Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekKategorie C - standardní význam

Spisová značka

28 Cdo 2282/2026

Téma · generováno AIVhodnost náhradního pozemku pro restituční převod

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 7. 10. 2026ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.2282.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal převodu náhradního pozemku, který je určen pro výstavbu rodinných domů. Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v této části, protože dostatečně neposoudil všechny okolnosti významné pro vhodnost pozemku. Odvolací soud musí znovu zvážit i veřejný zájem na bytové výstavbě a možnost uspokojit nárok jiným pozemkem.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze oprávněné osobě převést jen vhodný náhradní pozemek, tj. takový, který by při absenci liknavosti či svévole státu mohl být zařazen do veřejné nabídky. Vhodnost se posuzuje komplexně a individuálně, včetně výluk podle § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb. U pozemku určeného k bytové výstavbě je nutno poměřit restituční zájem s veřejným zájmem na zachování státního vlastnictví, trváním a pokročilostí výstavby.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že jako náhradní pozemky ( § 11a odst. 1 zákona o půdě) lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné.
    Zobrazit v textu
  • Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. z mnoha rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 462/2024, či jeho usnesení ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 942/2021, nebo ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2462/2023).
    Zobrazit v textu
  • V daných situacích je totiž nutno hodnotit, zdali restituční nárok – v případě nastalé kolize s veřejným zájmem na zachování dosavadních vztahů – nebude lépe uspokojen vydáním jiného náhradního pozemku (srov. přiměřeně z mnoha rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, či dovolatelkou citovaný rozsudek téhož soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3403/2022).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

28 Cdo 2282/2026-1839

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ [IČO], se sídlem [adresa] a, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 21 C 315/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. května 2026, č. j. 26 Co 41/2026-1793, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. května 2026, č. j. 26 Co 41/2026-1793, se v části výroku II, jíž byl rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. října 2025, č. j. 21 C 315/2024-1696, ve znění opravného usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. března 2026, č. j. 21 C 315/2024-1775, změněn ve výroku III, a ve výroku III ruší a věc se v naznačeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 9. 10. 2025, č. j. 21 C 315/2024-1696, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 3. 2026, č. j. 21 C 315/2024-1775, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil ve vztahu k pozemku p. č. XY v k. ú. XY (výrok I), nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu konkretizovaných pozemků a spoluvlastnických podílů (výrok II), zamítl žalobu ohledně převodu pozemku p. č. XY v k. ú. XY (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). Soud dospěl k závěru, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), s nárokem na nabytí vlastnického práva k náhradním pozemkům, neboť původně odňaté pozemky nebylo možné vydat. Postup žalované vůči žalobci soud shledal liknavým a svévolným, restituční nárok pak doposud plně neuspokojeným, pročež se následně zabýval otázkou, zda konkrétní žalobcem žádané pozemky lze převést. Žalobě převážně vyhověl, částečně ji však zamítl, nepovažoval-li za možné vydání pozemku p. č. XY v k. ú. XY (dále také jen „předmětný pozemek“), který je určen k výstavbě rodinných domů (územní plán jej zařazuje do kategorie „plochy bydlení v rodinných domech, městské a příměstské“), nachází se v zastavěném území města a je ze tří stran obklopen a od komunikace oddělen pozemkem p. č. XY (dále také jen „pozemek 2“), s nímž tvoří jeden celek připravené stavební parcely. Pozemek 2 je napojen na inženýrské sítě (přípojky vody, kanalizaci, elektřinu), jež je již povoleno užívat.

2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 5. 2026, č. j. 26 Co 41/2026-1793, k odvolání žalobce i žalované rozhodnutí soudu prvého stupně v části týkající se převodu pozemku p. č. XY v k. ú. XY z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zrušil a řízení v uvedeném rozsahu zastavil (výrok I), změnil ve výroku II jen tak, aby byla reflektována v mezidobí nastalá změna evidenčního označení pozemků, jinak je v onom výroku potvrdil a dále napadené rozhodnutí změnil i ve výroku III, nahradil-li souhlas žalované, co se týče převodu pozemku p. č. XY v k. ú. XY (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před prvostupňovým i odvolacím soudem (výrok III). Krajský soud považoval rozsudek okresního soudu za parciálně nekorektní, nebylo-li jím žalobě v části týkající se předmětného pozemku vyhověno. Měl za to, že soud prvého stupně nesprávně dovodil, že předmětný pozemek, který není bezprostředně navázán na konkrétní stavbu, tvoří s okolními pozemky či zástavbou funkční celek – pouhá poloha v zastavěném území a urbanistická návaznost takový závěr neodůvodňují. Neexistuje tak překážka převodu ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě. Předmětný pozemek je způsobilý k vydání, přičemž k této konkluzi přispívá i skutečnost, že žalovaná do veřejné nabídky jako náhradní zařadila pozemek (nacházející se v jiném katastrálním území) obdobný předmětnému pozemku. Odkazy žalované na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3483/2023 a sp. zn. 28 Cdo 3599/2022) nejsou přiléhavé.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti rozsudku odvolacího soudu co do té části jeho výroku II, kterou byl změněn rozsudek okresního soudu ve výroku III, brojí žalovaná dovoláním, uvádějíc, že rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení převoditelnosti předmětného pozemku. Dovolání považuje za přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (konkrétně cituje zejména rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, sp. zn. 28 Cdo 3403/2022 a sp. zn. 28 Cdo 2715/2025) při řešení hmotněprávní otázky, zda požadavek oprávněné osoby, jež chce získat konkrétní náhradní pozemek, má být poměřován se zájmem na zachování dosavadních vlastnických vztahů – zdůrazňuje, že v nynějším případě byl pozemek určen k uspokojování bytových potřeb. Dovolatelka rekapituluje dosavadní řízení a argumentaci obou soudů, přičemž dovozuje, že odvolací soud neučinil řádné posouzení odpovídající požadavkům vymezeným judikaturou dovolacího soudu (zmiňuje potřebu zohlednění určení předmětného pozemku k zastavění či nutnost přihlédnutí k jeho umístění a ke stavu přípravy výstavby) a plně nereagoval na nosné důvody rozsudku okresního soudu, jenž pokládal předmětný pozemek za nevhodný k vydání. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu změnil ve výroku II tak, že prvostupňový rozsudek bude v zamítavém výroku III potvrzen, a ve výroku III tak, že se nikomu nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dovolatelka proponuje též odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu v napadeném rozsahu.

4. K podanému mimořádnému opravnému prostředku se stručně vyjádřil žalobce, který žádá, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto, a také přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.

III. Přípustnost dovolání

5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.

7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolání je nezbytné shledat přípustným, neboť odvolací soud se při řešení otázky, jaká všechna hlediska musí být zohledněna při posuzování tzv. vhodnosti náhradního pozemku, o jehož vydání oprávněná osoba ve smyslu zákona o půdě u soudu usiluje, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

IV. Důvodnost dovolání

9. Podle § 241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

10. O nesprávné právní posouzení věci jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nekorektně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. z mnoha usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2321/2022).

11. Dovolání je i důvodné.

12. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že jako náhradní pozemky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež by byly, nebýt liknavého či svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu ČR), zařaditelné do veřejné nabídky (srov. namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, a také usnesení téhož soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2372/2019, ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3122/2021, či ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2621/2024). Ani oprávněná osoba, vůči níž žalovaná jednala liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tak nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (blíže viz za všechny rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).

13. Při posuzování „vhodnosti“ náhradního pozemku je nutno brát v potaz například to, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a v ustanovení § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 503/2012 Sb.“), zda se nejedná o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (k tomu srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014, či ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 202/2023), případně zda nejde o pozemek zastavěný nebo tvořící součást funkčního celku či areálu (blíže ke konkrétním aspektům, jež je nutné hodnotit, viz například dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, či usnesení téhož soudu ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1732/2021, nebo ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2871/2021, a též judikatura v nich citovaná). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. z mnoha rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 28 Cdo 462/2024, či jeho usnesení ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 942/2021, nebo ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2462/2023).

14. Nejvyšší soud ustáleně uvádí, že – na rozdíl například od pozemků určených k zastavění veřejně prospěšnými stavbami či stavbami dopravní infrastruktury [viz zákonná překážka specifikovaná v § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb.] – zásadně lze za vhodné náhradní pozemky důvodně považovat i dosud zemědělské pozemky, jež jsou územním plánem obce určené k zastavění (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 795/2024). Leč zároveň připomíná, že nelze přehlížet, že v poměrech té které obce, na jejímž území se nárokovaný náhradní pozemek nachází, může mít územním plánem určený stavební záměr vliv na rozvoj obce z hlediska uspokojení bytových potřeb jejích občanů či budování potřebné infrastruktury (k předestřenému blíže srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 522/2025, či ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 231/2025, ostatně přiměřeně i dovolatelkou připomínaný rozsudek téhož soudu ze dne 19. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2715/2025).

15. Ve vztahu k problematice nastíněné dovoláním pak Nejvyšší soud již v minulosti sdělil (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021, a dále zejména jeho usnesení ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021), že je nezbytné komparovat případný veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů (existence veřejného vlastnictví pozemku může usnadnit budoucí realizaci zamýšlené bytové výstavby) – a to i se zřetelem k tomu, zda záměr bytové výstavby trvá, případně, zda ji bude lze vůbec realizovat a v jakém časovém horizontu (pokročilost přípravy výstavby) – se zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku formou převodu právě jí zvolené pozemkové parcely (jejíž tržní hodnota vzhledem k zamýšlené výstavbě eventuálně nemusí zcela korelovat zásadám, dle nichž se hodnotově vypořádávají restituční nároky ve smyslu zákona o půdě). V daných situacích je totiž nutno hodnotit, zdali restituční nárok – v případě nastalé kolize s veřejným zájmem na zachování dosavadních vztahů – nebude lépe uspokojen vydáním jiného náhradního pozemku (srov. přiměřeně z mnoha rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, či dovolatelkou citovaný rozsudek téhož soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3403/2022).

16. S ohledem na výše předložené – jde-li o otázku, zda je možné předmětný pozemek považovat za vhodný k převodu oprávněné osobě jako náhradní pozemek – nelze než shledat výslednou konkluzi odvolacího soudu minimálně předčasnou a jeho argumentaci ne zcela úplnou, nevyhovují-li výše vzpomínaným požadavkům stanoveným judikaturou, která požaduje komplexní posouzení. Krajský soud, odpovídaje na odvolací námitky žalobce, příslušnou změnu prvostupňového rozsudku odůvodnil téměř výhradně (dále poskytl poměrně kusý, blíže neodůvodněný příměr k pozemku ležícímu v jiné části státu a poněkud zběžné vyhodnocení dvou judikátů jako nepřiléhavých) svým závěrem, že okresní soud nesprávně dovodil, že předmětný pozemek, který není bezprostředně navázán na konkrétní stavbu, tvoří s okolními pozemky či zástavbou funkční celek; dle odvolacího soudu tedy neexistuje zákonná překážka vydání podle § 11 odst. 1 zákona o půdě. Touto svou argumentací však adekvátně a komplexně nereaguje na všechny individuální skutečnosti, které vyšly najevo v řízení před prvostupňovým soudem a na něž okresní soud, jenž došel k opačnému závěru o nevhodnosti pozemku, kladl důraz [určení předmětného pozemku k zastavění rodinnými domy, jeho poloha, (ne)přístupnost a připravenost předmětného pozemku a pozemku 2, které znalec označil za „jeden celek připravené stavební parcely“, k provedení záměru – viz zejména bod 125 rozsudku soudu prvého stupně; úvahu, že ,,předmětný pozemek tvoří funkční celek s okolními pozemky či zástavbou“, přitom okresní soud ve svém rozsudku ve skutečnosti ani neuvedl].

17. Neúplnost posouzení krajského soudu je pak zvláště patrná, předkládá-li onen výslovně, že judikatura Nejvyššího soudu připouští, že pozemky tvořící „faktickou stavební rezervu“ mohou být považovány za nevhodné (k tomu srov. bod 37 rozsudku odvolacího soudu a také v bodech 14 a 15 tohoto rozsudku uvedenou rozhodovací praxi, zejména rozsudek sp. zn. 28 Cdo 522/2025), avšak následně v tomto směru žádnou argumentaci, ať již vyznívající ve prospěch vydání či nevydání předmětného pozemku, neposkytuje, ačkoli by to, zvláště pak přistoupil-li ke změně rozsudku prvostupňového soudu, který určení pozemku k výstavbě rodinných domů zdůrazňoval, bylo patřičné.

18. Dovolací soud tímto nijak nepředjímá, zda je předmětný pozemek k převodu vhodný, či nikoli, zvláště pak ani nevyslovuje, jestli je v tomto konkrétním případě skutečně dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů (nadto v komparaci s restitučním zájmem žalobce převažující). Je na krajském soudu, aby se v dalším řízení nastíněnými otázkami zabýval a poskytl komplexní posouzení věci – lze zmínit, že v kontextu individuálních skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (jimiž je Nejvyšší soud vázán a nemůže je přezkoumávat, viz namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2413/2022) se například jeví důležitým věnovat pozornost také poloze a rozloze předmětného pozemku, jeho (ne)přístupnosti a dále také vyhodnocení, zda nehrozí určité problémy při hospodaření s pozemkem po jeho eventuálním vydání. Výsledná konkluze musí být souladná s výše indikovanou judikaturou Nejvyššího soudu a musí též odpovídat i účelu restitucí (viz znění preambule zákona o půdě, v níž je kromě jiného hovořeno o snaze o zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu, a dále přiměřeně srov. například nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a také opětovně citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 202/2023, konkrétně jeho bod 13, v němž je mezi jiným akcentován i požadavek neproblémového užívání pozemku).

V. Závěr

19. S ohledem na vylíčené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), přistoupil podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. ke zrušení rozsudku odvolacího soudu v části jeho výroku II, jíž byl rozsudek okresního soudu změněn ve výroku III týkajícím se předmětného pozemku p. č. XY v k. ú. XY, a též ve výroku III o náhradě nákladů řízení, neboť ten má akcesorickou povahu, a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

20. O návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného rozsudku Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval, jelikož se projednáním dovolání v přiměřené lhůtě stal bezpředmětným (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, bod 34).

21. Odvolací soud je podle § 243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí.

22. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 10. 2026

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací