Plný text
28 Cdo 2208/2026-900
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Tomáše Pirka ve věci žalobkyně Z. J., zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] a, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o převodu pozemku oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 172/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2026, č. j. 18 Co 95/2025-863, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Břeclavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 11. 2024, č. j. 9 C 172/2022-772, zastavil řízení v části týkající se specifikovaných pozemků v katastrálním území XY (výrok I), nahradil projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu tam označených pozemků (v katastrálních územích XY, XY, XY, XY a XY) s žalobkyní (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) a o vrácení zálohy na náklady důkazu (výroky IV a V).
2. V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně (odvolací soud) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II pouze tak, že nahradil projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu pozemků s žalobkyní v upraveném znění jen co do v textu smlouvy uvedené výše restitučního nároku žalobkyně (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
3. Soudy bylo rozhodováno o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétně označených pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen „zákon o půdě“), k uspokojení jejího restitučního nároku.
4. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o liknavosti, resp. svévoli žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně, nárokované pozemky shledal převoditelnými a jejich hodnotu (198 056,83 Kč) nepřesahující výši dosud neuspokojeného nároku žalobkyně. Při kvantifikaci restitučního nároku uzavřel, že všechny odňaté pozemky, za jejichž odnětí je restituční nárok uplatňován, je nutno ocenit jako pozemky stavební, dospěl však k závěru (oproti soudu prvního stupně, jenž nárok vyčíslil na 2 132 800 Kč), že bylo namístě částečně aplikovat srážky dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, pročež konstatoval výši nároku 2 038 720 Kč.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu v části prvního výroku, v níž byla uvedena výše restitučního nároku, podala žalobkyně (dále i jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má za to, že odvolací soud pochybil, když při ocenění restitučního nároku aplikoval srážku podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky 316/1990 Sb., a namítá, že jeho rozhodnutí je v rozporu se zásadou in favorem restitutionis.
6. Žalovaná zaslala k dovolání nesouhlasné vyjádření a navrhla jeho odmítnutí.
7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
8. Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
9. Z ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovolání může podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá, třeba i ne příliš významná, újma na jejích právech, kterou lze odstranit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože vznik případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (příp. změní); v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3660/2023, a další judikaturu tam citovanou).
10. Bylo-li napadeným rozhodnutím odvolacího soudu žalobkyni vyhověno (žalovaná neuspěla se svým odvoláním a i rozhodnutím odvolacího soudu byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, oproti rozsudku soudu prvního stupně toliko v modifikovaném znění co do vyčíslení výše restitučního nároku v textu smlouvy), nevznikla (nemohla vzniknout) tímto rozhodnutím žalobkyni újma na jejích právech odstranitelná tím, že by dovolací soud tento výrok rozsudku zrušil, případně změnil. Shledává-li dovolatelka totiž pochybení odvolacího soudu toliko v určení výše jejího restitučního nároku, lze odkázat, na závěry rozsudku ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4166/2017, v němž Nejvyšší soud vyložil, že hodnota restitučního nároku oprávněné osoby i hodnota převáděných náhradních pozemků jsou v řízení o nahrazení projevu vůle k převodu konkrétních náhradních pozemků otázkami předběžnými, jejichž řešení není pro soudy v dalších řízeních závazné, a to navzdory tomu, že formálně může být hodnota nároku oprávněné osoby a (někdy i) hodnota vydávaného pozemku (pozemků) technicky součástí převodní smlouvy uvedené v rozhodnutí, jímž je však autoritativně rozhodováno (toliko) o vlastnictví oprávněné osoby, nikoliv o výši restitučního nároku či hodnotě náhradních pozemků, jimiž má být restituční nárok takto saturován. I proto rozhodovací praxe v případě spornosti nároku a jeho výše současně připouští i žalobu na určení výše nároku oprávněné osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4271/2010, ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2400/2011, či ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3284/2011). Ve světle výše uvedeného tak dovolání žalobkyně nelze než shledat subjektivně nepřípustným.
11. Nad rámec sluší se dodat, že uplatněnou dovolací argumentací (brojí-li proti závěru o takovém charakteru odňatých pozemků, jenž odůvodňuje částečnou aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., se zřetelem na výsledky provedeného dokazování včetně důkazu znaleckým posudkem) dovolatelka přímo míří na soudy učiněná skutková zjištění a hodnocení provedených důkazů (včetně znaleckých posudků). Platí přitom, že polemika se skutkovými závěry soudů nižšího stupně s účinností od 1. 1. 2013 nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); uplatněním způsobilého dovolacího důvodu pak není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uplatněných (skutkových) námitek by tudíž nebylo lze založit ani přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
12. Rozhodnutí odvolacího soudu nekolidovalo by pak ani s těmi závěry ustálené rozhodovací praxe, dle nichž je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená pak, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jejž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019).
13. I ve světle výše uvedeného se rozhodnutí odvolacího soudu nepříčí ani další odkazované judikatuře Ústavního soudu a jí akcentované zásadě in favorem restitutionis (nejenom proto, že vznesenému požadavku na převod vhodných náhradních pozemků bylo v přítomné věci vyhověno). Nadto lze pak poukázat i na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3459/19, jež v obecné rovině připouští i zohlednění případných specifik pozemků použitím korektivu a kritérií uvedených v příloze č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.
14. Z vyložených důvodů Nejvyšší soud přikročil dle § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) o. s. ř. k odmítnutí dovolání.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
16. Rozhodné znění občanského soudního řádu (v textu jen „o. s. ř.“) pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
17. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 10. 2026
Mgr. Petr Kraus předseda senátu