Plný text
28 Cdo 3270/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele Hlavního města Prahy, IČ [IČO], [PSČ obec] 1, Mariánské náměstí č. 2, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem, [PSČ obec] 10, Dykova 17, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 24. 11. 2010, sp. zn. 14 Co 19/2010, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 393/2008 (žalobce Hlavního města Prahy, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem, [PSČ obec] 10, Dykova 17, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, IČ [IČO], [PSČ obec] 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku, za účasti vedlejšího účastníka řízení P. F., [PSČ obec] 9, Vysočanská č. 569), t a k t o :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobce, podané u soudu 7. 8. 2008, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 z 30. 3. 2009, č. j. 28 C 393/2008-82. Tímto rozsudkem sudu prvního stupně byl „nahrazen projev vůle žalovaného uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.] (obec Praha)“. Žalovanému Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo zaplatit žalujícímu Hlavnímu městu Praze na náhradu nákladů řízení 10.234 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání Pozemkového fondu ČR proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 24. 11. 2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 z 20. 3. 2009, č. j. 28 C 393/2008-82, změněn tak, že se „návrh na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezplatném převodu pozemku parc. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.] (obec Praha) zamítá“. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že byl na základě jiného právního názoru, než měl soud prvního stupně, změněn [podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu] rozsudek soudu prvního stupně a žaloba žalobce byla zamítnuta“, neboť odvolací soud měl za to, že „žaloba je minimálně předčasná“.
Odvolací soud poukazoval na to, že v daném případě žalující Hlavní město Praha podala dne 9. 3. 2007 žalovanému Pozemkovému fondu ČR žádost o převod vlastnictví pozemku parc. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.] (ohledně kterého byla v katastru nemovitostí uvedena jako vlastnice Česká republika, a to s výkonem správy tohoto pozemku žalovaným Pozemkovým fondem ČR). „Žalovaný Pozemkový fond ČR žádosti nevyhověl, naopak požádal žalobce o vzdání se práva k němu a dne 28. 9. 2007 převedl uvedený pozemek na třetí osoby“, konstatoval odvolací soud. Pozemek byl převeden do vlastnictví P. F. a F. F., kteří jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) o vydání tohoto pozemku usilovali, neboť vlastnili související a funkčně navazující jiný pozemek, na který je přístup pouze přes pozemek parc. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.] (o nějž jde v tomto sporu mezi žalobcem Hlavním městem Prahou a žalovaným Pozemkovým fondem ČR); tento pozemek nebyl do veřejné nabídky Pozemkového fondu ČR zařazen k převodu vlastnictví státu na jiné osoby podle zákona č. 95/1991 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Vlastnické právo uvedených nabyvatelů P. F. a F. F. bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Odvolací soud však pokládal za zjištěné, že těmto uvedeným dvěma osobám „nebylo možno vydat pozemky v katastrálním území [k.ú.] (obec Praha), a to dle pravomocného rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha – město z 28. 4. 2003, č. j. PÚ 667/01“.
Odvolací soud dovozoval, že v době podání žaloby v této právní věci nebyl žalovaný Pozemkový fond ČR vlastníkem ani oprávněným správcem pozemku parc. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.]; žalovaný Pozemkový fond ČR neměl v uvedené době k tomuto pozemku vlastnické právo ani oprávnění s ním disponovat, odvolací soud poukazoval v této souvislosti na ustanovení § 133 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví k ní vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. V této právní věci byla podána žaloba podle ustanovení § 80 písm. b) občanského soudního řádu, tedy žaloba o splnění povinnosti vyplývající ze zákona. Žalobce se ovšem mohl domáhat projevu vůle vůči žalovanému jen tehdy, bylo-li před tím určeno, je žalovaný vlastníkem nemovitosti. Za situace, kdy podle zápisu v katastru nemovitostí svědčilo vlastnické právo jinému subjektu než žalovanému, bylo třeba na základě určovací žaloby dosáhnout nejprve určení vlastnického práva žalovaného a v důsledku toho i změny zápisu v katastru nemovitostí; teprve pak bylo možné rozsudkem soudu nahradit projev vůle vlastníka uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu takového jeho pozemku. Nebylo tu možno ukládat povinnost vlastníkovi, která by byla s to přivodit změnu zápisu v katastru nemovitostí; tuto povinnost nebylo také možno ukládat žalovanému fondu bez účasti v řízení ze strany osoby zapsané jako vlastník pozemku v katastru nemovitostí, jak to učinil soud prvního stupně.
Odvolací soud proto změnil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu a žalobu žalobce zamítl.
O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vzhledem k tomu, že úspěšnému žalovanému řízení žádné náklady nevznikly.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 11. 1. 2011 advokátu, který žalující Hlavní město Prahu v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobce bylo dne 22. 2. 2011 předáno na poště k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 8, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolávající se Hlavní město Praha navrhovalo, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání bylo v tomto dovolání poukazováno na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod bylo uplatňováno, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu].
Uvedený dovolatel namítal, že „sice podanou žalobu koncipoval jako žalobu na plnění ve smyslu ustanovení § 80 písm. b) občanského soudního řádu, zároveň však soudu předestřel a navrhl prejudiciální otázku platnosti smlouvy, kterou byl předmětný pozemek převeden na třetí osobu, neboť tato smlouva byla uzavřena v rozporu s právními předpisy“; tato otázka mohla tedy být vyřešena jako otázka předběžná v řízení o žalobě na splnění povinnosti. Dovolatel má proto za to, že svou žalobu koncipoval tak, aby bylo nejprve určeno, že smlouva o převodu předmětného pozemku je neplatná a že vlastníkem tohoto pozemku je stále Česká republika a že správa pozemku je vykonávána žalovaným Pozemkovým fondem ČR; na základě rozhodnutí soudu o takové žalobě by mohla být provedena změna zápisu v katastru nemovitostí, protože by tu bylo určeno, že tu určitý právní vztah není dán (když vlastnické právo platně nepřešlo a svědčí stále původnímu vlastníku – státu), takže ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) by v katastru nemovitostí byl zápis určený podle neplatné smlouvy záznamem zrušen a obnovil by se zápis původní. Následně se žalobce dále domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného Pozemkového fondu ČR k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku se žalobcem. Podle názoru dovolatele je tedy žaloba v daném případě správně koncipována a je důvodná, když na straně žalovaného Pozemkového fondu ČR existuje zákonná povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb.
Ve vyjádření žalovaného Pozemkového fondu ČR k dovolání žalobce Hlavního města Prahy bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Žalovaný je na rozdíl od dovolávajícího se žalobce toho názoru, že k problematice řešení prejudiciální otázky planosti či neplatnosti smlouvy z 28. 9. 2007 o převodu pozemku parc. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.], uzavřené mezi pozemkovým fondem ČR a nabyvateli P. F. a F. F., lze uvést pouze, že tato smlouva byla uzavřena platně, a to s původními oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb.. Podle názoru žalovaného fondu žalobce v tomto soudním řízení neprokázal důvodnost tzv. „nárokového převodu“ podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb. Nešlo tu o absolutní neplatnost smlouvy s poukazem na údajné porušení ustanovení § 39 občanského zákoníku a § 11 zákona č. 229/1991 Sb. Bylo také v tomto řízení doloženo, že sporný malý pozemek, o nějž jde v tomto řízení, není vhodný pro účely, které žalobce v řízení uváděl. Naopak jde o pozemek, který vedlejší účastník řízení P. F. potřebuje k lepšímu přístupu na jiný jeho pozemek.
Dovolání odvolatele je tu přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť jde o dovolání směřující proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
V dovolacím řízení bylo třeba posoudit, zda toto přípustné dovolání dovolatele je také dovoláním důvodným zejména podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (uplatňovaným v dovolání odvolatelem), tedy zda tu jde o rozhodnutí odvolacího soudu spočívající na nesprávném právním posouzení věci, jímž by byla projednávaná věc posouzena podle nesprávného právního předpisu nebo v němž by si odvolací soud aplikovaný právní předpis nesprávně vyložil (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1993 Sbírky soudních rozhodnutí s a stanovisek test na str. 13/45/).
V tomto případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 80 písm. b) a c) občanského soudního řádu v souvislosti s ustanovením § 39 občanského zákoníku a s ustanovením § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Podle ustanovení § 80 písm. b) občanského soudního řádu lze žalobou (návrhem na zahájení občanského soudního řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu, nebo z porušení práva.
Podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu lze žalobou /návrhem na zahájení občanského soudního řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Kritériem pro rozlišování, zda jde o splnění povinnosti ve smyslu § 80 písm. b) občanského soudního řádu je o b s a h ž a l o b n í h o n á v r h u (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 115/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Žaloba, domáhající se určení podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) občanského soudního řádu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí, vydávané Nejvyšším soudem, a také č. 53/1973, str. 187, téže Sbírky).
Lze-li žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo s příčí dobrým mravům.
Podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. v případech uvedených v § 11 odst. 1 téhož zákona (tj. v případech, v nichž nelze pozemky nebo jejich části oprávněné osobě vydat), Pozemkový fond oprávněné osobě převede bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.
Podle ustanovení § 2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, tento zákon upravuje postup Pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků (srov. § 1 zákona č. 95/1999 Sb.) na oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., nebo kterým nemohl být vydán předmět z vlastnictví fyzické osoby, která jej nabyla od státu, neboť tato osoba není osobou povinnou ve smyslu § 5 zákona č. 229/1991 Sb. a na fyzické nebo právnické osoby, na něž toto právo přešlo nebo bylo převedeno.
Vzhledem k těmto uvedeným právním předpisům a k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nebylo možné dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud ve svém rozsudku z 24. 11. 2010 (sp. zn. 54 Co 19/2010 Městského soudu v Praze), v němž měl v podstatě na zřeteli tatáž ustanovení právních předpisů a tytéž právní závěry z uveřejněné judikatury soudů, posoudil projednávanou právní věc podle nesprávných právních předpisů anebo že by si použitý právní předpis nesprávně vyložil (zejména v rozporu s právními závěry z uveřejněné judikatury soudů ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem). Nešlo tu tedy, podle názoru dovolacího soudu, o rozhodnutí nesprávné tak, že by bylo na místě je zrušit podle ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu. Nezbylo proto dovolacímu soudu než dovolaní odvolatele zamítnout svým rozsudkem podle ustanovení § 243 odst. 2 a odst. 6 občanského soudního řádu, a to jako dovolání sice přípustné, nikoliv však důvodné.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 2. listopadu 2011
JUDr. Josef Rakovský předseda senátu