Plný text
27 Cdo 987/2025-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky Little tree, s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Tomášem Matějovským, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, za účasti SocUtilitas CZ, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 110 00, o zmocnění ke svolání valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Cm 42/2024, o dovolání společnosti SocUtilitas CZ, a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024, č. j. 7 Cmo 196/2024-47, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 11. 1. 2024 se navrhovatelka jako kvalifikovaná akcionářka domáhá zmocnění ke svolání valné hromady společnosti SocUtilitas CZ, a. s. (dále jen „společnost“).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2024, č. j. 62 Cm 42/2024-30, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení v související věci vedené Mestským súdom Bratislava III pod sp. zn. 69Cb/51/2024, maje za to, že český soud není oprávněn řešit (pro rozhodnutí projednávané věci podstatnou) otázku platnosti zástavní smlouvy (z níž navrhovatelka dovozuje své postavení kvalifikovaného akcionáře), uzavřené „podle práva cizího státu mezi cizími státními příslušníky“.
[3] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání navrhovatelky usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje, uzavíraje, že v projednávané věci není dán (soudem prvního stupně dovozený) důvod pro obligatorní přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nejsou splněny ani předpoklady pro (fakultativní) přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[5] Závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyly splněny zákonné předpoklady pro fakultativní přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává:
1) Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř.
2) Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neukládá soudu povinnost přerušit řízení, probíhá-li jiné řízení, v němž je řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci, ale pouze soud k takovému postupu opravňuje, a proto závisí na jeho uvážení, zda řízení přeruší. Soud proto řízení z důvodu uvedeného v § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit může, ale též nemusí.
3) Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.
4) I ve vztahu k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je především povinností soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o. s. ř.).
K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5393/2015, ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3696/2018, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4248/2018, či ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 22 Cdo 17/2023, a v nich citovanou judikaturu.
[6] V poměrech projednávané věci se odvolací soud shora uvedenými hledisky pro (ne)přerušení řízení zabýval a vysvětlil, proč nepovažuje za vhodné a hospodárné přerušit řízení o návrhu na zmocnění ke svolání valné hromady společnosti do pravomocného skončení řízení vedeného před Mestským súdom Bratislava III pod sp. zn. 69 Cb/51/2024.
[7] V situaci, kdy předmětem posledně označeného řízení není určení neplatnosti zástavní smlouvy (z níž navrhovatelka dovozuje své postavení kvalifikovaného akcionáře), ale zaplacení úvěru poskytnutého navrhovatelkou třetí osobě (akcionáři společnosti), a dovolatelka dokonce ani není účastníkem označeného řízení, nelze závěrům odvolacího soudu ničeho vytknout.
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Petr Šuk předseda senátu