Plný text
28 Cdo 3823/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. f. ČR, proti žalovanému: hl. m. P., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn.
21 C 186/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
24. 1. 2008, č.j. 22 Co 511/2007-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 6.307,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 6. 2007, č.j. 21 C 186/2002-121, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou nižších soudů, Nejvyššího soudu, odpovídá i hmotnému právu a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Pro věc určující právní otázkou byl přechod pozemku parc. č. [parcela] v kat. úz. M. a o. P. na žalovaného. Stalo se tak oprávněně podle § 1 odst. 1 zákona
č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Zpochybňuje-li dovolatel výklad pojmu „hospodaření“, pak ten byl opakovaně proveden Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud dospěl zejména v rozhodnutích sp. zn.
28 Cdo 99/2003 a 29 Cdo 962/99 k závěru, že se za hospodaření s nemovitostí dá považovat i její přenechání do nájmu (zde do dočasného užívání v roce 1984). Tato interpretace je konformní i s klíčovým nálezem IV. ÚS 185/96, který dovodil, že se nepodařilo prokázat hospodaření s nemovitostmi ze strany obce jako takové; nevyloučil však hospodaření i cestou svěření do dočasného užívání, jak patrno ze závěrečných pasáží odůvodnění nálezu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř. a za použití § 243c odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Žalovaný měl podle § 243 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. výchozí sazba 20.000,- Kč (§ 5 písm. b/), krácená však dvakrát o polovinu podle § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky na 5.000,- Kč. S přičtením režijního paušálu 300,- Kč a zohledněním 19% DPH činila odměna zástupce žalovaného 6.307,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. srpna 2009
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu