Plný text
28 Cdo 2377/2026-845
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: J. Z., zastoupený JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v [adresa] za účasti: TECHNOMAT, státní podnik „v likvidaci“, IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupený JUDr. Martinem Korbařem, advokátem se sídlem [adresa] o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 168/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2026, č. j. 18 Co 270/2024-822, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 3. 2026, č. j. 18 Co 270/2024-822, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 1. 2024, č. j. 38 C 168/2006-767, ve výrocích I, II, III, VI a VII, jimiž bylo určeno, že žalobce je vlastníkem ideální jedné šestiny částí pozemku dříve označeného jako (PK) č. XY v k. ú. XY, nyní pozemkových parcel č. XY, XY, XY a XY, vše v k. ú. XY, a částí pozemku dříve označeného jako (PK) č. XY v k. ú. XY, nyní pozemkových parcel č. XY, XY, XY, XY a XY, vše v k. ú. XY, a v tomto rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu Brno ze dne 19. 4. 2006, č. j. 874/92, 2374/92/8-RNP, žaloba byla zamítnuta v části, v níž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem ideální jedné šestiny pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, a bylo rozhodnuto o nákladech státu; současně odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích IV a V o úhradě soudních poplatků a náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud taktéž rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen výrok III rozsudku soudu prvního stupně (kterým žalobci nebylo vyhověno), podal žalobce dovolání. Kladl otázky, zda lze za překážku vydání pozemku dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, považovat stavbu, u které není prokázáno, zda jde o stavbu dočasnou či trvalou, a zda důkazní břemeno stran prokázání charakteru stavby tíží povinnou osobu. Měl za to, že se odvolací soud při řešení těchto otázek odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
3. TECHNOMAT, státní podnik „v likvidaci“, se k dovolání nevyjádřil.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Zpochybňuje-li dovolatel prostřednictvím předestřených otázek odvolacím soudem na základě provedeného dokazování přijaté závěry o tom, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je zastavěn průmyslovou stavbou trvalého charakteru (budova sloužící k výrobě tepla a elektřiny), jde o polemiku se skutkovými, a nikoliv právními závěry odvolacího soudu. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze; k limitaci zásahů dovolacího soudu do skutkových konkluzí odvolacího soudu viz též nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2026, sp. zn. I. ÚS 2196/25.
6. Rozhodoval-li pak odvolací soud na základě objasněného skutkového stavu věci (jednoznačných závěrů o zastavěnosti předmětného pozemku trvalou průmyslovou stavbou), nezávisí dovoláním napadený rozsudek zjevně ani na vyřešení otázky rozložení důkazního břemene stran prokázání charakteru stavby zřízené na nárokovaném pozemku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 28 Cdo 602/2023, ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1411/2012, ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1165/2015, ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4824/2014, či ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4668/2009). Odkazuje-li přitom dovolatel na pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2010, č. j. 17 C 374/2005-100, jímž mu v jiném restitučním sporu byla vydána ideální jedna třetina předmětného pozemku, dlužno uvést, že v uvedeném řízení z důvodu procesní pasivity povinné osoby zastavění pozemku trvalou stavbou, jakožto překážka restituce ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., najevo nevyšlo.
7. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzovaném případě naplněny nebyly (§ 237 o. s. ř.).
8. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a právnické osobě TECHNOMAT, státní podnik „v likvidaci“, která se k dovolání nevyjádřila, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2026
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu