Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie C - standardní význam

Spisová značka

28 Cdo 2140/2026

Téma · generováno AIRestituce církevních pozemků po pozemkových úpravách

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 9. 11. 2026ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.2140.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Pozemkový úřad

Shrnutí · generováno AI

Církev žádala vydání pozemků, které byly dotčeny komplexními pozemkovými úpravami. Nejvyšší soud odmítl dovolání, protože odvolací soud správně přezkoumal restituční rozhodnutí a uzavřel, že vydání brání restituční výluka pro veřejně prospěšnou dopravní stavbu.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání nemovitých věcí podle § 9 odst. 10 zákona č. 428/2012 Sb. lze přezkoumat a nahradit v řízení podle části páté o. s. ř. i tehdy, stal-li se dotčený pozemek předmětem komplexních pozemkových úprav. Je-li historický církevní pozemek po úpravách nadále identifikovatelný a nezměnil rozlohu ani prostorové vymezení, posuzuje se jako původní církevní majetek. Restituci však může bránit výluka podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 412/2012 Sb.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Odvolací soud totiž v souladu s judikaturou, dle níž nebyla-li nemovitost původně vlastněná církví řešena v rámci komplexních pozemkových úprav odděleně (jak tomu bylo i v projednávané věci), je na historický církevní majetek představovaný pozemkem, nedoznal-li jakožto část zemského povrchu co do své rozlohy a prostorového vymezení ani v důsledku pozemkových úprav změn a zůstal-li i nadále identifikovatelný, třeba pohlížet i nadále jako na původní církevní majetek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2255/2017, uveřejněný pod č. 28/2019 Sbírky soudních rozhodnutí
    Zobrazit v textu
  • Přezkum rozhodnutí pozemkového úřadu o restitučním nároku vzneseném v režimu zákona č. 428/2012 Sb. pak nemůže být vyloučen jen tím, že se dotčený pozemek stal předmětem komplexních pozemkových úprav.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (13) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

28 Cdo 2140/2026-436

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Tomáše Pirka ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., IČO [IČO], se sídlem [adresa] za účasti: Arcibiskupství olomoucké, IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 89/2016, o dovolání Arcibiskupství olomouckého proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. dubna 2026, č. j. 5 Co 4/2026-369, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Arcibiskupství olomoucké je povinno zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 4. 2026, č. j. 5 Co 4/2026-369, potvrdil výroky I a III rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 11. 2025, č. j. 23 C 89/2016-328, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 11. 5. 2026, č. j. 23 C 89/2016-403, jimiž bylo částečně nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. SPÚ 254297/2013/521378/R462/RR21423, č. j. SPU 471195/2016/121/Ge, tak, že Arcibiskupství olomouckému se nevydává část původních pozemků parc. č. [parcela] (lesní pozemek) a parc. č. [parcela] (lesní pozemek) v k. ú. [k.ú.], nově označená a vymezená geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. 241-237/2023, který je nedílnou součástí rozsudku (dále jen „geometrický plán), jako parc. č. [parcela] v k. ú. [k.ú.], část původního pozemku parc. č. [parcela] (ostatní plocha) v k. ú. [k.ú.], nově označená a vymezená geometrickým plánem jako parc. č. [parcela] v k. ú. [k.ú.], a část původního pozemku parc. č. [parcela] (lesní pozemek) v k. ú. [k.ú.], nově označená a vymezená geometrickým plánem jako parc. č. [parcela] v k. ú. [k.ú.], a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a nařídil provést opravu rozsudku soudu prvního stupně (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem II soud prvního stupně zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal nahrazení výše specifikovaného rozhodnutí výrokem, dle něhož se Arcibiskupství olomouckému nevydávají části pozemků původně označených jako parc. č. [parcela] v k. ú. [k.ú.].

2. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podalo dovolání Arcibiskupství olomoucké. Dovolatel předestřel otázku, zda pozemky vzniklé v rámci komplexních pozemkových úprav, nacházející se na stejném místě jako pozemky, které v jejich důsledku zanikly, představují totožnou věc a zda rozhodnutím o komplexních pozemkových úpravách došlo k originárnímu nabytí vlastnického práva. Kladl též otázku, zda po realizaci komplexních pozemkových úprav (v jejichž rámci oprávněná osoba nabyla vlastnické právo k dotčeným pozemkům) lze přezkoumávat (nahradit) rozhodnutí o vydání týchž (polohově shodně vymezených) pozemků v řízení o uspokojení restitučního nároku dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů. Měl za to, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2255/2017, uveřejněný pod č. 28/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3868/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1105/2023. Konečně položil otázku, zda je odvolací soud oprávněn přezkoumávat rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách mimo rámec správního soudnictví, přičemž odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2255/2017, cit. výše, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2465/2024.

3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Prostřednictvím dovolatelem položených otázek, zda pozemky vzniklé v rámci komplexních pozemkových úprav, nacházející se na stejném místě jako pozemky, které v jejich důsledku zanikly, představují totožnou věc a zda rozhodnutím o komplexních pozemkových úpravách dochází k originárnímu nabytí vlastnického práva, na přípustnost dovolání usuzovat nelze, neboť na jejich vyřešení rozsudek odvolacího soudu nezávisí.

6. Odvolací soud totiž v souladu s judikaturou, dle níž nebyla-li nemovitost původně vlastněná církví řešena v rámci komplexních pozemkových úprav odděleně (jak tomu bylo i v projednávané věci), je na historický církevní majetek představovaný pozemkem, nedoznal-li jakožto část zemského povrchu co do své rozlohy a prostorového vymezení ani v důsledku pozemkových úprav změn a zůstal-li i nadále identifikovatelný, třeba pohlížet i nadále jako na původní církevní majetek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2255/2017, uveřejněný pod č. 28/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), posuzoval restituční nárok dovolatele se zřetelem k tomu, zda nárokované pozemky (vlastněné po komplexních pozemkových úpravách církevní právnickou osobou ve stejných pozemkových hranicích jako původní církevní majetek) nejsou dotčeny restituční výlukou ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 412/2012 Sb. (v rozsahu stanoveném ve schváleném územním plánu obce Hradec-Nová Ves pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury přeložky silnice I/44 /VD 01/). Samotnou otázkou „právní“ totožnosti pozemků vzniklých při realizaci komplexních pozemkových úprav s původními pozemky či účinky nabytí vlastnického práva na základě výsledků komplexních pozemkových úprav se tudíž nezabýval a zabývat ani nemusel, vycházel-li z výše citovaných judikaturních konkluzí, vážících se k problematice řízení o nárocích vznesených v režimu zákona č. 428/2012 Sb.

7. Napadený rozsudek pak nezávisí ani na vyřešení otázky, zda jsou soudy v občanském soudním řízení oprávněny přezkoumávat rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách mimo rámec správního soudnictví, jestliže důvodem nevyhovění restitučnímu nároku dovolatele nebyla snad úvaha odvolacího soudu o vadnosti správního rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách, nýbrž okolnost, že restituci brání výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Odvolací soud ostatně, na rozdíl od soudu prvního stupně, v postupu správního orgánu při realizaci komplexních pozemkových úprav pochybení neshledal (viz bod 43 odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Klade-li dovolatel konečně otázku, zda po realizaci komplexních pozemkových úprav (v jejichž rámci oprávněná osoba nabyla vlastnické právo k dotčeným pozemkům) lze přezkoumávat (nahradit) rozhodnutí o vydání týchž (polohově shodně vymezených) pozemků v řízení o uspokojení restitučního nároku dle zákona č. 428/2012 Sb., dlužno uvést, že rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání nemovitých věcí v režimu zákona č. 428/2012 Sb. může být dle výslovného znění zákona (§ 9 odst. 10 zákona č. 428/2012 Sb.) přezkoumáno (věc může být opětovně projednána a rozhodnuta) v řízení podle části páté o. s. ř. a o věci v rámci tohoto řízení může být samosebou rozhodnuto odlišně od pozemkového úřadu (jeho rozhodnutí v tomto řízení může být nahrazeno); k přezkumu rozhodnutí pozemkového úřadu o restitučním nároku vzneseném v režimu zákona č. 428/2012 Sb., jde-li o posouzení restituční výluky ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017, uveřejněné pod č. 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3843/2019. Přezkum rozhodnutí pozemkového úřadu o restitučním nároku vzneseném v režimu zákona č. 428/2012 Sb. pak nemůže být vyloučen jen tím, že se dotčený pozemek stal předmětem komplexních pozemkových úprav. Odvolací soud se tedy svým postupem (přezkumem rozhodnutí pozemkového úřadu o restitučním nároku dle zákona č. 428/2012 Sb.) od citované judikatury a právní úpravy nikterak neodchýlil.

9. Ze shora uvedeného plyne, že podané dovolání předpoklady přípustnosti nenaplňuje (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání Arcibiskupství olomouckého bylo odmítnuto a k nákladům žalobce, který podal vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 450 Kč (§ 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, uveřejněným pod č. 50/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 11. 2026

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací