Plný text
28 Cdo 2499/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců a) M. L. T., b) E. Z. S., c) C. Z., d) S. M. Z., e) M. Z., f) E. G. Z., g) M. T., všichni zastoupeni JUDr. Jaroslavem Horkým, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) B. B., 2) R. H., a 3) I. Č., všichni zastoupení Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 1 336 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 63/2013, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2016, č. j. 18 Co 262/2016-433, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovoláním žalovaní napadli shora označené usnesení odvolacího soudu, ve výrocích pod body I a III, jimiž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. dubna 2016, č. j. 16 C 63/2013-407, ve výroku ukládajícím žalovaným povinnost nahradit žalobcům náklady řízení (výrok III) a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné, jelikož napadené rozhodnutí nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ustanovení § 238a o. s. ř. a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení § 237 o. s. ř., neboť řešení relevantních otázek napadeným rozhodnutím odpovídá závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
K otázce určení výše mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího více žalobců srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 302/2014, či usnesení ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5233/2016 (dostupná spolu s ostatními rozhodnutím Nejvyššího soudu vydanými po 1. lednu 2001 na www.nsoud.cz), s nimiž jsou úvahy odvolacího soudu v dané věci v souladu, v situaci, kdy každý z žalobců neuplatňoval toliko poměrnou část nároku sám za sebe, nýbrž se žalobci domáhali přisouzení peněžitého plnění společně a nerozdílně [a kdy se tak pro výpočet mimosmluvní odměny uplatní i ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dle něhož náleží advokátovi mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 za každou takto zastupovanou osobu, snížená o 20 %]. Současně nejde o případ, kdy by aplikace ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu – se zřetelem na konkrétní okolnosti věci – zakládala zjevnou nespravedlnost.
O náhradě účastníkům vzniklých nákladů pak rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). I zde pak sledoval ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž se při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci (§ 142 o. s. ř.) vychází z toho, v jakém rozsahu bylo žalobě (jíž se zde žalobci domáhali přisouzení peněžitého plnění společně a nerozdílně) vyhověno, resp. v jakém rozsahu (jde-li o úspěch žalovaných) byla zamítnuta, přičemž „věcí rozumí se předmět řízení, jako byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá“ (k tomu srov. např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné pod č. 116/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3918/2015, usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1706/2014, či usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1899/2015). Relevanci tak nelze přiznat ani těm námitkám žalovaných, jež směřují k revizi rozhodnutí soudu o věci samé (včetně těch, že v souzené věci nešlo o solidaritu, ale o závazky dílčí, ačkoliv jako solidární byly nároky uplatněny a rozhodnutím soudu také přiznány), kdy rozhodnutí o věci samé žalovaní opravnými prostředky ani nepadli (resp. podané odvolání vzali zpět).
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení – v situaci, kdy dovolání bylo odmítnuto – odůvodněno být nemusí (srov. § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2017
Mgr. Petr Kraus předseda senátu