Plný text
28 Cdo 1138/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně A. V., v dovolacím řízení právně nezastoupené, proti žalovaným 1) obci Halenkov, se sídlem v [adresa] zastoupené Mgr. Bohdanem Schatralem, advokátem ve Vsetíně, Palackého 168, a 2) JUDr. L. K., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 6 C 43/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2011, č. j. 8 Co 609/2011-627, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě shora označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. 11. 2011, č. j. 6 C 43/98-618, kterým bylo ve výroku II. zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Žalobkyni nebylo soudem prvního stupně přiznáno odložení zaplacení soudního poplatku (výrok I.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolací instance upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné, protože napadené rozhodnutí v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 237 odst. 1 o. s. ř., jelikož se nejedná o usnesení ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/1998, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88/1997). Přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (jakož i o zamítnutí žádosti o odložení jeho zaplacení), tedy nelze dovodit z žádného ustanovení platného procesního práva.
Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. května 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu