Plný text
28 Cdo 4679/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobců a) Průmyslové areály s. r. o., se sídlem [adresa] IČ [IČO], zastoupené JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou se sídlem v [adresa] sídlem [adresa] IČ [IČO], c) ARMABETON, a. s., v konkursu, se sídlem v [adresa] zastoupené JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou se sídlem v [adresa] za účasti 1) Ing. J. D., zastoupeného JUDr. Tomášem Bělohlávkem, advokátem se sídlem [adresa] 2) H. P., zastoupené Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem se sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha, č. j. PÚ 742/91/9 ze dne 30. 10. 2007, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 323/2007, o dovolání TOLKEN BUSINESS s. r. o., se sídlem ve [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2014, č. j. 24 Co 108/2014-310, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 1. 2014, č. j. 60 C 323/2007-270, který nepřipustil vstup společnosti TOLKEN BUSINESS s. r. o., se sídlem [adresa] jako vedlejšího účastníka na straně žalobce a).
Proti usnesení odvolacího soudu podala TOLKEN BUSINESS s. r. o. dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního (dále též jen „o. s. ř.“) odmítl, neboť je neshledal přípustným podle § 237 o. s. ř. Dovoláním zpochybňovaný závěr odvolacího soudu, podle něhož vedlejší účastník ztrácí své postavení vedlejšího účastníka v okamžiku, kdy ten, na jehož straně měl vedlejší účastník vystupovat, uplatní svůj nesouhlas, jednoznačně vyplývá jak z dikce § 93 o. s. ř., tak i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 ICdo 9/2013, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. července 2008, sp. zn. 22 Cdo 1652/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 1856/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 806/2002). Odvolací soud se od závěrů vyslovených v citovaných rozhodnutích neodchýlil, nýbrž z nich důsledně vycházel. Z těchto rozhodnutí je současně zřejmé, že souhlas toho, na jehož straně měl vedlejší účastník vystupovat, je nadřazován (tvrzenému) právnímu zájmu vedlejšího účastníka na výsledku sporu.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2015 JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu