Plný text
28 Nd 137/2018-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně A. M., B., proti žalovanému Zemědělskému družstvu Dubicko, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 12 Co 66/2009, o dovolání S. M., B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. července 2017, č. j. 1 Co 38/2017-316, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu České republiky, takto:
I. Soudce Nejvyššího soudu České republiky JUDr. M. D. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 27 Cdo 5665/2017.
II. K námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. F. C. a JUDr. P. Š. se nepřihlíží.
Odůvodnění:
S. M. podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. července 2017, č. j. 1 Co 38/2017-316. Tímto usnesením bylo odmítnuto jeho odvolání směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 5. 2017, č. j. 12 Co 66/2009-291, s odůvodněním, že ve věci žalobkyně A. M. proti žalovanému Zemědělskému družstvu Dubicko bylo odvolání podáno osobou, která k takovému procesnímu úkonu nebyla oprávněna [ § 218 písm. b) o. s. ř. ].
Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu České republiky platného od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2017 (věc byla Nejvyššímu soudu předložena dne 27. 11. 2017) má dovolání projednat a rozhodnout o něm senát 27 Cdo ve složení JUDr. F. C., JUDr. M. D. (soudce-zpravodaj) a JUDr. P. Š..
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 13. 4. 2018 vznesl S. M. námitku podjatosti proti soudci Nejvyššího soudu JUDr. M. D. a všem soudcům Nejvyššího soudu zařazeným do soudního oddělení (senátu) 27 Cdo.
Pochybnost o nepodjatosti soudců senátu 27 Cdo S. M. vyslovil na základě způsobu, jakým bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2018, č. j. 27 Cdo 5665/2017-342, o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení soudcem JUDr. M. D..
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. M. D., zařazený podle rozvrhu práce platného od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2017 do senátu (soudního oddělení) 27 Cdo, který má dovolání projednat a rozhodnout o něm, se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že k věci a k účastníkům řízení nemá žádný vztah a že se necítí být ve věci podjatý. Současně uvedl, že ostatním členům senátu 27 Cdo, JUDr. F. C. a JUDr. P. Š., věc nepředložil k vyjádření (a ani nevyzýval S. M. k doplnění námitky podjatosti), neboť – s ohledem na nezaplacení soudního poplatku za dovolací řízení – bude dovolání zastaveno pouze předsedou senátu podle § 243f odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného rozhodovací praxí (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Senát Nejvyššího soudu, kterému přísluší rozhodnout o námitce S. M. podle § 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř., dospěl k závěru, že důvody, které jmenovaný uvádí, k vyloučení soudce Nejvyššího soudu JUDr. M. D. z rozhodnutí v uvedené věci vést nemohou. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce totiž zásadně nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Ničím jiným, než postupem a rozhodnutím jmenovaného soudce v této právní věci, přitom dovolatel svou námitku neodůvodňuje.
Vzhledem k tomu, že soudce Nejvyššího soudu JUDr. M. D. ve svém vyjádření uvedl, že k projednávané věci a k jejím účastníkům nemá žádný vztah, a jiné okolnosti, které by mohly vést k pochybnostem o jeho nepodjatosti podle § 14 odst. 1 o. s. ř., zjištěny nebyly (ze spisu nevyplývají), rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je ve výroku tohoto usnesením pod bodem I. uvedeno.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se přitom z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu nepřihlíží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007). Ve smyslu ustanovení § 243f odst. 2 o. s. ř. může, mimo jiného, o zastavení dovolacího řízení rozhodnout předseda senátu dovolacího soudu nebo pověřený člen senátu. Popsaná procesní situace a způsob rozhodnutí o dovolání je v projednávané věci předsedou senátu Nejvyššího soudu JUDr. M. D. avizována. Směřuje-li S. M. své výhrady též proti soudcům Nejvyššího soudu JUDr. F. C. a JUDr. P. Š., kteří se na rozhodování o dovolání v procesních poměrech této věci nebudou podílet, je ve vztahu k těmto dvěma soudcům námitka podjatosti úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§ 41a odst. 3 o. s. ř.), neboť nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II. tak, že ve vztahu ke jmenovaným soudcům se k námitce podjatosti nepřihlíží.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 6. 2018
JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu