Plný text
28 Cdo 404/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc. o dovolání Z. B., státního podniku, zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 129.5.2002, sp. zn. 12 Co 586/2000, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 342/91 /žalobců 1. B. J., a 2. L. J., zastoupených advokátem, proti žalované Z. B., státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, o vydání věcí/, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u soudu 16.9.1991, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně z 27.9.2000, č. j. 47 C 342/91-197. Tímto rozsudkem bylo žalovanému státnímu podniku uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání pozemku parc. č. [parcela] – zahrady, zapsané na listu vlastnictví č. [LV] pro katastrální území H. /obec B/. Týmž rozsudkem byl však zamítnut žalobní návrh žalobců, aby žalovanému podniku bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu i o vydání domu čp. [č.p.] v B., zapsaného na listu vlastnictví č. [LV] pro katastrální území H. /obec B./, a to jako parcely č. [parcela] s domem čp. [č.p.]. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobcům B. J. a L. J. bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně státu – Městskému soudu v Brně 7.306,85 Kč na náhradu zálohovaných nákladů řízení a stejně tak bylo uloženo i žalovanému podniku zaplatit na tentýž účel 11.306,85 Kč.
O odvolání žalobců proti usnesenému rozsudku sodu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem z 29.5.2002, sp. zn. 12 Co 586/2000. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku ve věci samé /označeném II/ tak, že žalovanému podniku bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodou o vydání /do bezpodílového spoluvlastnictví žalobců/ i domu čp. [č.p.] v katastrálním území H., a to jako parcely č. [parcela] domem čp. [č.p.]. Žalovanému státnímu podniku bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 30.670 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a také na účet Městského soudu v Brně na náhradu zálohovaných nákladů řízení 22.613,70 Kč v téže lhůtě.
Tento rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovaný podnik v řízení zastupoval, dne 16.10.2002 a dovolání ze strany tohoto podniku byo podáno 25.11.2002 u Městského soudu v Brně.
V daném případě šlo o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno před 1.1.2001, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl změněn a doplněn občanský soudní řád /zákon č. 99/1963 Sb./.
Podle ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se však dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. /tj. před 1.1.2001/ nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Také v bodu 15 uváděných přechodných ustanoveních zákona č. 30/2000 Sb. je uloženo odvolacím soudům projednat odvolání proti rozhodnutím soudů prvního stupně, vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. /tj. před 1.1.2001/, jako tomu bylo i v daném případě, podle dosavadních právních předpisů /tedy zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/000 Sb./. Na to také bylo v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu z 29.5.2000 správně poukázáno.
Otázky podání dovolání byly v občanském soudním řízení /v zákoně č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ upraveny v ustanoveních § 240 a § 241 tohoto právního předpisu.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu /ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./ mohl účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupně. Zmeškání této lhůty nebylo možné prominout /§ 240 odst. 2 téhož právního předpisu/.
Jestliže tedy v daném případě bylo podáno dovolání ze strany žalovaného podniku proti rozsudku odvolacího soudu /Krajského soudu v Brně z 29.5.2002, sp. zn. 12 Co 586/2000/, který byl doručen advokátu, jenž žalovaný podnik v řízení zastupoval, dne 16.10.2002 a dovolání bylo podáno u Městského soudu v Brně dne 25.11.2002, stalo se tak po uplynutí uvedené jednoměsíční lhůty od právní moci rozsudku odvolacího soudu /který nabyl právní moci 16.10.2002/; tuto lhůtu nebylo možné prominout /viz § 240 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Nezbylo proto dovolacímu soudu než dovolání dovolávajícího se státního podniku odmítnout jako opožděně podané ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu /ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalobcům v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně 30.dubna.2004
JUDr. Oldřich J e h l i č k a, CSc., v.r.
předseda senátu