Plný text
27 Nd 242/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Bialoň trade a. s., se sídlem [adresa] b, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, proti žalované K. B., o zaplacení 23.000 EUR s příslušenstvím a 20.034,82 Kč s příslušenstvím, o návrhu žalobkyně na určení místně příslušného soudu, takto:
Návrh na určení, který soud věc projedná a rozhodne, se zamítá.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu soudu byla dne 23. 4. 2024 doručena žaloba na zaplacení 23.000 EUR s příslušenstvím a 20.034,82 Kč s příslušenstvím, spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu. Žalobkyně se žalobou domáhá vrácení zaplacené kupní ceny a náhrady škody poté, kdy odstoupila od kupní smlouvy.
[2] V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti žalobkyně uvedla, že kupní smlouva (jejíž znění žalobkyně k návrhu přiložila) neobsahuje doložku o volbě práva ani doložku o volbě soudu, pročež podala návrh k Nejvyššímu soudu podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na určení, který soud věc projedná a rozhodne.
[3] Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
[4] Jelikož návrh na určení místní příslušnosti byl předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, Nejvyšší soud posoudil, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Postupoval přitom podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“).
[5] K posouzení podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů podle nařízení Brusel I bis soud (zásadně) neprovádí dokazování při jednání postupem podle § 122 odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněné pod číslem 94/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto vyšel z obsahu žaloby a spisu.
[6] Mezinárodní prvek je dán bydlištěm žalované ve XY. Z předložené kupní smlouvy (a žalobních tvrzení) vyplývá, že volba soudu nebyla stranami učiněna. Ze žaloby se podává, že žalovaná předala zboží (koně) žalobkyni v XY.
[7] Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována,
a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;
b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku
— v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,
— v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty;
c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).
[8] Pravomoc českých soudů je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) první odrážky nařízení Brusel I bis, jež vedle mezinárodní příslušnosti upravuje i příslušnost místní; ta je určena místem, kam zboží podle smlouvy (či fakticky) bylo nebo mělo být dodáno (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6002/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3684/2018, nebo sp. zn. 30 Cdo 5535/2015).
[9] Z řečeného se podává, že podle skutečností předestřených žalobkyní jsou české soudy mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí podané žaloby; místně příslušným je pak v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. b) první odrážky nařízení Brusel I bis Okresní soud v Tachově.
[10] Jelikož podmínky pro určení místní příslušnosti nechybí (jsou zjistitelné), nejsou splněny předpoklady, za nichž Nejvyššímu soudu přísluší určit postupem podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který soud věc projedná a rozhodne. Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud řízení návrh na určení místně příslušného soudu zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Petr Šuk předseda senátu