Plný text
28 Cdo 1988/2026-682
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: REMA Systém, a.s., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupena JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: TP Vision Europe B.V., reg. č. 53045394, se sídlem v Nizozemsku, Amsterdam, Prins Bernhardplein 200, odštěpný závod TP Vision EUROPE B.V., pobočka Česká republika, IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupena Arthurem Braunem M.A., evropským usazeným advokátem se sídlem [adresa] o 2 523 567,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 168/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2026, č. j. 18 Co 391,392/2025, 18 Co 66/2026-648, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. května 2026, č. j. 18 Co 391,392/2025, 18 Co 66/2026-658, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 870 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Arthura Brauna M.A.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 4. 2026, č. j. 18 Co 391,392/2025, 18 Co 66/2026-648, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 19. 5. 2026, č. j. 18 Co 391,392/2025, 18 Co 66/2026-658, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. 9. 2025, č. j. 15 C 168/2022-589, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. 9. 2025, č. j. 15 C 168/2022-598, a doplňujícího rozsudku ze dne 19. 1. 2026, č. j. 15 C 168/2022-611, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2 523 567,53 Kč s příslušenstvím a paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku, zda emailová komunikace zaměstnanců účastníků řízení (jíž bylo provedeno dokazování) prokazuje právně účinné jednostranné oznámení žalobkyně o změně cen za služby (zpětný odběr elektrozařízení z domácností, jejich oddělený sběr a zpracování, zpracování výročních zpráv o plnění povinností výrobce za uplynulý kalendářní rok a zasílání těchto zpráv Ministerstvu životního prostředí) poskytované žalované na základě Smlouvy o zajištění plnění povinností výrobce elektrozařízení sjednané 2. 6. 2015 v rozhodném období (od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2019). Tázala se též, zda uvedená komunikace prokazuje existenci shodného projevu vůle smluvních stran směřujícího k ujednání o nižší ceně služeb poskytovaných žalobkyní. Konečně kladla otázku, zda má nárok na doplatek ceny poskytovaných služeb, účtovala-li žalované v rozporu se smluvním ujednáním nedopatřením nižší částky. Mínila, že tyto otázky v judikatuře dovolacího soudu nebyly doposud vyřešeny. Vytýkala rovněž, že napadený rozsudek je vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný, čímž došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Odkazovala přitom na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, publikované pod č. 45/2017 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. IV. ÚS 638/22, publikovaný pod č. 101/2022 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, a ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. IV. ÚS 92/24, publikovaný pod č. 160/2024 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. Upozorňovala dále na extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry odvolacího soudu a poukazovala, že odvolací soud opomněl provést důkaz revizním znaleckým posudkem a dospěl oproti soudu prvního stupně k odlišným skutkovým zjištěním, aniž provedené důkazy v odvolacím řízení zopakoval.
3. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Prostřednictvím otázek, zda provedené dokazování (emailová korespondence zaměstnanců účastníků řízení) prokazuje jednostranné oznámení žalobkyně o změně cen za služby poskytované na základě Smlouvy o zajištění plnění povinností výrobce elektrozařízení sjednané účastníky řízení dne 2. 6. 2015 nebo nové smluvní ujednání o nižší ceně poskytovaných služeb, dovolatelka zjevně napadá skutkové, a nikoliv právní závěry odvolacího soudu. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.
6. Jestliže pak soudy nižšího stupně z obsahu emailové komunikace – mezi ředitelem žalobkyně D. V. a zaměstnankyněmi žalované R. I. (byznys kontrolor) a S. S., nyní K. (jednající o snížení ceny poskytovaných služeb); viz bod 34 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně – jejíž autenticita nebyla provedeným znaleckým dokazováním vyvrácena, a dalších provedených důkazů dovodily, že v souladu s dispozitivním charakterem sjednaného smluvního vztahu (§ 1759 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. z.“) došlo s účinností od 1. 1. 2016 ke snížení ceny poskytovaných služeb, když ředitel žalobkyně žalované na žádost jejích zaměstnankyň o zaslání dohodnutých snížených cen odeslal ceník účinný od 1. 1. 2016, obsahující právě ony snížené ceny, jež byly následně žalobkyní i fakturovány a žalovanou propláceny, nevykazují jejich skutkové závěry rozpor s provedeným dokazováním, tím méně rozpor extrémní. K obdobným konkluzím dospěl ostatně ve skutkově a právně obdobné věci týchž účastníků řízení (o ceně služeb poskytovaných na základě totožné smlouvy v období od 1. 10. 2017 do 30. 9. 2018) Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 6. 2026, sp. zn. 23 Cdo 602/2026.
7. Klade-li dovolatelka dále otázku, zda jí vznikl nárok na doplatek ceny za poskytnuté služby, účtovala-li v rozporu se smluvním ujednáním nedopatřením nižší částky, předestírá zjevně jiný skutkový stav, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, který dovodil, že účtované ceny poskytnutých služeb korespondovaly smluvnímu základu vzájemného vztahu účastníků řízení (§ 1759 o. z.). Prostřednictvím nastolené otázky tudíž na přípustnost dovolání taktéž usuzovat nelze.
8. Vytýká-li dovolatelka, že rozsudek odvolacího soudu je vnitřně rozporný či nepřezkoumatelný, odvolací soud neprovedl důkaz revizním znaleckým posudkem a nezopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně, dlužno předně uvést, že prostřednictvím dané argumentace poukazuje na vady řízení. Takovýmito výtkami se ovšem Nejvyšší soud může zabývat jen tehdy, je-li dovolání shledáno přípustným (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), přičemž jejich prostřednictvím na přípustnost dovolání usuzovat nelze. Výtky dovolatelky ostatně postrádají relevanci.
9. Napadené rozhodnutí nevykazuje takové deficity, aby je bylo možno označit za nepřezkoumatelné – z jeho odůvodnění jsou seznatelné důvody, pro které soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2380/2016). Okolnost, že dovolatelka je s to argumentačně brojit proti závěrům odvolacího soudu ostatně nasvědčuje tomu, že jí poukazovaný nedostatek nemohl být závažnějším způsobem na újmu uplatnění jejích práv (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014, či ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4126/2014).
10. Odvolací soud se (stejně jako soud prvního stupně) s návrhem dovolatelky na vypracování revizního znaleckého posudku řádně vypořádal a dospěl k závěru, že je nadbytečný (viz bod 23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Neměly-li pak soudy nižšího stupně pochybnosti o předestřených znaleckých posudcích, případně čerpaly rozhodná skutková zjištění z jiných důkazů (výpovědí svědků, kteří autenticitu emailové korespondence potvrdili, případně nevyloučili), nebylo ani důvodu k vypracování revizního znaleckého posudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, nebo jeho usnesení ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014).
11. Odvolací soud se pak od skutkových závěrů soudu prvního stupně nikterak neodchýlil (viz bod 22 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu); nad rámec konkluzí soudu prvního stupně o sjednání nižší ceny služeb upozornil toliko, že smluvní ujednání účastníků řízení umožňovalo žalobkyni dokonce jednostranné snížení účtované ceny.
12. Z uvedeného je zřejmé, že podané dovolání předpoklady přípustnosti dle § 237 o. s. ř. nenaplňuje. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
13. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř).
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalované, která podala vyjádření k dovolání patří odměna advokáta ve výši 18 420 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), dohromady ve výši 18 870 Kč.
15. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 11. 2026
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu