Plný text
28 Cdo 1363/2026-664
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Tomáše Pirka ve věci žalobkyně M. N., zastoupené Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Severní stavební a.s., identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 242 208,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 425/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2026, č. j. 8 Co 362/2025-652, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2026, č. j. 8 Co 362/2025 -652, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 6. 2025, č. j. 30 C 425/2020-592, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 242 208,80 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 129 445,80 Kč (výrok II).
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním. V průběhu odvolacího řízení s odkazem na § 107a občanského soudního řádu navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila společnost ilex architects, s.r.o., s odůvodněním, že došlo k postoupení pohledávky, o níž je v přítomné věci vedeno řízení, na jmenovanou společnost jako postupníka, k čemuž doložila smlouvu o postoupení pohledávky, souhlas postupníka se vstupem do řízení na straně žalobkyně a pro účely osvědčení finanční solventnosti postupníka i recentní výpisy z jeho účtu.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 3. 2026, č. j. 8 Co 362/2025-652, rozhodl tak, že návrh žalobkyně na vstup společnosti ilex architects s.r.o., se sídlem [adresa] se zamítá. Vzal přitom za zjištěné, že žalobkyně již dříve (smlouvou ze dne 17. 5. 2024) projevila vůli postoupit pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, na jinou obchodní společnost (DF Finance s.r.o.), jež se tak stala novým věřitelem předmětné pohledávky. Žalobkyně s pohledávku proto již nemohla žádným způsobem dále nakládat, tedy ji ani postoupit smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2026 na společnost ilex architects s.r.o., neboť k nakládání s pohledávkou byl oprávněn nový věřitel – společnost DF Finance s.r.o.
4. Proti shora označenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i jen „dovolatelka“) dovolání, jež má za přípustné podle § 238a občanského soudního řádu. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že účastníkem smlouvy o postoupení pohledávky nebyla pouze a jen žalobkyně, ale i společnost DF Finance s.r.o., na niž byla pohledávka dříve převedena. Dovolatelka proto navrhla, aby změnou napadeného usnesení bylo jejímu návrhu na změnu účastenství vyhověno.
5. Žalovaná v podaném vyjádření navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Kromě souhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu nadto formulovala, že se odvolací soud již samostatně nezabýval její námitkou, že návrh žalobkyně podle § 107a občanského soudního řádu je zneužitím procesní úpravy ve smyslu § 2 tohoto zákona. Proto nejsou případně naplněny ani podmínky, aby dovolací soud sám bez dalšího návrhu žalobkyně vyhověl a vstup navrhované společnosti do řízení připustil.
6. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále i jen „o. s. ř.“).
7. Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobkyní), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje náležitosti uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř.
8. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.).
9. Po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je opodstatněné.
10. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
11. Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (srov. § 107a odst. 1 o. s. ř.).
12. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (srov. § 107a odst. 2 o. s. ř.).
13. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že předmětem řízení o návrhu podle § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo mělo přejít na jiného, svědčí dosavadnímu účastníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 29 Cdo 988/2007, či ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1382/2010). Formální soudní přezkum je omezen na to, zda nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod práv a povinností, zda označená právní skutečnost je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práv a povinností, o které v řízení jde, a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Soud naopak neřeší otázky, zda existuje právo, jež mělo být převedeno, respektive zda náleží původnímu věřiteli (žalobci) a skutečně podle platné postupní smlouvy přešlo na nového věřitele; tyto otázky řeší až při meritorním rozhodnutí, neboť v opačném případě, tedy při zkoumání těchto otázek ve fázi rozhodování podle § 107a o. s. ř. by došlo k předjímání výsledku ve věci samé. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě zda podle označené právní skutečnosti toto právo bylo převedeno (či přešlo) na jiného, se tedy soud nezabývá, neboť tato otázka nemá význam při zkoumání procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 27 Cdo 1130/2025, či ze dne 27. 8. 2025, sp. zn. 29 Cdo 3434/2024).
14. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře k výkladu § 107a o. s. ř. dále vychází i z toho, že soud může v občanském soudním řízení ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu k procesnímu nástupnictví prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., a to i při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby bylo návrhu vyhověno. Takový postup je na místě zejména tehdy, jestliže by bylo možné podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, že cílem návrhu žalobce je zneužití procesní úpravy za účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči němu nedobytnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1807/2018, ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1826/2022, či ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 29 Cdo 2820/2023).
15. Pakliže v přítomné věci odvolací soud neshledal naplněnými podmínky pro postup podle § 107a o. s. ř., neboť dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla věřitelkou pohledávky, o níž jde v přítomné věci (když již dříve mělo dojít k jejímu postoupení na společnost DF Finance s.r.o.), a proto s ní žalobkyně nemohla nikterak nakládat, je jeho právní posouzení (s ohledem na výše rekapitulované závěry ustálené rozhodovací praxe) nesprávné (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
16. Veden nesprávným právním posouzením se pak odvolací soud již nezabýval otázkou, není-li žalobcem podaný návrh zneužitím procesní úpravy (nečiní-li jej za účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči němu nedobytnou).
17. Protože Nejvyšší soud neshledal podmínky k tomu, aby nápravu zjednal změnou napadeného rozhodnutí, kdy současně nejsou dány podmínky ani pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání nebo pro zamítnutí dovolání, nesprávné usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
18. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
19. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243g odst. 1 věta druhá, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2026
Mgr. Petr Kraus předseda senátu