Plný text
28 Cdo 901/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobkyně Z. Ch., bytem [adresa] . Josefem Kolkou, advokátem se sídlem ve [adresa] proti žalovaným 1) B. H., bytem [adresa] 2) H. P., bytem [adresa] – Č. M., G. J. 900/15, obě zastoupeny JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 170.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 167/2010, o dovolání 1. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. března 2012, č.j. 14 Co 4/2012-92, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. 1. žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám JUDr. Josefa Kolky, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 9.922,- Kč.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud k odvolání 1. žalované potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 10. 2011, č.j. 19 C 167/2010-60, jímž bylo 1. žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila 170.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a nahradila jí náklady řízení před soudem prvního stupně; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala 1. žalovaná v zastoupení advokátem tzv. blanketní dovolání, v němž pouze poukázala na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., aniž by jej vymezila a popsala.
Žalobkyně se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v dané věci brání rozhodnutí o dovolání neodstranitelný nedostatek náležitostí dovolání.
Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle § 241b odst. 3 věty první o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle § 43, § 209 a § 241b odst. 3 o. s. ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je totiž vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu, a dovolatel tak v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu. Chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím propadné lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 21 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).
V posuzované věci 1. žalovaná dne 1. 8. 2012 podala prostřednictvím advokáta proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, v němž pouze poukázala na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., aniž by jej označila a popsala včetně jeho obsahového vymezení. Dovolání nebylo zvoleným zástupcem v zákonné dvouměsíční lhůtě běžící od doručení rozsudku odvolacího soudu (doručen zástupci dovolatelky dne 1. 6. 2012), která uplynula ve středu dne 1. 8. 2012, o náležitosti uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. doplněno. Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a dovolání 1. žalované postrádá náležitosti řádného dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, nelze v dovolacím řízení pro tyto nedostatky dovolání pokračovat. K doplnění dovolání ze dne 20. 2. 2013, jež došlo po uplynutí lhůty k podání dovolání, přitom nelze přihlížet (§ 241b odst. 3 věty první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání 1. žalované podle § 243c odst. 1 za přiměřeného použití § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
Podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. je 1. žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávající z odměny za 1 úkon právní služby (vyjádření ve věci - § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále jen – „advokátní tarif“) počítané poté, co vyhláška č. 484/2000 Sb. byla z důvodu protiústavnosti s účinností od 7. 5. 2013 zrušena (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl.ÚS 25/12), z tarifní hodnoty 170.000,- Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), tj. ve výši 7.900,- Kč (§ 7 bod 5 advokátního tarifu), paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a 21 % daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto 1. žalované uložil, aby žalobkyni nahradila náklady dovolacího řízení ve výši 9.922,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. srpna 2013 JUDr. Jan E l i á š, Ph.D. předseda senátus