Plný text
28 Cdo 2197/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobců a) B. H., a b) J. H., obou P., zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. Simonou Pavlovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v [adresa] částky 187.634,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 EC 240/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2013, č.j. 29 Co 168/2013-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž tento soud ve věci samé potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 29 EC 240/2010-165, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 187.634,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, podal žalovaný „ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb.“ dovolání.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu dovolání nelze pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, nebo usnesení ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14; všechna rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; § 241b odst. 3 věty první o. s. ř.) dovolatel v posuzovaném případě evidentně nedostál. Pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. – jak výše uvedeno – řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání není.
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť k náhradě oprávněným žalobcům (srov. § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.) v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2014
Mgr. Petr Kraus předseda senátu