeji vozidel za sjednané ceny jednali s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a s pečlivostí v zájmu žalobce.
    Zobrazit v textu
  • Neučinil-li tak a nahradil-li tvrzení žalovaných obecnou úvahou, jež nemá oporu v žádných v řízení zjištěných okolnostech, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

27 Cdo 629/2026-300

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce AUTOAVANT DRUŽSTVO, se sídlem [adresa] PSČ 182 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného Mgr. Tomášem Kaspříkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, proti žalovaným 1) V. M., 2) K. A., 3) P. K., 4) J. P., 5) L. M., 6) F. V., všem zastoupeným JUDr. Petrem Jurákem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 159 00, a 7) M. N., zastoupenému Mgr. Milanem Polákem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, o zaplacení 351.920 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 36/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2025, č. j. 4 Cmo 97/2025-258, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2025, č. j. 4 Cmo 97/2025-258, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení

a) Návrh na zahájení řízení 1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 10. 2. 2022 se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 426.920 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, která měla žalobci vzniknout tím, že první žalovaný a šestý žalovaný coby členové představenstva žalobce a P. J. (dále jen „P. J.“) coby bývalý člen představenstva a osoba blízká členovi představenstva koupili od žalobce vozidla za ceny, které byly výrazně nižší než ceny obvyklé, resp. že ostatní žalovaní coby členové představenstva žalobce těmto koupím nezabránili. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. 80 Cm 36/2022-76, řízení zastavil co do částky 75.000 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby; žalobce se tak v řízení nadále domáhá zaplacení 351.920 Kč s příslušenstvím. b) Řízení před soudem prvního stupně 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2024, č. j. 80 Cm 36/2022-207, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II., III. a IV.).

3. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:

1) Žalovaní vykonávali v době od 1. 1. 2016 do 17. 12. 2020 funkci členů představenstva žalobce. Předmětem činnosti žalobce je prodej nových a ojetých vozidel značky Renault a Dacia.

2) Dne 4. 11. 2020 první žalovaný od žalobce koupil osobní vozidlo R. K. II tous chemi (dále jen „vozidlo č. 1“) za cenu 540.000 Kč. Dne 10. 11. 2020 šestý žalovaný koupil od žalobce osobní vozidlo R. K. (dále jen „vozidlo č. 2“) za cenu 431.000 Kč a P. J. od žalobce dne 27. 8. 2020 koupil osobní vozidlo R. S. III monospace (dále jen „vozidlo č. 3“) za cenu 114.080 Kč.

3) Ceny, za které žalobce vozidla prodává (včetně v řízení posuzovaných prodejů), stanoví obchodní a prodejní oddělení na základě nákupní ceny od dodavatele s přihlédnutím ke konkrétnímu zákazníkovi.

4) Soud provedl výslech znalce Ing. D. D., podle jehož znaleckých posudků (posudky č. 051/5894/21, č. 052/5895/21 a č. 053/5896/21) předložených žalobcem obvyklá cena vozidla č. 1 činí částku 752.000 Kč, vozidla č. 2 částku 487.000 Kč a vozidla č. 3 částku 198.000 Kč.

5) Podle znaleckých posudků vypracovaných znalcem Ing. J. J. (posudky č. 4974-047/2024 a č. 4975-048/2024), předložených žalovanými, činila obvyklá cena vozidla č. 2 částku 420.000 Kč a vozidla č. 3 částku 142.500 Kč; výslech znalce soud neprovedl. Porovnáním nabídek vozidel na internetu soud zjistil, že obdobná vozidla jako vozidlo č. 1 se v předmětném období prodávala za obdobné nebo i nižší ceny, než za kterou bylo vozidlo prodáno prvnímu žalovanému.

4. Soud prvního stupně předně uvedl, že při stanovení obvyklé ceny vozidel nevycházel ze znaleckých posudků zpracovaných Ing. D., neboť tyto hodnotí jako neprůkazné, kdy znalec stanovil cenu bez fyzické prohlídky vozidel a nezohlednil vlivy mimořádných okolností na trhu (pandemie covidu). Naopak z důkazů předložených žalovanými vzal soud za prokázané, že posuzované prodeje vozidel nebyly realizovány za cenu nižší, než kolik činily ceny obvyklé. Žalobce tak v řízení neprokázal vznik škody, jež měla spočívat v tom, že vozidla byla prodána nevýhodně.

5. S ohledem na předmět činnosti žalobce soud prvního stupně dále dovodil, že smlouvy o prodeji vozidel je třeba považovat za uzavřené v rámci běžného obchodního styku žalobce ve smyslu § 57 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“); ustanovení § 55 a 56 z. o. k. upravující pravidla pro jednání ve střetu zájmů se proto nepoužijí.

6. Konečně soud konstatoval, že prodej vozidel v případě žalobce, který je autorizovaným prodejcem vozidel značek Renault a Dacia, nespadá pod obchodní vedení. Představenstvo žalobce rozhodlo o zřízení prodejního a ekonomického oddělení, na které delegovalo mimo jiné i cenotvorbu prodávaných vozidel. Zřízením tohoto oddělení žalovaní plnili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře (povinnost loajality), kdy cena byla určována nezávisle na konkrétním rozhodnutí představenstva podle zůstatkové účetní hodnoty vozidel s přihlédnutím ke každému konkrétnímu zákazníkovi. Byla-li vozidla č. 1, č. 2 a č. 3 prodána za cenu stanovenou tímto oddělením, nelze v této skutečnosti spatřovat jakékoli porušení povinností na straně žalovaných.

7. Jelikož žalobce v řízení neprokázal vznik škody, ani porušení povinností ze strany žalovaných, nejsou naplněny podmínky pro vznik nároku na náhradu škody způsobené porušením péče řádného hospodáře a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

c) Odvolací řízení 8. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2025, č. j. 4 Cmo 97/2025-258 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. potvrdil (první výrok), změnil jej ve výrocích II. a III. co do výše přiznané náhrady nákladů řízení (druhý a třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).

9. Odvolací soud – poté, kdy se vypořádal s žalobcem vznesenými námitkami procesní povahy – se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o výluce z aplikace § 55 a 56 z. o. k. z důvodu uzavření posuzovaných smluv v rámci běžného obchodního styku (§ 57 z. o. k.). Dále konstatoval, že rozhodování o převodu majetku žalobce na třetí osobu a jeho podmínkách bezpochyby tvoří součást obchodního vedení příslušejícího představenstvu žalobce. Jakkoli představenstvo může jeho výkon delegovat na podřízené útvary (obchodní a ekonomické oddělení žalobce), zůstává mu odpovědnost za kontrolu řádného výkonu delegovaných činností.

10. Odvolací soud žalobci přitakal, že dokazování vedené soudem prvního stupně ke sporné obvyklé ceně daných vozidel „nebylo řádné ani úplné“. Soud pochybil, nevyslechl-li oba „kolizní“ znalce, „pro zjednodušení celé věci“ však lze v daném případě vycházet z odborných závěrů podávajících se z (žalobcem předložených a v odvolacím řízení znovu provedených) posudků znalce Ing. D. Prodej vozidla č. 1 tak byl učiněn cca za 72 % ceny obvyklé, vozidla č. 2 cca za 88,5 % ceny obvyklé a vozidla č. 3 cca za 57,6 % ceny obvyklé.

11. Při prodeji motorových vozidel „v řádech set kusů ročně nelze reálně očekávat, že ve všech případech prodeje musí být nezbytně realizovány pouze za cenu obvyklou“. Přestože je možné očekávat, že prodejci se budou snažit o dosažení co nejvyššího peněžitého zisku, lze v daném množství prodejů dle odvolacího soudu obchodně i právně ospravedlnit výjimky, jsou-li prodejcem uplatněny účelně v rozumné míře. Skutečnost, že vozidla žalobcem prodávané značky (Renault) budou na základě koupě za výhodných podmínek používány reprezentanty prodejce, „sice nemusí prodejci přinést okamžitý peněžitý zisk z takového prodeje (naopak může generovat ztrátu), do budoucna však představuje reklamu prodávané značky, posiluje goodwill prodejce a jeho postavení na konkurenčním trhu, tedy významný potenciál pro dosažení vyššího množství prodejů a z nich plynoucích zisků v budoucnu“. Nadto šlo pouze o jednorázový cenově zvýhodněný prodej a žalobce ani netvrdil jejich nepříznivý ekonomický dopad do svého hospodaření. Odvolací soud tak uzavřel, že zásada proporcionality mezi nezbytným zájmem žalobce na dosažení zisku a oprávněným zájmem na zvýhodnění svých členů tak byla naplněna a domněnka jednání žalovaných v rozporu s péčí řádného hospodáře vyvrácena.

II. Dovolání a vyjádření k němu

a) Dovolání 12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, a to:

1/ porušení péče řádného hospodáře a nezbytné loajality, resp. (ne)možnosti aplikovat výhodnější ceny pro členy představenstva,

2/ odměňování členů představenstva, a

3/ výkladu pojmu běžný obchodní styk ve smyslu § 57 z. o. k.,

při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

13. Dovolatel předně napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaní v souvislosti s posuzovaným prodejem vozidel neporušili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle něhož je prodej vozidel členům představenstva za zvýhodněné ceny v zájmu korporace. Není jasné, proč mají mít právě členové orgánu korporace možnost si z titulu svého postavení „odpracovat“ lepší cenu tím, že budou s vozidly jezdit a reprezentovat daný model, ani z čeho soud dovozuje existenci oprávněného zájmu korporace na zvýhodnění svých členů. Nadto uvedená argumentace nebyla předmětem žádného tvrzení ze strany žalovaných, ani předmětem dokazování. Odvolací soud dospěl k tomuto (překvapivému) závěru toliko na základě své vlastní úvahy a až v samotném odůvodnění rozsudku. Za nesprávnou a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu pak dovolatel považuje i aplikaci kritéria hospodářského výsledku pro posouzení existence škody.

14. Cituje např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2279/2020, dovolatel – ve vztahu k druhé dovolací otázce – odvolacímu soudu vytýká, že se opomenul vypořádat s jeho argumentací, podle níž zvýhodněným prodejem vozidel bylo žalovaným poskytnuto plnění, jež musí podléhat režimu schválení ve smyslu § 61 z. o. k. Dovolatel od počátku řízení uvádí, že nedospěje-li soud k závěru o důvodnosti uplatněného práva na náhradu škody, domáhá se po prvním a šestém žalovaném vydání bezdůvodného obohacení. Absencí právní úvahy odvolací soud připouští skryté odměňování členů orgánů korporací prostřednictvím nejrůznějších slev bez vědomí nejvyššího či kontrolního orgánu.

15. Prostřednictvím třetí dovolací otázky dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož posuzované smlouvy o prodeji vozidel byly uzavřeny v rámci běžného obchodního styku ve smyslu § 57 z. o. k. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, jakož i odbornou literaturu, má dovolatel za to, že při výkladu uvedeného ustanovení nelze vycházet toliko z předmětu činnosti korporace, nýbrž je třeba vzít do úvahy všechny konkrétní okolnosti případu (podmínky posuzovaného prodeje, zda korporace s členem orgánu běžně takové smlouvy uzavírá, načasování uzavření smlouvy). Výklad zastávaný odvolacím soudem přitom vede k zásadní redukci ochranné funkce příslušných opatření o konfliktních smlouvách.

16. Konečně dovolatel brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, maje je za rozporné se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, uveřejněným pod číslem 97/2025 Sb., kdy odvolací soud přiznal žalovaným plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, přestože byl žalobce co do částky náhrady nákladů ve výši 307.509,20 Kč s odvoláním úspěšný.

b) Vyjádření k dovolání 17. Žalovaní ve svých vyjádřeních považují dovoláním napadený rozsudek za správný a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, resp. zamítl a přiznal žalovaným náhradu nákladů dovolacího řízení.

III. Přípustnost dovolání

18. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

19. Dovolání není přípustné k řešení třetí dovolací otázky, neboť tuto odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3867/2007, ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 347/2017, či ze dne 28. 7. 2026, sp. zn. 27 Cdo 3145/2025). S ohledem na konkrétní okolnosti dané věci, tj. předmět podnikání dovolatele, rozsah převáděného majetku, jakož i povahu posuzované dispozice, nelze závěru odvolacího soudu ohledně aplikace § 57 z. o. k. – ve světle shora uvedené ustálené rozhodovací praxe – ničeho vytknout.

20. Dovolání je však přípustné k řešení první dovolatelem předkládané otázky týkající se porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře coby předpokladu pro přiznání náhrady škody družstvu, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání

21. Podle § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

22. Podle § 51 odst. 1 z. o. k. pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

23. Podle § 52 z. o. k. při posouzení, zda člen voleného orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace (odstavec 1). Je-li v řízení před soudem posuzováno, zda člen voleného orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno tento člen, ledaže soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat (odstavec 2).

24. Judikatura Nejvyššího soudu k otázce péče řádného hospodáře je ustálena v následujících závěrech:

1) Je-li v řízení vedeném proti členovi statutárního orgánu obchodní korporace (jako žalovanému) posuzováno, zda tento člen způsobil korporaci škodu porušením povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese žalovaný důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře. Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti za škodu způsobenou korporaci – tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním – nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu.

2) Nesení důkazního břemene o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, předpokládá, že člen statutárního orgánu uvede okolnosti, z nichž plyne, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře (tedy že bude tvrdit rozhodné skutečnosti), a k nim označí důkazy, jimiž mají být tyto rozhodné skutečnosti prokázány. Netvrdí-li účastník řízení rozhodné skutečnosti, nemůže z povahy věci ani označit k těmto neexistujícím tvrzením důkazy. Žalovaný člen orgánu nese i břemeno tvrzení ohledně skutečností, svědčících ve prospěch závěru, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře.

3) Nepodaří-li se žalovanému prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře, stíhá jej neúspěch ve sporu (za předpokladu, že je prokázán vznik škody, její výše i příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody). Naproti tomu, nepodaří-li se prokázat vznik škody či příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, je tato objektivní nejistota přičtena k tíži žalobci.

K tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017, a ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1659/2022, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2293/2021, a judikaturu v těchto rozhodnutích citovanou.

25. V poměrech projednávané věci žalobce tvrdil a prokazoval, že mu vznikla škoda v podobě rozdílu mezi cenou, za kterou byla žalovaným vozidla prodána, a jejich cenou obvyklou, přičemž tuto škodu měli způsobit žalovaní porušením povinnosti jednat v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře (uzavřením smluv s žalobcem za nevýhodných podmínek u prvního a šestého žalovaného, resp. absencí kontroly ze strany ostatních žalovaných). Za této situace pak bylo na žalovaných, aby v řízení tvrdili rozhodné skutečnosti (a označili k nim důkazy), že při rozhodování o uzavření konkrétních kupních smluv jednali korektně, tj. v zájmu společnosti, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016).

26. Z tvrzení žalovaných se nijak nepodává, jak bylo uzavření předmětných smluv ku prospěchu žalobce (jehož zájmům byli žalovaní povinni dát při rozhodování přednost před zájmy svými či zájmy třetích osob; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sb. rozh. obč.). Jakkoli žalovaní netvrdili žádné rozhodné skutečnosti (natož, aby k nim označili důkazy), ze kterých by bylo možné usuzovat, že při konkrétním prodeji vozidel jednali v zájmu žalobce, a tyto skutečnosti se ani žádným způsobem nepodávají z provedeného dokazování, odvolací soud k tomuto závěru přesto dospěl.

27. Při absenci relevantních tvrzení ze strany žalovaných k tomu, zda jejich jednání bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, bylo úkolem soudu tyto vyzvat, aby tvrdili a prokázali konkrétní skutečnosti vedoucí k závěru, že při rozhodnutí o uzavření smluv o prodeji vozidel za sjednané ceny jednali s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a s pečlivostí v zájmu žalobce. Neučinil-li tak a nahradil-li tvrzení žalovaných obecnou úvahou, jež nemá oporu v žádných v řízení zjištěných okolnostech, je jeho právní posouzení věci nesprávné.

28. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost, resp. předčasnost, zabýval druhou a třetí dovolací otázkou, jež se týkají posouzení případného bezdůvodného obohacení ze strany žalovaných – rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).

29. V další fázi řízení odvolací soud vyzve žalované ke splnění svých procesních povinností, tj. k tomu, aby tvrdili rozhodné skutečnosti (a označili k nim důkazy), ze kterých se bude podávat, že rozhodnutí o prodeji předmětných vozidel za sjednaných podmínek bylo učiněno v zájmu žalobce. Neopomene se přitom vypořádat s námitkami žalobce mimo jiné k časové souvislosti prodejů s ohledem na datum zániku funkce žalovaných. Při posuzování otázky vzniku škody odvolací soud provede řádné dokazování a zhodnotí znalecké posudky předložené účastníky v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1585/2022). V případě, že soud dospěje k závěru, že žalobci právo na náhradu škody způsobené žalovanými při výkonu funkce nenáleží, posoudí, zda žalobou uplatněný nárok lze kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení vzniklé porušením informační povinnosti ze strany žalovaných (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022, uveřejněný pod číslem 54/2023 Sb. rozh. obč.), resp. zda nejde o jiné plnění poskytnuté bez souhlasu příslušného orgánu žalobce ve smyslu § 61 z. o. k.

30. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 o. s. ř.).

31. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 10. 2026

JUDr. Filip Cileček předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací