Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní2× citováno

Spisová značka

28 Cdo 2822/2018

Téma · generováno AIBezdůvodné obohacení a neprokázaná půjčka

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 5. 12. 2018ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.2822.2018.2

Shrnutí · generováno AI

Žalobkyně požadovala vrácení peněz, které druhé straně poskytla, protože nebyla prokázána tvrzená smlouva o půjčce ani jiný důvod platby. Nejvyšší soud dovolání odmítl: námitky vycházely z jiného skutkového stavu a napadaly zejména hodnocení důkazů, které dovoláním přezkoumat nelze.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při plnění bez právního důvodu vzniká bezdůvodné obohacení podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb. nebo § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., neprokáže-li příjemce tvrzený právní titul plnění. § 2997 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. se nepoužije, bylo-li plnění poskytováno pod hrozbou ekonomické ztráty podle § 2997 odst. 2; nelze přitom paušálně dovozovat zneužití závislosti jen z pracovního poměru. Hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Právní posouzení věci odvolacím soudem, tedy že žalované vznikl na úkor žalobkyně majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , jde-li o plnění poskytnutá do 31. 12. 2013, resp. podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v případě plnění po 31. 12. 2013), se opírá o zjištění (závěr skutkový), že žalovaná neprokázala právní důvod peněžitého plnění (neprokázané tvrzení o uzavření smlouvy o půjčce), jehož se jí nesporně dostalo od žalobkyně.
    Zobrazit v textu
  • Na nesprávnou aplikaci ustanovení § 2997 odst. 2 o. z. (jež vylučuje užití § 2997 odst. 1 o. z.) ovšem dovolatelka usuzuje s použitím jiného skutkového stavu, než který měl za prokázaný odvolací soud (klade-li otázku, zda lze zneužití závislosti bez dalšího dovozovat toliko z existence pracovněprávního poměru, přičemž takový – obecný a paušalizující – závěr ani odvolací soud nečiní).
    Zobrazit v textu
  • V dané souvislosti sluší se připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Usnesení ze dne 5. 12. 2018

Plný text

28 Cdo 2822/2018-277

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně J. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janou Volrábovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované M. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Vítězslavem Paděrou, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 285 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 111 C 18/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. února 2018, č. j. 23 Co 335/2017-234, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. dubna 2017, č. j. 111 C 18/2015-168, jímž byla žalované – z titulu bezdůvodného obohacení – uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 285 000 Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení; současně bylo rozhodnuto i o nákladech řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadá dovoláním žalovaná, spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva dle jejího názoru dovolacím soudem dosud neřešené, „zda lze z pouhé existence pracovněprávního poměru bez dalšího dovodit závěr o zneužití závislosti ve smyslu § 2997 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku“; dále dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, „zda jakékoliv osobní vztahy mezi účastníkem řízení (žalovanou) a svědky automaticky znamenají naprostou nevěrohodnost jejich svědecké výpovědi“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) žalovanou podané dovolání odmítl (podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“; k tomu srov. bod 2. čl. II. přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení (a nejde o rozhodnutí z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř., tj. hledisky v něm uvedenými, z nichž však žádné naplněno není (rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).

Právní posouzení věci odvolacím soudem, tedy že žalované vznikl na úkor žalobkyně majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jde-li o plnění poskytnutá do 31. 12. 2013, resp. podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v případě plnění po 31. 12. 2013), se opírá o zjištění (závěr skutkový), že žalovaná neprokázala právní důvod peněžitého plnění (neprokázané tvrzení o uzavření smlouvy o půjčce), jehož se jí nesporně dostalo od žalobkyně. V případě nároku řídícího se novou právní úpravou (zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem – dále jen „o. z.“) pak odvolací soud dodává, že je vyloučena i aplikace ustanovení § 2997 odst. 1 o. z., a to i proto, že plnění bylo žalobkyní poskytováno „pod hrozbou ekonomické ztráty (zaměstnání)“ – viz § 2997 odst. 2 o. z.

Na nesprávnou aplikaci ustanovení § 2997 odst. 2 o. z. (jež vylučuje užití § 2997 odst. 1 o. z.) ovšem dovolatelka usuzuje s použitím jiného skutkového stavu, než který měl za prokázaný odvolací soud (klade-li otázku, zda lze zneužití závislosti bez dalšího dovozovat toliko z existence pracovněprávního poměru, přičemž takový – obecný a paušalizující – závěr ani odvolací soud nečiní). Na řešení takto obecně položené otázky a právním posouzení, které žalovaná odvolacímu soudu podsouvá v dovolání, napadený rozsudek založen není.

V dané souvislosti sluší se připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Právní závěry odvolacího soudu ohledně aplikovatelnosti ustanovení § 2997 odst. 1 o. z. v daném věci se přitom nepříčí ani závěrům, jež k otázkám výkladu a použití tohoto ustanovení již vyslovil dovolací soud (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017).

Odvolací soud přitom nenalezl ani jiný právní důvod žalobkyní poskytnutého plnění, jímž nemohlo být ani plnění dluhu z jiného závazkového vztahu, tedy z žalovanou tvrzené půjčky, jíž vznik a existence prokázány nebyly. V tomto směru jsou závěry odvolacího soudu v souladu jak s obecnými pravidly o rozložení důkazního břemene k prokázání relevantních skutečností z hlediska uplatněného nároku (viz např. již rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikované v časopise Právní rozhledy, č. 7, ročník 1998), tak i s další judikaturou, jež dovozuje, že je povinností právě věřitele, jenž uplatňuje nároky ze smlouvy o půjčce (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), prokázat (unést důkazní břemeno) o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, jakož i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 98/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupný na internetových stránkách www.nsoud.cz).

I v případě druhé otázky, směřující k hodnocení důkazů, a to i co do dovolatelkou kritizovaného závěru soudů nižších stupňů o nevěrohodnosti některých podaných svědeckých výpovědí, platí již výše uvedené, tedy že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I zde jde tedy o kritiku skutkových zjištění odvolacího soudu (jejich správnosti a úplnosti), která v dovolacím řízení (v němž je dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistily soudy nižších stupňů) relevantní není (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10 odůvodnění). K argumentaci dovolatelky sluší se snad uvést, že provedené důkazy, včetně všech svědeckých výpovědí, odvolací soud hodnotil nikoliv toliko izolovaně, nýbrž i v kontextu ostatních důkazů a zjištěných skutečností (viz bod 27 odůvodnění), tedy postupem korespondujícím zásadám uvedeným v § 132 o. s. ř.

Přestože v dovolání uvádí, že je podávání proti oběma výrokům rozsudku odvolacího, ve vztahu k nákladovým výrokům dovolatelka již žádnou argumentaci nevznáší, nehledě na to, že dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné není (srov. § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic, neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a (oprávněné) žalobkyni, jež se k dovolání nevyjádřila, v dovolacím řízení náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. 12. 2018

Mgr. Petr Kraus předseda senátu

Usnesení ze dne 14. 1. 2019

Plný text

28 Cdo 2822/2018-298

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně J. P., narozené XY, bytem [adresa] zastoupené Mgr. Janou Volrábovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované M. Š., narozené XY, bytem [adresa] zastoupené Mgr. Ing. Vítězslavem Paděrou, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 285 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 111 C 18/2015, o návrhu žalobkyně na opravu a doplnění rozhodnutí, t a k t o :

Návrh žalobkyně na opravu a doplnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2018, č. j. 28 Cdo 2822/2018-277, se zamítá.

Odůvodnění:

Ve výroku označeným usnesením Nejvyšší soud pro nepřípustnost odmítl dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 2. 2018, č. j. 23 Co 335/2017-234 (výrok I) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II). Výrok o nákladech řízením byl s odkazem na ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) odůvodněn tím, že (oprávněné) žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Podáním ze dne 21. 12. 2018 žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud provedl opravu či doplnění označeného rozhodnutí v části týkající se výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení, namítajíc, že v tomto řízení, byť až po předložení spisu Nejvyššímu soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně podala písemné vyjádření k dovolání, jež bylo postoupeno Nejvyššímu soudu, který je měl prokazatelně k dispozici před rozhodnutím o dovolání. Žalobkyní tím v dovolacím řízení vznikly náklady ve výši 11.809,60 Kč (odměna za zastupování advokátem, náhrada hotových výdajů advokáta a náhrada za daň z přidané hodnoty).

Podle § 243b o. s. ř. pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99 a 107a však pro dovolací řízení neplatí.

Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

Podle § 166 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu (odstavec 1). Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne (odstavec 2). Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku (odstavec 3).

Ustanovení § 166 o. s. ř. upravuje postup soudu v případě, že soud ve výroku rozhodnutí, kterým se řízení končí (konečného rozhodnutí) nevyčerpal celý předmět řízení nebo že opomenul rozhodnout o náhradě nákladů řízení nebo o návrhu na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku. Takovým deficitem označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto dovolání a v němž Nejvyšší soud současně rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení, evidentně netrpí. Proto nejsou dány předpoklady pro jeho doplnění.

Ustanovení § 164 o. s. ř. slouží k opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností, vyskytujících se v soudních rozhodnutích. Zjevná nesprávnost ve smyslu první věty § 164 o. s. ř. je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech (písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita, a jiné podobné nesprávnosti), tj. vzniklým v důsledku zjevného a momentálního selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které je pro každého zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Je nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah výroku rozhodnutí, kterým je tento soud zásadně vázán (§ 156 odst. 3 a § 170 odst. 1 o. s. ř.), ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněné pod č. 37/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4943/2015).

Jestliže při rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud nepřihlédl k vyjádření k dovolání, které písemně podala žalobkyně, a vzhledem k tomu o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu, nejde o chybu v psaní, počtech, či jinou zjevnou nesprávnost v písemném vyhotovení rozhodnutí a nejsou dány ani podmínky ustanovení § 164 o. s. ř. (§ 243b o. s. ř.) pro vydání opravného usnesení (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3379/2015).

Proto Nejvyšší soud návrh žalobkyně zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 1. 2019

Mgr. Petr Kraus předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací