Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

28 Cdo 1392/2026

Téma · generováno AINepřípustnost odvolání v pozůstalostním řízení

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2. 11. 2026ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.1392.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Žaloba pro zmatečnost

Shrnutí · generováno AI

Společnost napadla odmítnutí svého odvolání proti zastavení pozůstalostního řízení žalobou pro zmatečnost. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože odvolání bylo podle zákona objektivně nepřípustné a v tomto řízení nelze přezkoumávat, jaký majetek do pozůstalosti patřil.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je důvodná jen tehdy, bylo-li odvolání odmítnuto v rozporu se zákonem. Je-li odvolání proti usnesení o zastavení pozůstalostního řízení podle § 154 odst. 1 z. ř. s. objektivně nepřípustné podle § 129 písm. e) z. ř. s., odvolací soud je odmítne podle § 218 písm. c) o. s. ř. V řízení o žalobě pro zmatečnost nelze věcně přezkoumávat rozsah či hodnotu pozůstalosti.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • V kontextu shora vylíčeného lze uzavřít, že soudy nepochybily, považovaly-li žalobou napadené rozhodnutí za věcně správné, respektuje-li § 129 písm. e) z. ř. s. Jejich úsudek o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost tak obstojí jako správný, odpovídající shora citovaným normám a s judikaturou konformní.
    Zobrazit v textu
  • Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že pro věcný přezkum rozhodnutí soudního komisaře v dědickém řízení o hodnotě, respektive rozsahu zůstavitelčina majetku, jehož se dovolatelka dovolacími argumenty a formulací dle jejího mínění judikaturou neřešených otázek zejména domáhá, není v nynějším řízení o žalobě pro zmatečnost prostor.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

28 Cdo 1392/2026-188

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Tomáše Pirka ve věci pozůstalosti po zůstavitelce I. F., za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČ [IČO], se sídlem [adresa] o žalobě pro zmatečnost podané společností FAST-PRINT spol. s r.o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem [adresa] vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Co 93/2023, o dovolání společnosti FAST-PRINT spol. s r.o. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2025, č. j. 4 Co 72/2025-160, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. FAST-PRINT spol. s r.o., IČ [IČO], je povinna zaplatit účastnici – České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2025, č. j. 15 Co 93/2023-143, zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Řečenému předcházelo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 1. 2023, č. j. 26 D 987/2022-60, jímž bylo dědické řízení o pozůstalosti po shora uvedené zůstavitelce zastaveno ve smyslu § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), přičemž obvodní soud rozhodl, že majetek nepatrné hodnoty zanechaný zůstavitelkou se vydává státu – České republice. Proti tomuto usnesení podala společnost FAST-PRINT spol. s r.o. (dále též jen „společnost FP“, případně „žalobkyně“) odvolání, jež bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2023, č. j. 15 Co 93/2023-99, odmítnuto podle § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 129 písm. e) z. ř. s. přípustné. Vůči posledně zmíněnému rozhodnutí vznesla žalobkyně žalobu pro zmatečnost, již Městský soud v Praze zamítl shora jmenovaným usnesením, označiv přitom závěr téhož soudu o nepřípustnosti odvolání za souladný se zákonem po skutkové i právní stránce.

2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2025, č. j. 4 Co 72/2025-160, k odvolání společnosti FP usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II je změnil co do výše náhrady nákladů řízení, jinak je rovněž potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Žalobkyni označil za oprávněnou k podání žaloby pro zmatečnost. Rozhodnutí soudu prvního stupně pak kvitoval jako věcně správné. Otázku účastenství společnosti FP v pozůstalostním řízení nepovažoval za významnou, nýbrž za rozhodující v nynější věci měl objektivní nepřípustnost odvolání proti rozhodnutí vydanému ve smyslu § 154 odst. 1 z. ř. s. zakotvenou v § 129 písm. e) z. ř. s. Jeho odmítnutí proto označil za správné a představující jedinou procesní možnost. Postup Městského soudu v Praze respektující § 218 písm. c) o. s. ř. tak nemůže být zmatečný, pročež žaloba není opodstatněná. Ve shodě s městským soudem nenašel důvody předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení žalobkyní označených ustanovení z. ř. s. Napadené usnesení tedy v zamítavém výroku potvrdil.

3. Proti usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu brojí dovoláním společnost FP, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. pro potřebu posouzení otázek, jež doposud nebyly dovolacím soudem řešeny, respektive z důvodu nesouladu napadeného rozhodnutí s judikaturou Nejvyššího soudu. Konkrétně se táže, může-li soud v pozůstalostním řízení postupovat podle § 154 odst. 1 z. ř. s., aniž by při zjišťování majetku zohlednil nájemní právo zemřelého, jež v intencích § 2282 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přechází na dědice, a zahrnul je do aktiv pozůstalosti. V nastíněné souvislosti prosazuje, že nájemní právo nájemce je majetkovým právem, jež nelze podle judikatury dovolacího soudu, vyžadující zjištění veškerého jmění zůstavitele, opomíjet. Vyjadřuje svůj nesouhlas se závěrem soudu v dědickém řízení o nepatrné hodnotě majetku zůstavitelky. Za nesprávné pokládá též ukončení pozůstalostního řízení bez určení dědice, důsledkem čehož je trvání nájemního vztahu bez jeho nositele. V dané spojitosti uvažuje o analogickém přechodu nájemního práva na stát, jakožto nabyvatele odúmrti. V neúplném, resp. nesprávném, zjištění rozsahu pozůstalosti spatřuje vadu, jíž soud řízení zatížil, a rovněž zásah do svého vlastnického práva. Dále namítá procesní vadu spočívající v odnětí mu možnosti jednat před soudem, nebyl-li účastníkem pozůstalostního řízení, pro niž považuje naříkaná rozhodnutí za nezákonná. Nelze-li příslušná procesní i hmotněprávní ustanovení vyložit ústavně konformním způsobem, jenž zaručí ochranu vlastnického práva pronajímatele pro obdobné případy, domáhá se opakovaně (jak činil již v dřívějších fázích sporu) zrušení dotčených norem. Závěrem žádá kasaci usnesení vrchního i městského soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. K dovolání se vyjádřila Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jež po připomenutí jednotlivostí řešeného sporu navrhla mimořádný opravný prostředek jako nedůvodný zamítnout.

5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.

6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.

7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolání však přípustné není.

9. Žalobou pro zmatečnost (§ 229 odst. 4 o. s. ř.) účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

10. Podle § 129 písm. e) z. ř. s. není v řízení o pozůstalosti odvolání přípustné také proti usnesení, jímž bylo zastaveno řízení z důvodu, že zůstavitel zanechal majetek bez hodnoty nebo majetek jen nepatrné hodnoty a že majetek byl vydán tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím zůstavitelova majetku vyslovil souhlas.

11. Dle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

12. V judikatuře Nejvyššího soudu je setrvale konstatováno, že důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno; žaloba pro zmatečnost není opodstatněná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 489/2005, ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2918/2015, či ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5184/2017).

13. Z hlediska ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. by mohla být žaloba pro zmatečnost podaná společností FP proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2023, č. j. 15 Co 93/2023-99, důvodná jen tehdy, bylo-li by odvolání podané jí proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 1. 2023, č. j. 26 D 987/2022-60, odmítnuto v rozporu s ustanovením § 218 písm. c) o. s. ř. (viz například obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1792/2005).

14. V projednávané věci bylo odvolání společnosti FP proti usnesení o zastavení dědického řízení ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto pro jeho objektivní nepřípustnost [§ 218 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 129 písm. e) z. ř. s.]. Žaloba pro zmatečnost namířená proti usnesení o odmítnutí odvolání pak byla pro nedůvodnost zamítnuta (respektive bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně), neboť soudy neshledaly postup odvolacího soudu zmatečným. V kontextu shora vylíčeného lze uzavřít, že soudy nepochybily, považovaly-li žalobou napadené rozhodnutí za věcně správné, respektuje-li § 129 písm. e) z. ř. s. Jejich úsudek o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost tak obstojí jako správný, odpovídající shora citovaným normám a s judikaturou konformní. Samotný závěr, na němž soudy vystavěly naříkaná rozhodnutí, a sice objektivní nepřípustnost odvolání, není blíže dovoláním rozporován. Nadto lze doplnit, že usnesení o zastavení pozůstalostního řízení podle § 154 odst. 1 z. ř. s. není pro věřitele závazné (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 24 Cdo 149/2023), pročež nelze uvažovat o újmě ve sféře společnosti FP, nemůže-li je napadnout odvoláním.

15. Je skutečností, že Ústavní soud usnesením ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. I. ÚS 2345/23, odmítl ústavní stížnost společnosti FP (podanou proti shora odkazovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, č. j. 26 D 987/2022-60, a Městského soudu v Praze, č. j. 15 Co 93/2023-99) pro předčasnost, nebyla-li jí využita žaloba pro zmatečnost, ovšem zároveň vyslovil, že předmětem tohoto řízení bude právě důvodnost odmítnutí odvolání [zde ve smyslu § 129 písm. e) z. ř. s., resp. § 218 písm. c) o. s. ř.]. V intencích vyřčeného soudy nepochybně postupovaly, zkoumaly-li naplnění podmínek pro odmítnutí odvolání v mezích stanovených jim procesními předpisy pro řízení o žalobě pro zmatečnost. Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že pro věcný přezkum rozhodnutí soudního komisaře v dědickém řízení o hodnotě, respektive rozsahu zůstavitelčina majetku, jehož se dovolatelka dovolacími argumenty a formulací dle jejího mínění judikaturou neřešených otázek zejména domáhá, není v nynějším řízení o žalobě pro zmatečnost prostor. Žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem, skrze nějž je možné zjednat nápravu zásadních procesních pochybení v rozhodnutích soudu prvního a druhého stupně, jež zde v souvislosti s odmítnutím odvolání pro jeho objektivní nepřípustnost nebyly shledány. Námitky mířící vůči samotnému dědickému usnesení, jakož i stran účastenství v pozůstalostním řízení pak pro posouzení zákonnosti odmítnutí objektivně nepřípustného dovolání postrádají relevanci, neboť na nich naříkané rozhodnutí nespočívá.

16. Soudům nižších stupňů rovněž nelze důvodně vytýkat, že nepodaly návrh Ústavnímu soudu na zrušení žalobkyní označených ustanovení. Z čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky i z ustálené rozhodovací praxe (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2007/2024) je zřejmé, že soud podá Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení (podle § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), jen jestliže dospěje k závěru, že je dán rozpor s ústavním pořádkem. Požadavek účastníka řízení jej v tomto smyslu nezavazuje (k tomu viz namátkou shora citované usnesení sp. zn. 21 Cdo 1792/2005).

17. Pro vylíčené tedy nelze dovolání pokládat za přípustné, pročež je Nejvyšší soud v intencích § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

18. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, v níž dovolání žalobkyně, společnosti FP, bylo odmítnuto a náklady účastnice, která podala vyjádření k dovolání, představuje paušální náhrada režijních nákladů ve výši 450 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. 11. 2026

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací