Plný text
28 Cdo 748/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce ELSTAS PRAHA, s. r. o., IČ [IČO], se sídlem [adresa] zastoupeného Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované T. V., zastoupené Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v [adresa] částky 709.394,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 104/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2009, č. j. 22 Co 309/2008-322, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 16. 9. 2008, č. j. 22 Co 309/2008-288, byl ve své měnící části rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2009, č. j. 28 Cdo 418/2009-313 zrušen, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 9. 2007, č. j. 5 C 104/2006-252, kterým byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobci částku 172.445,- Kč s příslušenstvím, zatímco ve zbývající částce 536.949,- Kč byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, ve které se žalobce zavázal provést dostavbu rodinného domu žalované v Ú., okres P. – z. Protože si účastníci nedohodli cenu díla, vyšel odvolací soud při určení přiměřené ceny ve smyslu § 634 odst. 1 obč. zák. ze znaleckého posudku Ing. V. F., který dle údajů o průměrných cenách ve stavebnictví určil cenu obvyklou ve výši 2.554.385,- Kč s tím, že skutečná cena se může s ohledem na umístění stavby a režijní náklady zhotovitele od určené ceny odchylovat o +/- 10 %. S přihlédnutím k závaznému právnímu názoru dovolacího soudu dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, určil-li postupem podle § 136 o. s. ř. jako cenu přiměřenou cenu určenou znalcem zvýšenou o 5 % vzhledem ke skutečnosti, že ceny ve Středočeském kraji jsou vyšší než v jiných krajích a zhotovitel nesídlil v místě stavby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedla vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.). Namítala, a) s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1452/09, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být založena dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), b) že úvaha soudu podle § 136 o. s. ř. nebyla dostatečně podložena důkazy, c) že odvolací soud dostatečně neodůvodnil, proč vzal ve smyslu § 121 o. s. ř. za obecně známou skutečnost, že ceny stavebních prací ve Středočeském kraji jsou vyšší než v jiných krajích, a neumožnil účastníkům se k uvedené úvaze vyjádřit.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř.
Protože napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci a zrušení předchozího rozsudku odvolacího soudu Nejvyšším soudem nemá na přípustnost dovolání vliv, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu.
K námitce ad a) dovolací soud uvádí, že v dovolání citovaná judikatura se vztahuje k občanskému soudnímu řádu ve znění účinném před 30. 6. 2009. Protože napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno po dni účinnosti zákona č. 7/2009 Sb., je třeba přípustnost dovolání s ohledem na čl. II bod 12 cit. zákona posoudit podle znění § 237 odst. 3 o. s. ř. účinného po 1. 7. 2009, které možnost uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. pro posouzení zásadního právního významu napadeného rozhodnutí výslovně vylučuje (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2117/09, odst. 23).
V projednávané věci však námitky nesprávné aplikace ustanovení § 121 a § 136 o. s. ř. lze podřadit pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť nesprávným právním posouzením věci může být i nesprávná aplikace procesního předpisu (srov. Krčmář in Bureš, Drápal a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Praha: C.H.Beck 2009, str. 1886).
Dovolací soud již ve svém předchozím rozsudku ze dne 9. 4. 2009, č. j. 28 Cdo 418/2009-313 (dostupném na www.nsoud.cz), dovodil, že argumentace soudu prvního stupně, který za použití § 136 o. s. ř. určil přiměřenou cenu díla ve výši o 5 % vyšší, než byla cena vypočtená znalcem na základě průměrných cen ve stavebnictví, s odůvodněním, že ceny ve Středočeském kraji jsou vyšší než v jiných krajích a žalobce (zhotovitel) nesídlí v místě stavby, splňuje požadavky na odůvodnění postupu podle § 136 o. s. ř. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí s postupem soudu prvního stupně při určení přiměřené ceny díla ztotožnil. Po přezkoumání námitek dovolatelky neshledal dovolací soud důvod ke změně předeslaného právního názoru a v podrobnostech na něj odkazuje.
Podstatou argumentace dovolatelky je nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je obecně známou skutečnosti (§ 121 o. s. ř.), že ceny stavebních prací ve Středočeském kraji jsou vyšší než v jiných krajích. I u skutečností, které soud považuje za obecně známé, mají účastníci možnost tvrdit a prokázat opak (srov. Bureš, Drápal, a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: C.H. Beck 2009, str. 875). Dovolatelka však v odvolacím řízení netvrdila, že by ceny stavebních prací ve Středočeském kraji byly stejné (či dokonce nižší) v porovnání s jinými kraji, ani k tomu nenabízela důkazy. Navíc skutečnost, že ceny stavebních prací ve Středočeském kraji, zejména v okolí Prahy (místo stavby v Ú. se nachází cca 10 km od hranic P. a žalobce sídlí v P.) jsou obecně vyšší než v jiných krajích, považuje za obecně známou i dovolací soud.
Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008, je v projednávané věci nepřípadný, neboť v citovaném rozhodnutí se dovolací soud zabýval otázkou skutečností známých soudu z jeho úřední činnosti, zatímco v projednávané věci jde o skutečnost známou obecně. U obecně známé skutečnosti je totiž již z její povahy nadbytečné, aby soud uváděl, jak se ji dozvěděl.
Za této situace považoval dovolací soud způsob aplikace § 121 a § 136 o. s. ř. odvolacím soudem za správný a souladný s ustálenou judikaturou.
Protože žádná ze vznesených dovolacích námitek nemůže založit závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud podané dovolání podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 1. září 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r. předsedkyně senátu