Plný text
28 Cdo 1295/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobce JUDr. L. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému ČR - Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v [adresa] náhradu ztráty na důchodu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 23/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2001, č.j. 10 Co 43/2001-234, takto:
Dovolání se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 11. 1998, č.j. 11 C 23/93-157, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 51.219,- Kč s příslušenstvím a dále povinnost platit rentu v měsíční výši 531,- Kč s účinností od 1. 11. 1998. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 4. 2001, č.j. 10 Co 43/2001, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl.
Odvolací soud poukázal na dosavadní průběh řízení, v němž svým rozsudkem ze dne 17. 2. 2000, č.j. 10 Co 1031/98-190, původně potvrdil shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ukládajícím žalovanému uhradit částku 51.219,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, změnil výrok o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci měsíční rentu za dobu od 1. 11. 1998 do 29. 2. 2000 částkou 8.496,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a nadále od 1. 3. 2000 rentu v měsíční výši 531,- Kč splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce. Ve výroku o příslušenství pohledávky a o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu v tomto rozsahu věc k dalšímu řízení. Rozhodl přitom o nákladech řízení i o nákladech státu a připustil proti svému rozsudku dovolání k posouzení právní otázky, zda lze přiznat žalobci odškodnění ztráty na důchodu podle ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. s odkazem na ustanovení § 23 zákona č. 119/1990 Sb., proti žalovanému.
Vyšel dále z vázanosti rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2000, č.j. 28 Cdo 2221/2000-226, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 2. 2000, č.j. 10 Co 1031/98-190, zrušil s vysloveným právním závěrem, podle něhož odškodnění ztráty na důchodu podle zákona č. 119/1990 Sb. a zákona č. 87/1991 Sb. nepřichází v úvahu. Přijaté zákony o soudní a mimosoudní rehabilitaci sledovaly zmírnění následků jen některých křivd a náhrada ztráty na důchodu mezi odškodnitelné křivdy nepatří.
Odvolací soud poté konstatoval, že žalobce v dalším průběhu řízení nezměnil nijak skutková tvrzení, z nichž od počátku svůj nárok dovozoval. Pokud v odvolacím řízení požadoval, aby „žaloba byla posouzena podle občanskoprávních předpisů, z důvodů uváděných v celém tomto řízení\", hodnotil odvolací soud toto prohlášení tak, že nešlo o změnu uplatněné žaloby, ani nešlo o další žalobní návrh. S přihlédnutím k důsledkům vyplývajícím z vázanosti právními závěry dovolacího soudu proto změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu v plném rozsahu zamítl.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1, písm. a) o.s.ř. Nesouhlasil s právními závěry odvolacího soudu a navrhl zrušení jeho rozsudku a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.\").
Vzhledem k tomu, že dřívější potvrzující rozsudek odvolacího soudu (ve věci samé) ze dne 17. 2. 2000, č.j. 10 Co 1031/98-190, byl zrušen výše uvedeným rozsudkem dovolacího soudu, je třeba vzniklou procesní situaci posoudit podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Dovolání žalobce je tak v této věci přípustné.
Dovolatel zřejmě tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. O takový případ v posuzované věci nejde.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu uvedeného ustanovení občanského soudního řádu ve znění již uvedeném, může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45/).
Právní posouzení nároků žalobce jak z hlediska použití odpovídajícího právního předpisu, tak z hlediska jeho výkladu, bylo již vysloveno v závěrech shora uvedeného rozsudku dovolacího soudu ze dne 30. 11. 2000, č.j. 28 Cdo 2221/2000-226. Rozhodnutí odvolacího soudu, které tyto závěry respektovalo vzhledem k důsledkům plynoucím z ustanovení § 243d odst. 1 věty druhé o.s.ř. je tak třeba považovat za správné. Ani dovolací soud nemá důvodu odchýlit se od výkladu zaujatého ve svém dřívějším výše uvedeném rozsudku tím spíše, že ve shodě s odvolacím soudem dospívá k závěru, že po zrušení rozsudku odvolacího soudu nedošlo ve skutkových vylíčeních, o něž žalobce své nároky opírá, k uplatnění jiných, dosud neuvedených tvrzení, která by mohla dříve vyslovený právní závěry dovolacího soudu změnit. Podle § 243b odst. 1 o.s.ř. proto dovolací soud dovolání zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. srpna 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu