Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekProcesníKategorie C - standardní významObčanské2× citováno

Spisová značka

28 Cdo 3493/2012

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 4. 3. 2013Zpravodaj: JUDr. Josef RakovskýECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3493.2012.1
Další údaje
Předmět řízení: Pozemkový fond Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Vydání věci Zemědělská půdaSenát: JUDr. Josefa Rakovského (předseda), JUDr. Ludvíka Davida, CSc., Mgr. Zdeňka Sajdla, JUDr. Julií Šindelářovou

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (31) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 3493/2012-540

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla o dovolání dovolatelů 1. G. P., IČ [IČO], P., Lobezská 15, a 2. HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o., IČ [IČO], P., Koterovská 63, zastoupených JUDr. Julií Šindelářovou, advokátkou, 326 00 P., Mikulášská třída 9, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 11 Co 258/2011, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 334/2003 (žalobců F. V., a V. V., zastoupených JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem, [PSČ obec], Vídeňská 181, a dalších účastníků řízení: a) Pozemkového fondu ČR, IČ [IČO], [PSČ obec] 1, Ve Smečkách čp. [č.p.], nyní České republiky - Státního pozemkového úřadu, b) G. P., s. r. o., 301 46 P., Lobezská č. 15, zastoupené JUDr. Julií Šindelářovou, advokátkou, 326 00 P., Mikulášská třída č. 9, c) České republiky – Katastrálního úřadu P.-město, 303 29 P., Radobyčická č. 12, d) SMZ CZ, s. r. o., IČ [IČO], [PSČ obec], Soukenická č. 18, a e) HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o., P., Koterovská 63, zastoupené JUDr. Julií Šindelářovou, advokátkou, 326 00 P., Mikulášská třída č. 9, o vydání nemovitostí), takto:

I. Dovolání dovolatelů se zamítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.

Odůvodnění:

O žalobě žalobců, podané u soudu 12. 12. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 4. 2. 2011, č. j. 7 C 334/2003-431. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že „do podílového spoluvlastnictví žalobců, každému se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné ideální poloviny, se vydávají pozemky parc. č. [parcela] (o výměře 544 m2), parc. č. [parcela] (o výměře 673 m2), parc. č. [parcela] (o výměře 1360 m2) a parc. č. [parcela] (o výměře 765 m2) v katastrálním území Š. (obec Železná Ruda)“. Byla však zamítnuta žaloba žalobců „ve zbývajícím rozsahu, tedy co do vydání stavebních pozemků parc. č. [parcela] (o výměře 61 m2), st. 230 (o výměře 52 m2), st. 205 (o výměře 85 m2) a st. 280 (o výměře 52 m2) v katastrálním území Š. (obec Železná Ruda) do podílového spoluvlastnictví žalobců“. Bylo také výrokem rozsudku vysloveno, že tímto rozsudkem se „částečně nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Klatovy ze dne 24. 11. 2003, č. j. PÚ 3422/91, Z 2,3,4 U/Z.“ O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení. Ani státu (České republice) nebylo přiznáno právo na náhradu jím placených nákladů tohoto řízení.

O odvolání žalobců a dalších účastníků řízení G. P., s. r. o., České republiky – Katastrálního úřadu pro P. kraj a HODA-nemovitosti a stavby s. r. o., proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 11 Co 258/2011. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 4. 2. 2011, č. j. 7 C 334/2003-431 (ve znění opravného usnesení ze dne 27. 1. 2012, č. j. 7 C 334/2003-488), potvrzen“ v části odvoláním napadené, tj. ve výroku pod bodem I., pokud se výrok týkal pozemkových parcel č. [parcela] (o výměře 544 m2) a č. 337/2 (o výměře 1360 m2) v katastrálním území Š. (obec Železná Ruda) a dále ve výrocích pod body II. a III.“. Dalším výrokem rozsudku odvolacího soudu byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen „ve výroku pod bodem I., pokud se týkal pozemkové parcely č. [parcela] (o výměře 673 m2) v katastrálním území Š. (obec Železná Ruda) a dále ve výrocích pod body IV. a V.“ a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalobci a účastník řízení SMZ CZ, s. r. o., Rokycany vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláními napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 občanského soudního řádu, včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a rozhodl po dílčím doplnění dokazování, jak v jeho rozsudku uvedeno, výroky označenými I. a II.

Odvolací soud poukazoval na to, že tomuto soudnímu řízení předcházelo řízení u Pozemkového úřadu v Klatovech, v němuž bylo vydáno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Klatovy ze dne 24. 11. 2003, č. j. PÚ 3422/91, Z 2,3,4, UZ. O žalobě podané podle páté části občanského soudního řádu ve lhůtě uvedené v § 247 odst. 1 občanského soudního řádu bylo ve věci rozhodnuto soudem prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 3. 2008 zamítnutím žaloby, ale toto rozhodnutí bylo zrušeno k odvolání žalobců usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 12. 2008, sp. zn. 11 Co 365/2008; odvolací soud vytkl soudu prvního stupně pouze, že se nezabýval tím, zda pozemky (které jsou zastavěny objekty podnikových rekreačních chat) jsou takovými pozemky, jež jsou nutné k provozu staveb“.

V dalším řízení u soudu prvního stupně bylo opět zjištěno, že na pozemcích, uváděných žalobci, jsou stavby trvalé, které mají povahu nemovitostí a které současně mají za následek trvalou změnu využití pozemku, jež byly dříve pozemky zemědělskými. S poukazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) nebyly shledány podmínky pro vydání žalobcům těch pozemků, které byly přímo zastavěny objekty podnikových rekreačních chat ve vlastnictví účastníků řízení G. P., ČR-Katastrálního úřadu pro P. kraj a HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o., Rokycany.

Pokud šlo o pozemkové parcely, které obklopují rekreační objekty v tomto případě, odvolací soud se ztotožnil se zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně ohledně pozemkových parcel č. [parcela] a č. 337/2 v katastrálním území Š. (obec Železná Ruda), že totiž jde o pozemky související se stavbami rekreačních chat a nutné k provozu těchto staveb, takže v tomto smyslu měl odvolací soud za to, že o těchto pozemcích rozhodl soud prvního stupně správně a odvolací soud výrok rozsudku, týkající se uvedených pozemků, potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu.

Neztotožnil se však odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, pokud šlo o pozemek parc. č. [parcela] (o výměře 673 m2) v katastrálním území Š., který obklopuje rekreační chatu ve vlastnictví České republiky – Katastrálního úřadu pro P. kraj. Tato chata má specifický přístup, když vstup do objektu je umístěn na d úrovní zemského povrchu, nikoli přímo z terénu a je vyřešen pomocí stavebně technické úpravy (mimoúrovňového schodiště); toto schodiště je vybudováno právě na pozemku parc. č. [parcela] v katastrálním území Š. a vyúsťuje jako vstup do objektu chaty; podle názoru odvolacího soudu jde o pozemek funkčně nezbytný k provozu a užívání objektu rekreační chaty. U tohoto pozemku bude nutné, dovozoval odvolací soud, zabývat se v dalším řízení u soudu prvního stupně tím, zda není určitá část pozemku nezbytně nutná k provozu rekreačního objektu. Z toho důvodu přikročil odvolací soud podle ustanovení § 219a občanského soudního řádu ke zrušení výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I., pokud šlo o pozemkovou parcelu č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.], a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (v souvislosti s tím odvolací soud zrušil i navazující nákladové výroky). Odvolací soud ještě dovozoval, že „pokud soud prvního stupně dospěje k závěru, že s ohledem na neobvyklé uspořádání vstupu do objektu rekreační chaty, je zapotřebí části pozemkové parcely č. [parcela] pomocí oddělovacího geometrického plánu takovýto díl pozemku vyčlenit a rozhodnout o věci“.

Odvolací soud ještě dodával, že nerozhodoval ohledně pozemkové parcely č. [parcela] v katastrálním území Š., neboť účastník řízení SMS CZ, s. r. o., jemuž tato parcela patří, nepodal odvolání proti žalobě vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně a v uvedeném rozsahu nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci.

Výrok o nákladech řízení mezi žalobci a účastníkem řízení SMS CZ, s. r. o., byl odvolacím soudem odůvodněn poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 téhož právního předpisu.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 10. 7. 2012 advokátce, která v řízení zastupovala účastníky řízení G. P., s. r. o., a HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o., Rokycany, a dovolání ze strany těchto účastníků řízení bylo u soudu prvního stupně podáno dne 5. 9. 2012, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.

Uvedení dovolatele navrhovali, aby dovolací soud zrušil výrok rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2012 (sp. zn. 11 Co 258/2011 Krajského soudu v Plzni), označený I., jímž byl potvrzen výrok I. Okresního soudu v Klatovech ze dne 4. 2. 2011, č. j. 7 C 334/2003-431.

Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu i podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Jako dovolací důvody uplatňovali, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).

Dovolatelé vytýkali, že soud prvního stupně se při svém rozhodování v této právní věci nesprávně necítil být vázán názorem odvolacího soudu, vyjádřeným v jeho zrušovacím usnesení ze dne 29. 12. 2008 (sp. zn. 11 Co 365/2008 Krajského soudu v Plzni), že totiž soud prvního stupně má zjistit, zda námitka účastníků řízení o možném zemědělském využití dotčených pozemkových parcel je reálná a zda tyto pozemky či jejich části, se stavbami rekreačních objektů související, jsou jako takové nezbytně nutné k provozu staveb. Soud prvního stupně pak v dalším řízení (bez připuštění dalších důkazních návrhů a posouzení dokladů, které dovolatelé předložili (projektové dokumentace k opravám rekreačních objektů a investic, které byly do předmětných nemovitostí vyloženy) rozhodl pouze na základě šetření na místě samém. Nebyl brán zřetel na to, že již v předchozím zrušovacím usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 12. 2008 bylo poukázáno na rozlohu pozemku parc. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.] (tedy pozemku ve vlastnictví HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o., Rokycany), který má rozlohu 1360 m2) a že by se tu mohlo jednat o případné možné oddělení tohoto pozemku tak, aby výměra obslužného pozemku k pozemku, na němž stavba stojí, byla srovnatelná s ostatními pozemky, o něž jde v tomto řízení.

Dovolatelé dále poukazovali na to, že nebylo přihlíženo k tomu, že bez pozemků, které jednotlivé rekreační objekty obklopují, není možné objekt využívat, dojít či dojet k němu, využívat jej k rekreaci a zda je tu dána obslužnost a možnost opravy či rekonstrukce chat a pod.; dovolatelé mají za to, že tu rekreace a možnost sportovního a společenského využití rekreačních chat není bez obslužných pozemků možná.

Soud prvního stupně (a ani odvolací soud) nebral, podle dovolatelů, zřetel na to, že žádný z pěti dotčených pozemků, které zajišťují obslužnost objektů ve vlastnictví dovolatelů, nemůže být zemědělsky využíván, když souvislá řada rekreačních objektů a brání zemědělskému využití pozemků, na nich žalobci ostatně ani dříve nehospodařili.

Dovolatelé poukazovali i na to, že obě dovolávající se společnosti (s. r. o.) mají už řadu let zpracovánu kompletní projektovou dokumentaci k rekonstrukci rekreačních objektů, ale toto soudní řízení probíhá již od roku 2003 a po celou tuto dobu trvá právní nejistota dovolatelů a žalobci také zabránili vydání stavebního povolení k uvedené rekonstrukci, o které bylo účastníkem řízení HODA-nemovitosti a stavby, s. r o., před několika lety požádáno.

Podle názoru dovolatelů soudy obou stupňů se nezabývaly širším zkoumáním a posouzením nezbytnosti obslužného pozemku pro provoz staveb rekreačních objektů a stanovením přesných podmínek, za kterých mohou být pozemky, které jsou k zastavěným pozemkům obslužné, vydány restituentům.

Ve vyjádření žalobců k dovolání dovolatelů G. P., s. r. o., a HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o., bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Mají za to, že dovolatelé ve svém dovolání opakují námitky, které uplatnili ve svém dřívějším odvolání. Neberou zřetel na ustanovení § 22 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., které předpokládá dohodu mezi oprávněnou osobou a dosavadním uživatelem nemovitosti o dalším řešení vzájemných vztahů či o případném nájmu pozemku. Podle názoru žalobců neodpovídá skutečnosti, že by pozemky parc. č. [parcela] (o výměře 544 m2) a parc. č. [parcela] (o výměře 1.360 m2) byly nezbytně nutné k využívání rekreačních chat na sousedících pozemcích st. 227 a st. 205 v tomtéž katastrálním území; žalobci také v přístupu k chatám dovolatelů žádným způsobem nebránějí. Na předmětné pozemky je v současné době vůbec zakázáno vjíždět motorovými vozidly. Není pravdivé tvrzení, že by bez pozemků parc. č. [parcela] a parc. č. [parcela] v katastrálním území Š. nebylo možné zajistit v rámci rekreace možnost sportovního a společenského využití nemovitostí na pozemcích, na nichž jsou postaveny podnikové rekreační chaty. Neodpovídá skutečnosti, že by na vydávaných pozemcích bylo vyloučeno jejich zemědělské využití (např. na pozemku parc. č. [parcela] je trvalý travní porost, který je pravidelně sečen); žalobci také popírají pravdivost tvrzení, že na předmětných pozemcích nikdy nehospodařili a že na nich hospodařit nechtějí (na pozemcích rodina V. hospodařila 10 let po přídělu pozemků v roce 1945). Žalobci popírají údaje dovolatelů o rozvodných sítích na pozemcích parc. č. [parcela] a parc. č. [parcela], bránících jejich zemědělskému využití, když totiž tu jde o stavby podzemní, které takovému využití pozemků nebrání. Podle názoru žalobců tedy není dán žádný důvod k odchýlení se od závěrů soudů obou stupňů o vydání pozemků žalobcům, když tu nejde o pozemky zastavěné a nejsou u nich dány překážky jejich vydání ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.

Přípustnost dovolání dovolatelů, směřujících proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2012, bylo tu třeba posoudit vzhledem k novelizovanému ustanovení § 243f odst. 1 občanského soudního řádu (podle něhož je rozhodující pro rozhodnutí dovolacího soudu stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) podle dříve platných ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), písm. b) i písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, na něž také dovolatelé ve svých dovoláních poukazovali.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu bylo dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věcí samé. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 11 Co 258/2011, napadený dovoláním uvedených dovolatelů, obsahoval jednak výrok, označený I., potvrzující výrok rozsudku soudu prvního stupně (v části odvoláním napadené, tj. ve výroku pod bodem I.) a jednak výrok označený II., jenž byl výrokem zrušujícím výrok rozsudku soudu prvního stupně, pokud se v bodu I. týkal pozemku parc. č. [parcela] v katastrálním území [k.ú.], jakož i výroky o nákladech řízení, označené IV. a V. Nešlo tu tedy obsahově ani formulačně o výroky rozsudku odvolacího soudu, měnící bez dalšího rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání dovolatelů podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu tu tedy nebyla dovolacím soudem shledána. (Pro úplnost z hlediska přesného označení účastníků řízení přičiňuje se poznámka, že v případě původního účastníka sporu Pozemkového fondu ČR vystupuje nyní v důsledku přijetí zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů /§ 22 odst. 1/ od 1. 1. 2013 Česká republika - Státní pozemkový úřad).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu bylo dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 11 Co 258/2011, zčásti potvrzoval a zčásti zrušoval rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 23. 2011, č. j. 7 C 334/2003-431 Okresního soudu v Klatovech, jímž bylo rozhodnuto jinak než v dřívějším žalobu zamítajícím rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 3. 2008, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 12. 2008, sp. zn. 11 Co 365/2008. Přípustnost dovolání dovolatelů podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu tu tedy byla dána.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu bylo dovolání přípustné i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (tedy podle § 237 odst. 3 občanského soudního řádu že šlo o rozhodnutí řešící právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud některou právní otázku v rozporu s hmotným právem). Takto upravená přípustnost dovolání dopadala v daném případě na výrok rozsudku odvolacího soudu, označený I., jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2011 (č. j. 7 C 334/2003-431 Okresního soudu v Klatovech), označený I. pokud se týkal pozemků parc. č. [parcela] a parc. č. [parcela] v katastrálním území Š. – Dovolací soud musel tedy se zabývat i posouzením podmínek stanovených pro tuto přípustnost dovolání v ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu.

Co do dovolacích důvodů, uplatněných v dovolání dovolatelů proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2012, které bylo nutno pokládat za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, dovolatelé ve svém dovolání ze dne 4. 9. 2012 uplatňovali jako dovolací důvody, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V rozhodnutích uveřejněných pod č. 49/1998 a pod č. 69/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že o vadu řízení jde tedy, jestliže se nesprávný postup soudu v řízení projevil už v průběhu řízení (nikoliv až při rozhodování) a zejména měl-li tento nesprávný postup za následek odnětí možnosti účastníku řízení (jmenovitě tomu účastníku, který pak podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu) jednat před soudem. – Podle názoru dovolacího soudu nelze takovou vadu řízení v projednávané právní věci z obsahu soudního spisu (sp. zn. 7 C Okresního soudu v Klatovech) dovodit.

Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, anebo jestliže si aplikovaný právní předpis nesprávné vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), podle něhož pozemky nebo jejich části nelze oprávněné osobě (podle tohoto zákona) vydat zejména v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu d vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek ovšem lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou nebo dočasnou, nebo jednoduchou nebo drobnou, anebo o stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje ta část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991, a část pozemku s touto stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do 2 let od vydání stavebního povolení.

Zastavěním pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. je třeba rozumět zastavění pozemku trvalou stavbou (jíž je tu stavba hlavní), která má povahu nemovitosti a která má za následek trvalou změnu využití pozemku (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 73/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro posouzení toho, zda lze zastavěný pozemek vydat (ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb.) je rozhodující pouze to, zda stavba brání nebo nebrání zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, a nikoli její velikost a hodnota stavby nebo účelnost jejího dalšího využití (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 73/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže stavba nebrání zemědělskému využití pozemku (např. meliorační zařízení pod povrchem pozemku) nebo jde-li o stavbu dočasnou, jednoduchou či drobnou, netvoří překážku vydání věci ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (viz k tomu stanovisko uveřejněné pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 52 /130/).

V nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15. 10. 2003, I. ÚS 754/01 (uveřejněném pod č. 113 ve svazku 31 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo k interpretaci a aplikaci ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. vyloženo: Při výkladu restitučního zákona č. 229/1991 Sb. je zásadně nutno preferovat vydání původního pozemku či pozemků, pokud o to restituenti usilují a pokud to zákon nevylučuje. Zákona č. 229/1991 Sb. sleduje v prvé řadě ten cíl, aby byl původní majetek oprávněným osobám reálně vydán. Pouze výjimečně, jsou-li beze všech pochybností splněny předpoklady stanovené zákonem č. 229/1991 Sb. v § 11, pozemky vydat nelze. Za zastavěnou část pozemku se přitom považuje část, na níž stojí stavba a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Nelze dané ustanovení interpretovat příliš extenzívně a dovozovat, že jde-li o „ucelený“ rekreační areál, nelze jej vydat, ať je jakkoli rozsáhlý a zahrnovat sem veškeré plochy jej tvořící, včetně (mj.) volného prostranství s okrasnou zelení. Lze oprávněné osobě vydat i pozemky, na nichž se nacházejí stavby bránící zemědělskému nebo lesnímu využití takového pozemku pokud se jedná z hlediska stavebně technického o některou ze staveb uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (např. stavba jednoduchá nebo stavba umístěná pod povrchem země). Cíl zajištění zemědělského využití pozemku má být podřazen požadavku zmírnění majetkových křivd, tedy tím, že zlepšení péče o půdu spojuje s obnovením vlastnických vztahů k ní.

V nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 5. 2002, II. ÚS 747/2000 (uveřejněném pod č. 63 ve svazku 26 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo ještě dále vyloženo: Soud nemůže podmiňovat navrácení vlastnictví půdy určitým způsobem využití. Pravidlem je, že se pozemek při splnění všech podmínek vydává. Oprávněné osobě lze vydat i pozemky, na nichž se nacházejí stavby, bránící zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, pokud se jedná z hlediska stavebně technického o některou ze staveb uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.

Vzhledem k uvedeným ustanovením zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) i z nálezů Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by přípustné dovolání dovolatelů bylo důvodné a opodstatněné, když rozsudek odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2012 (sp. zn. 11 Co 253/2011 Krajského soudu v Plzni) nebylo na místě posoudit jako rozhodnutí spočívající na nesprávném právním posouzení věci, které by se opíralo o posouzení věci podle nesprávného právního předpisu nebo o nesprávný výklad aplikovaného právního předpisu, anebo že by šlo v uvedeném rozhodnutí o řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem. Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k zamítnutí přípustného dovolání dovolatelů svým rozsudkem podle ustanovení § 243b odst. 2 a odst. 6 občanského soudního řádu (platných v době vydání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 243f odst. 1 občanského soudního řádu).

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů řízení vynaložených žalobci na vyjádření k dovolání dovolatelů, použil dovolací soud ustanovení § 150 občanského soudního řádu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení, a žalobcům nepřiznal; dovolací soud vycházel jednak z právní povahy projednávané právní věci a jednak i z obsahu uvedeného vyjádření k dovolání dovolatelů, rekapitulujícímu v podstatě to, co již bylo žalobci uplatněno v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 4. března 2013

JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací