Plný text
28 Cdo 2771/2025-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: I. H., zastoupená Dr. Massimilianem Pastore, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) J. R., zastoupený Mgr. Olgou Růžičkovou, advokátkou se sídlem [adresa] a 2) B. R., zastoupená Mgr. Jiřím Doležalem, advokátem se sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 24 C 67/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. prosince 2024, č. j. 10 Co 164/2024-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 12. 2024, č. j. 10 Co 164/2024-130, rozsudek Okresního soudu v Teplicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 9. 2023, č. j. 24 C 67/2022-101, potvrdil ve výrocích I a IV, jimiž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je vlastnicí „bytové jednotky č. XY“ v k. ú. XY a pozemků parc. č. st. XY, jehož součástí je „stavba XY č. ev. XY“, a parc. č. XY v k. ú. XY, a bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek, a změnil jej v nákladových výrocích II a III (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. V průběhu trvání lhůty k podání dovolání žel nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (neoznačila konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisel rozsudek odvolacího soudu a která – jak toliko sdělila – nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena), a neuvedla ani jakékoliv důvody podaného dovolání.
3. Podle § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“), účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
4. V souladu s § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
5. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
6. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které – jak je z výše citovaných ustanovení zákona patrno – může dovolatel doplnit (a vadu tímto odstranit) jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. zde zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání docházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty. Lhůta určená tímto ustanovením je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu či vymezení předpokladů jeho přípustnosti a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst. 1 odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2004, nebo ze dne 13. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1514/2006, či ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3579/2016).
7. Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni (jejímu zástupci) doručen dne 12. 2. 2025. Dne 10. 4. 2025 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce podala proti rozsudku blanketní dovolání (postrádající vymezení předpokladů přípustnosti a důvodů dovolání), jež doplnila až podáním ze dne 19. 9. 2025, tj. učiněným zjevně po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty.
8. Jelikož tedy žalobkyně v dovolací lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti a uvedení důvodů dovolání nedostála (§ 241b odst. 3 věty první o. s. ř.), shledává Nejvyšší soud její dovolání neprojednatelným (zatíženým vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat), pročež je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 12. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu