Plný text
28 Cdo 1531/2026-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Tomáše Pirka a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: Green Cape International s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] a, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: P. M., zastoupenému Mgr. Davidem Ilczyszynem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 208 655,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 226/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2026, č. j. 23 Co 346/2025-180, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 295,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Ilczyszyna, advokáta.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 8. 2025, č. j. 39 C 226/2024-132, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 158 774 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do částky 49 881,26 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 4. 2. 2026, č. j. 23 Co 346/2025-180, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé I a II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil výrok III o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které sice formálně označila za směřující proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu, avšak podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) brojí proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.
5. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
6. Ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je rozhodovací praxí setrvale interpretováno tak, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat sice výši peněžitého plnění, jež byla předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, o němž tedy bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněný pod číslem 74/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2017/2024, ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1082/2024, a ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018). I podle důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., který mimo jiné nově formuloval § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., bylo záměrem zákonodárce, aby zněním § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (účinným od 30. 9. 2017) byla zúžena možnost podání dovolání v bagatelních věcech, nikoli rozšířena.
7. Ústavní soud se k této rozhodovací praxi Nejvyššího soudu přihlásil v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3705/18, nebo usnesení ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 2577/21, jimiž shledal ústavně souladným postup dovolacího soudu i v případě tzv. štěpení nároku, tj. kdy „podstatná není částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání“ (blíže srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 599/2019, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3666/2018, ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018, ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 633/2020, či ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2318/2020).
8. K tomu dále srovnej z recentní rozhodovací praxe Ústavního soudu např. i usnesení ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1489/24 (co do uvedené problematiky se hlásící k dosavadní, shora odkazované judikatuře).
9. Jestliže tedy v posuzovaném případě bylo dovoláním dotčené části výroku I rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto (v meritu) o částce 49 881,26 Kč s příslušenstvím (kdy nejde o nárok vyplývající ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní, jde o vydání v exekuci neoprávněně vymoženého plnění), tedy o peněžitém plnění nedosahujícím zákonného limitu, nelze dovolání z pohledu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. považovat za přípustné.
10. Pro úplnost lze dodat, že přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 238a o. s. ř. (dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v tomto ustanovení).
11. Přípustnost dovolání pak nezakládá ani jiné (nesprávné) poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
12. Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto. Žalovanému vznikly v dovolacím řízení náklady spočívající v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 3 100 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Protože zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení též náhrada za tuto daň ve výši 745,50 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Celkem tak náklady dovolacího řízení činí 4 295,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2026
Mgr. Petr Kraus předseda senátu