Plný text
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 1212/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce Statutárního města Brna, IČ: [IČO], se sídlem v [adresa] proti žalovanému F. K., zastoupenému JUDr. Jiřím Koniorem, advokátem se sídlem v Brně, Nové náměstí 21, o zrušení rozsudku pro zmeškání, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 32 C 21/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2010, č.j. 16 Co 217/2010-112, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. září 2009, č.j. 32 C 21/2008-60, jímž byl zamítnut návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, vydaného Městským soudem v Brně dne 30. března 2009, pod č.j. 32 C 21/2008-50.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení § 237 až 239 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 7. 2009). Z ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nevyplývá, neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, není mezi usneseními vyjmenovanými v těchto ustanoveních. Oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř., jelikož odvolacím soudem potvrzené usnesení soudu prvního stupně není usnesením ve věci samé (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 755/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2008).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), objektivně nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř za situace, kdy žalobci, jež by měl na náhradu nákladů dovolacího řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. května 2011
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r. předseda senátu