Plný text
28 Cdo 793/2026-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci oprávněných a) K. K. a b) R. P., proti povinným 1. P. R. a 2. D. H., o žalobě pro zmatečnost, o osvobození od soudních poplatků, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 261/2022-MOP, o dovolání povinného 1 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2025, č. j. 5 Co 116/2025-66, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. října 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-61, takto:
I. Dovolací řízení se zastavují. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-61, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o dovolání povinného 1, kterým brojil proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, č. j. 5 Co 161/2023-MOP-16, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-11, v němž právní předchůdkyni povinných nebylo v řízení o žalobě pro zmatečnost přiznáno osvobození od soudních poplatků.
2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2025, č. j. 5 Co 116/2025-66, k odvolání povinného 1 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti rozhodnutím vrchního i krajského soudu podal povinný 1 dovolání. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Kromě zrušení obou jmenovaných usnesení navrhuje také provedení odkladu jejich právní moci a vykonatelnosti.
4. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o. s. ř.“).
5. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyššímu soudu nezbývá než řízení o „dovolání” proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2025, č. j. 20 Co 261/2022-MOP-61, které touto vadou trpí, dle ustanovení § 243b, části věty před středníkem, a § 104 odst. 1, věty první, o. s. ř. zastavit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., a judikaturu na něj navazující, včetně například usnesení stejného soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, ve věci téhož dovolatele).
6. Při podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. § 241 o. s. ř.), a nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
7. Nejvyššímu soudu je přitom z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatel podává mimořádně vysoký počet žalob a ve věcech jím iniciovaných nebo se jej týkajících nadužívá opravné prostředky, ať už se jedná o odvolání, dovolání, či žaloby pro zmatečnost. Výsledkem tohoto jeho dlouhodobého počínání, jež lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské, je pak mimo jiné to, že si musí být i bez dalších upozornění vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož v jiných řízeních, v nichž vystupoval jako účastník, byl již mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, a ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020; k samotnému postupu Nejvyššího soudu pak viz například jeho usnesení ze dne 15. 1. 2026, sp. zn. 25 Cdo 3272/2025).
8. Dovolací soud dále nepřehlédl, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Přestože podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.), v nynějším případě dovolací soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto a dalších řízeních je zřejmé, že i této povinnosti si je vědom, avšak zjevně soudní poplatek platit nehodlá a pouze opakovaně (ostatně i ve věci projednávané) podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (obdobně viz též z mnoha usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1708/2024, či ze dne 15. 12. 2025, sp. zn. 25 Cdo 3167/2025).
9. K dovolatelově žádosti o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků, jež byla znovu zahrnuta do podaného dovolání, přitom dovolací soud nepřihlédl, neboť se za daných okolností jedná o zjevné zneužití daných procesních institutů, které dle § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 27 Cdo 638/2024 a sp. zn. 27 Cdo 639/2024). Je také třeba mít na zřeteli, že dovolání v této věci směřující proti usnesení odvolacího soudu potvrzujícímu usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku je sice objektivně přípustné (oproti opačnému mínění soudů nižších stupňů; k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 24 Cdo 2932/2025), nicméně Nejvyšší soud má za to, že v případě nynějšího dovolání se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. zejména § 138 odst. 1 o. s. ř.), jestliže by dovolatelem dříve podané dovolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudních poplatků, každopádně muselo být odmítnuto jako objektivně nepřípustné [viz § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.]. Je-li totiž určité dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu objektivně nepřípustné, nemohou představovat navazující (řetězící se) opravné prostředky směřující proti rozhodnutí o zastavení daného dovolacího řízení – ať už jde o odvolání, nebo právě návazně podané (další) dovolání – účinné uplatňování práva (a to samozřejmě bez ohledu na to, je-li ono pozdější dovolání objektivně přípustné), což samo o sobě prima facie vylučuje závěr o možnosti přiznání osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce pro danou fázi řízení (opětovně srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2932/2025).
10. Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud uzavírá, že kvůli nedostatku povinného zastoupení dovolatele nejsou splněny podmínky pro pokračování v posléze zmíněném dovolacím řízení, které proto Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3, věty třetí, o. s. ř. zastavil.
11. Rozhodl-li Nejvyšší soud o dovolání v přiměřené lhůtě, nevypořádal již samostatně návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených usnesení, jenž sdílí osud dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, bod 34).
12. Výrok o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2026
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu